Obří Věž Grálu v Jizerských horách

Věž Grálu je jedna z nejmohutnějších žulových věží v Jizerských horách.  Vypíná se ve strmém svahu vrcholu Tišina na severu Jizerských hor. Mezi staletými buky prosvítá její modrošedá skála. 

Málokterý horolezec na ni vyleze. Cesta k ní je daleká.

Autem, vlakem nebo autobusem přijedeme z Liberce přes Jizerky skrz Oldřichovské sedlo do Hejnic a dál do Bílého Potoka. Nad touto horskou obcí stojí Bártlova bouda, kde se dá levně najíst, napít, přespat a také zadarmo zaparkovat. Od ní stoupáme po žluté turistické značce lesní svážnicí podél Hájeného potoka. Po kilometru se objeví v protilehlém jižním svahu mohutné skály. Od nich stéká viditelný potůček do Hájeného potoka. Stěží patrnou stezkou vystoupáme strmě podél tohoto přítoku až k Věži Grálu, která stojí po naší levé ruce.

Věž Grálu má svého Strážce Grálu, menší věžku, která je oddělená soutěskou na severu od samotné Věže Grálu. Zde se můžeme rozlézt a vyzkoušet kvalitu zdejší žuly.

Strážce Grálu na rozlezení

Na Strážce Grálu vede několik pěkných a dobře jistitelných dvojek, trojek a čtyřek. Sestup je však poněkud problematický. Z vrcholu slezeme dva kroky do sedélka a odtud přetraverzujeme po výrazné rampě celou severní stěnu a na jejím konci slaníme z vlastní nejisté smyčky tři metry na předskalí a slezeme komínkem na sever. Ve výstupu je to Severní stěna II.

Klasická klasika severní stěnou

Velká jizerská klasika na samotnou Věž Grálu je Normální cesta III, kterou vylezla známá trojka prvovýstupců Rudolf Kauschka, August Steinjan a Rudolf Tham v roce 1919. Tou by měl začít každý lezec, který hodlá na Věži Grálu něco vylézt.

Nastupuje se přímo ze soutěsky mezi Věží Grálu a Strážcem Grálu na maličké předskalí pod severozápadní hranou. Z něho se překročí na hranu (první jištění) a potom traverzuje celou severní stěnou vodorovně až do výrazného kouta (prvolezec nezapomene dávat jištění v přiměřených vzdálenostech, aby nenechal na holičkách druholezce, kdyby případně spadl).

Lehce koutem vzhůru (vlevo slaňovací kruh) na podvrcholovou plošinu (smyčky okolo stromků). Spárokomínem na vrcholový blok a po hřbětě na vrchol (smyčka). 

Výška stěny je 25 metrů, ale lezecká délka ke čtyřiceti metrům. Doporučené vybavení: lano 50 m, lezečky, úvazek, přilba, několik smyček, základní sada vklíněnců nebo friendů, 7 expresek, 2 karabiny se zámkem, jistítko.

Tři spáry od jihu

Druhá klasika Jižní spára V byla vylezena poprvé roku 1927. Vede v přívětivější skále než severní normálka, bývá tu sucho a teplo. Jedná se vlastně o tři široké spáry nad sebou oddělené šikmými plotnami. Využijete v nich spárovou techniku, zakliňování žab i loktů, sokolíka, ale také odšlapování do stěn. Jištění je přiměřené (vklíněnce nebo friendy). Co si dáte, to tady máte. Výstup končí na vrcholovém bloku (smyčka). Sestupuje se a slaňuje Normální cestou na sever.  

Výška stěny je 40 metrů a leze se prakticky stále vzhůru. Doporučené vybavení: lano 50 m, lezečky, úvazek, spárové rukavice, přilba, několik smyček, velké vklíněnce nebo friendy, 7 expresek, 2 karabiny se zámkem, jistítko.

Věž Grálu: horolezecký průvodce

NORMÁLNÍ CESTA III 1.8.1919, Rudolf Kauschka, August Steinjan, Rudolf Tham. Z předskalí při severozápadní hraně traverz vlevo až do kouta, spárou na podvrcholovou plošinu a zprava na vrchol.

NORMÁLNÍ CESTA - VARIANTA V-VI Stěnou vlevo při hraně, výše hranou, nahoře zářezem přes převis.

PARSIFALOVA LÁVKA VI 19.10.1986, Petr Prachtel, Zorka Prachtelová. Vlevo od Jižní spáry na 1. polici (smyčka), plížením doleva za roh, vzhůru na další polici a šikmo vlevo na vrchol (nejištěno).

JIŽNÍ SPÁRA V 9.10.1927, Bruno Balke, K. Seyffert. Sokolíkem přes břicho a spárou uprostřed jižní stěny (kruh) na vrchol.

PODZIMNÍ PARÁDA VIb 21.9.1986, Jiří Jíra stř. František Šída. (bez stavění VIc M. Maděra, P. Blažek, 16.5.1998) Ve spádnici 1. kruhu plotnou pomocí sokolíkových chytů na římsu pod převisem. Pomocí odštěpu přes převis do stěny (kruh). Vpravo vzhůru na polici k velkým hodinám, čistým stavěním do plotny a tou do vhloubení. Traverz vlevo a vzhůru (kruh). Vlevo od něj po krystalech na vrchol.

