Mont Dolent nedaleko Mont Blanc

Výstup na Mont Dolent není pro dnešní horolezce nijak náročný podnik. Stačí jim slušné počasí, volný víkend a dobrá kondice.

Jednoduchý výstup, ale...

Pokud však chybí jenom jediná z těchto tří podmínek, může se na Dolentu odehrát ledové peklo.

Jaké tragédie se tu nejčastěji stávají? Ztráta orientace a bloudění, pády do ledovcových trhlin, pády ze skal, padající led a kamení.

To všechno hrozilo také pětici prvovýstupců v červenci roku 1864. Všichni byli v největším rozletu svého života.

Whymper, Croz a tři další

Kreslíř a spisovatel Edward Whymper z Anglie právě načal impozantní sérii prvovýstupů na dosud nezdolané nejvyšší hory Evropy, která vyvrcholila slavným výstupem na Matterhorn.

Horský vůdce Michel Croz z Francie přerůstal elitě svých kolegů v celé Evropě přes hlavu. Než se zřítil při Whymperově výpravě na Matterhorn, získal nimbus nejlepšího horského vůdce tehdejšího světa.

Kartograf A. Adams-Reilly z Anglie se soustředil na Savojské Alpy. Na příští rok chystal vydání první podrobné mapy Mont Blanc a potom pokračoval v zaměřování nejvyšších alpských masivů od Francie po Rakousko.

Dva pomocní horští vůdci H. Charlet a M. Payot z Itálie plnili při prvovýstupu na Mont Dolent funkci nosiců. Z dnešního pohledu by se zdálo, že to byla podřadná práce, ale je nutno si uvědomit, že tehdy se kvůli nekvalitní a mnohdy i nebezpečné výzbroji museli spolehnout horolezci jeden na druhého a celé pětičlenné družstvo bojovalo společně.

Motorem prvovýstupu byl jako obvykle Edward Whymper, který ho také spolu Reillym platil. Kdo však zřejmě určil směr výstupu a velel výpravě, byl zkušený Michel Croz.

PANORAMA
Klikněte na jednotlivé snímky pro velké fotografie:

Bivak Dolent/Fiorio. V pozadí zasněžený Mont Dolent:

Mont Blanc (zasněžený) a Grandes Jorasses (skalnatý):

Odpočinek na ledovci Pré de Bar:

V této výšce se už zvrací

Vydáváme se v jejich stopách. Auto necháváme stát na okraji lesa ve Val Ferret a stoupáme k chatě Elena. Váha batohů se pohybuje od třinácti do pětadvaceti kilogramů. Diskutujeme, proč si někdo nabalil víc a někdo méně do ruksaku na zádech, ani si nevšimneme a za krátkou dobu stojíme u chaty.

Protože na přímé stezce do sedla Petit Ferret vidíme velkou výpravu, která se zasekla ve strmých místech, volíme delší, ale pohodlnější cestu přes Grand Ferret. Na bivaku Dolent/Fiorio jsme v časném odpoledni. Máme dost času na jídlo, pití a odpočinek před zítřejším výstupem.

Mont Dolent bereme jako aklimatizační vrch před delším pobytem v masivu Mont Blanc, a tak nás trochu vystraší chlapík, který leží v bivaku, drží před ústy velkou igelitovou tašku a neustále zvrací. Po pár hodinách mu kamarádi sbalí batoh, hodí mu ho na záda a on popadne tašku plnou zvratků. Způsobně ji vyleje až pár desítek metrů od bivaku. Musel jít, i když mu nebylo dobře, protože končil víkend a on měl nastoupit druhý den do práce.

Stoupáme ve stopách prvních horolezců

Za svítání nás neprobudí ani tři budíky, a tak vyrážíme až před osmou, což je ve vysokých horách pozdě. Spěcháme přes kamenité svahy na ledovec. Nazouváme mačky a bereme do rukou cepíny.

První polovinu ledovce Pré de Bar zdoláváme bez jištění, obcházíme trhliny po zmrzlém sněhu ve stínu skal. Na slunci se ovšem navážeme po čtveřicích na lana, protože sníh měkne a do trhlin je už skrze slabé sněhové mosty vidět.

Překonáme krátkou první skalní bariéru, pár metrů ladu a dlouhé strmé firnové pole. Nad ním prokličkujeme stále po sněhu lámavými skalami druhé skalní bariéry a stojíme na vrcholu. Kousek od nás se vypíná kovová madonka na trojnožce.

Na sestupu je potřeba dávat pozor

Posedíme na sluníčku pár desítek minut. Pak přijdou mraky a my musíme dolů. Sestup je o polovinu rychlejší. Až k první skalníé bariéře sestupujeme každý zvlášť čelem ke sněhu na předních hrotech maček. Není to tady těžké, ale nesmímu udělat chybu. Byla by naše poslední, protože případný pád by byl stovky metrů dlouhý.

Pod bariérou padne mlha a ledovcové trhliny spíše tušíme, než vidíme. Navazujeme se a rychlým krokem míříme k bivaku. Ještě se na závěr sklouzneme po zadku, abychom si užili triumfálního sjezdu. Pak už nás mraky dostihnou. Prší. Běžíme do bivaku.