PODZIMNÍ PARÁDA - VARIANTA NÁSTUPU, V 21.9.1986, Jiří Jíra, František Šída. Vpravo od nástupu Podzimní parády podél úzké trhliny a sokolíkem vzhůru na římsu.

AMFORTASOVY VARIACE VIc 16.10.1986, Petr Prachtel, Zorka Prachtelová. Nástup dva metry vlevo od Varianty nástupu sokolíkem v plotně na plošinu. Vpravo krátkým sokolíkem a plotnou při hraně pod převis (kruh). Vlevo přes stříšku k velkým hodinám, 2,5 metru vlevo po krystalech ke kruhu Podzimní parády. Od něj přímo na podvrcholovou polici a výšvihem na vrchol.

VÝCHODNÍ STĚNA V 1.6.1952, Wolfgang Ginzel, Gustav Ginzel. Východní stěnou traverz vlevo (kruh), výšvihem na polici, po ní traverz vpravo a zářezem na 2. polici, traverz vlevo ke hraně a plotnou na vrchol.

PŘÍMÁ VÝCHODNÍ CESTA VIb 1970, Tomáš Melichar, Václav Smejkal. Nástup tři metry vlevo od severovýchodní hrany mělkým žlábkem vzhůru a podél zářezů na vrchol.

PŘÍMÁ SEVERNÍ CESTA VI 23.6.1967, Viktor Bursa, Jiří Navrátil. Převislou spárou, dále šikmo vlevo ke kruhu Severovýchodní hrany. Vlevo přes převis na vrchol.

SEVERNÍ SPÁRA V 25.8.1929, Adolf Watznauer, E. Tertsch. Koutovou spárou uprostřed severní stěny na plošinku (skoba) a levou spárou na vrchol.

SEVERNÍ STĚNA V 10.10.1948, Emil Novák . Čtyři metry vlevo od Severozápadní hrany, vlevo od dvojité trhliny, nebo podél ní, stěnou přes malý převis na římsu a spárou mírně vpravo na plošinu pod vrcholem.

SEVERNÍ STĚNA - VARIANTA IV-V Jeden metr vpravo od Severní spáry diagonální trhlinou až na vrcholový blok.

OTISK NA LOKÁLNÍ SCÉNĚ VIc 13.10.2012, Ondřej Horáček stř. Jiří Hušek, Matěj Keyř. Mezi Jižní spárou a Podzimní parádou dunivým sokolíkem a stěnou po krystalech na polici (kruh). Plotnami vzhůru ke kruhu Podzimní parády a tou na vrchol.

SEVEROVÝCHODNÍ HRANA VIb 4.10.1958, Wolfgang Ginzel, Gustav Ginzel. Jeden metr vpravo od Severovýchodní hrany nevýrazným koutkem (borhák) na plošinku na hraně. Šikmo doprava hladkou stěnkou ke kruhu a převislým koutem (borhák) na vrchol.

SEVEROZÁPADNÍ HRANA V 2.9.1954, Wolfgang Ginzel, Adolf Mai. Z předskalí podél hrany v západní stěně (borhák) a vpravo za hranou na vrchol.

Kde se vyspat

Vedle Věže Grálu je tradiční horolezecké tábořiště s malým ohništěm a dostatkem dřeva, ale bez pramene. Rovná plošina pro mnoho spáčů se nachází přibližně 70 metrů západně od soutěsky. Táboření zde ovšem není povolené. 

Jizerská stupnice obtížnosti

Pozor! V Jizerských horách je stále uplatňována Jizerská klasifikace, jejíž stupnice přibližně odpovídá staré uzavřené Welzenbachově stupnici. Prakticky to znamená, že nejvyšší stupeň je VIc. Při tom VI, VIa, VIb a VIc může znamenat cokoliv - od klasické šestky do devítky ve stupnici UIAA. Nezkušené mohou nejspíš překvapit stupně I, II a III, které jsou výrazně těžší než ve sportovních oblastech, neřkuli na umělých stěnách.

Poslední tištěný horolezecký průvodce Jizerské hory vyšel v nakladatelství Savana roku 2010 a aktualizovaný dotisk 2012. Stáhněte si mapu Jizerské hory 1:25 000.

Zároveň je nutno upozornit na velmi hrubou jizerskou žulu s ostrými krystaly, která "žere" oblečení a kůži na rukou i nohou, zvláště na kloubech a kotnících, ale také rychle ničí lezečky a oblečení.

Na přístup jsou potřeba dobré pevné boty, protože hledání skal se odehrává v náročném terénu mezi kameny, bažinami a padlými stromy.

Podívejte se na další lezecká videa z Jizerek

Vnitřní komín na Sedlo 2 UIAA 
Frýdlantská cesta na Ostrý roh 3 UIAA
Severní cesta na Zvon 5 UIAA
Ledopády ve Štolpichu