Jsme mokří jako myši, a proto odkládáme sestup do civilizace na zítřek. Whymper a jeho parta museli být pašáci, když Mont Dolent zvládli bez dřevěné boudy, bez našich moderních cepínů, maček, lan a oblečení.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

Prvovýstup

Edward Whymper, A. Adams-Reilly a horští vůdci Michel Auguste Croz, H. Charlet, M. Payot. 9. července 1864.

Obtížnost

Celková obtížnost PD. Čas výstupu na vrchol 4 hodiny z bivaku Dolent/Fiorio, sestup 2-3 hodiny. Spolu s nutnými přestávkami se jedná o plnohodnotnou celodenní túru.

Nejprve se přichází po suťových skalách (místy 1 UIAA), poté se stoupá po zasněženém ledovci (v závěru až 40 stupňů) a poslední desítky metrů se stoupá vede v ledovaté skále (2 UIAA).

Doprava

Po dálnicích jedeme z Česka na Plzeň, přes Rozvadov do Německa. Přes Norimberk a Karlsruhe jedeme do Basileje. Švýcarská dálniční známka je nutná. Pokračujeme přes Bern a Montreux do sedla Grand St. Bernard. Zdarma ho můžeme přejet horem, nebo zaplatíme rychlejší průjezd tunelem pod sedlem. Sjedeme do Aosty a dojedeme do Courmayeuru. Z Prahy je to sem přes tisíc kilometrů a jede se okolo dvanácti hodin.

Autobusem z autobusového nádraží v Courmayeuru jedeme na konečnou stanici v údolí Val Ferret. Osobním autem lze vyjet do údolí také, ale je zde těžko najít místo k parkování (na konci přejedeme mostek se zákazem vjezdu a parkujeme na lesním parkovišťátku). Podle uvážení místních úřadů se silnice někdy uzavírá na posledním placeném parkovišti Lavachey a dál je nutno jet autobusem. Nejjistější je tedy zaparkovat na třetím parkovišti nad lanovkou Helbronner po pravé straně silnice nad serpentinami, které je neplacené. Poté přesednout do autobusu, který jezdí v letní sezoně po celý den velmi často.

Přístup

Od chaty Chalet Val Ferret (1769) stoupáme po horské silničce nebo po značce ve svazích vpravo nad ní k chatě Elena (2060). Za sucha a dobrého počasí stoupáme úzkou strmou pěšinkou přímo vzhůru do sedla Petit Ferret neboli Col de Grapillon (2488). Za deště, mlhy nebo sněhu je bezpečnější a pohodlnější vystoupat nejprve na sedlo Grand Ferret (2537) a teprve odtamtud traverzovat pod hřebenem do sedla Petit Ferret.

Po strmé stezce dojdeme k bivaku Dolent/Fiorio (2729). Až sem je cesta značená červenými pruhy a fleky na skalách.

Ubytování

Bivak Dolent/Fiorio je velká dřevěná bouda s palandami a dekami pro dvacet lidí. V případě nouze se jich dovnitř vejde dvakrát až třikrát tolik. V nejbližším okolí tečou potůčky s pitnou vodou. Sto metrů jihozápadně od bivaku stojí starý stará plechová bouda pro pět lidí.

Za přespání se neplatí. Předpokládá se přenocování 1-2 noci během výstupu a případně sestupu z hor a úklid po odchodu.

Sestup

Sestupujeme výstupovou trasou. Opatrně slézáme především skalní bariéry v horní části výstupu a snehovo-ledové pole mezi nimi. Obvykle není potřeba slaňovat, ale v případě ledovatých úseků nebo jiných komplikací je nutné ponechat slaňovací smyčky na kamenech. Žádné skoby po cestě nenajdete.

Výstup

Od bivaku Dolent/Fiorio stoupáme po velkých mužících přes suťovaté skalní terasy na severozápad až ke skalám. Podcházíme je doleva a vkročíme na ledovec Pré de Bar.

Zde můžeme porvé odbočit doprava na vrchol Allobrogia (3172) nebo vedlejší Picc Grapillon (3272). Na oba se dostaneme jednoduše po sněhových polích.

Na Dolent pokračujeme podél skal ve stínu a tedy na dobře držícím sněhu. Zhruba nad výrazným ledovcovým výšvihem uhneme doleva a dojdeme vodorovným traverzem ke sněhovému hřbetu. Jím vystoupáme na velké plato pod skalami Dolentu. Timto manévrem obejdeme většinu velkých trhlin.

Odtud můžeme odbočit doprava na Mont Grapillon (3569), kam se dostaneme jednoduše přes sedélko ve skalním hřebeni mezi Dolentem a Grapillonem.

Mírně vlevo nad námi vidíme strmé velké sněhové nebo firnové pole. Abychom s ek němu dostali, překročíme příhorní trhlinu a přelezeme krátkou skalní bariéru. Bývá často vyledněná.

Sněhovým polem stoupáme přímo vzhůru až pod skály vpravo od samotného vrcholu. Traverzujeme pod nimi doleva (pozor na samovolný pád kamení zeshora) do kuloáru. Jím pár desítek metrů vzhůru a pak doleva systémem malých sněhových polí a vhloubení na vrcholový hřeben. Sem se lze dostat také obtížněji přímo vzhůru skalním kuloárem.

Po skalnatém hřebeni jdeme už lehce pár desítek metrů doleva na vrchol Mont Dolent.

Popsaný horolezecký směr se na jaře jezdí také jako skialpinistická túra.