Podzimní lezení: inspirace do skal

Pískařské výstupy po oblých a teplých skalách střídá dobrodružné lezení nad barevnou krajinou plnou padajícího listí, mlhy a dalekých rozhledů. Česko nabízí mnoho možností, kde se frhnout do adrenalinového rauše.

Jizerské hory

Nejdrsnější, nejdobrodružnější, nejodlehlejší! Tři stovky skal a dva a půl tisíce výstupů nabízejí Jizerky. Ale pozor – žuloví jsou roztroušení po lesích, kudy vede jenom málo cest. Skály se proto velmi špatně hledají a ještě k tomu stojí daleko od silnic a parkovišť. Navíc je zdejší hrubozrnná skála vyhlášená díky krystalům, které vyčnívají ze žuly. Na jednu stranu se po nich dobře leze, protože po nich nekloužou boty, ale na druhou stranu jakýkoliv pád znamená velmi hluboké nepříjemné odřeniny. Další hrozbou pro nezkušené lezce je velká vzdálenost mezi jištěními a tedy hrozí dlouhé pády, pokud se neudrží na skále.

PODZIMNÍ TIP: Vyhlášená cesta je dlouhá stometrová Hřebenovka na Kohoutí hřeben pod Paličníkem. Sice stále vede šikmo, ale to jí neubírá na obtížnosti a naopak přidává na kráse. (Obtížnost: 5 UIAA)

ČTĚTE REGIONÁLNÍ RUBRIKU: Jizerské a Lužické hory

Hodkovické Kvočny

Pravý opak lezení v Jizerských horách najdete v pásu pískovcových skal mezi Hodkovicemi nad Mohelkou a Bezděčínem. Lézt se tu může celý rok, ačkoliv se jedná o pískovec, protože je to jeho velmi tvrdá varianta. Chyty jsou přátelsky oblé, na stupech dobře drží podrážky a jištění je ve velmi rozumných vzdálenostech. Zdejši specialitou jsou tak zvané rajbuňky, neboli nakloněné skalní plotny zdánlivě bez prasklin a polišek, kterých by bylo možné se přidržet. Leze se po nich pouze pomocí tření dlaní a nohou.
Tady si dobře zalezou začátečníci i bojácní lezci.

PODZIMNÍ TIP: Sluneční plotna je šikmá stěna s několika dobře zajištěnými cestami, kde není potřeba moc přemýšlet a lezení je tu přesto zajímavé. Skála odpovídá svému názvu a je na ní příjemně, i když dole v údolí Mohelky se válí mlha. (Obtížnost 4-5 UIAA)

Bořeň

České TOP lezení mimo pískovce má jméno Bořeň. Obrovské černé srázy spadají z vrcholku znělcové kupy do údolí k Bílině. Zdejší klasické hřebenové výstupy jsou vyhlášené mezi milovníky nižších obtížností a dalekých výhledů. Stěny a pilíře jsou tvrdší, ale za to elegantní a přímé linie na temena skal. Na Bořni si zalezou úplně všichni od rekreačních horolezců po extrémní sportovní lezce.

PODZIMNÍ TIP: Západní hřebenovka je kochací klasika, kde na třech lanových délkách musíte ukázat všechno, co jste se na skalách naučili: Ukloněnou stěnu střídá komín a nad ním vzdušný hřebínek. Je potřeba využít speciálních pohybů jako je sokolík, rozpor a tření. Pokud si s sebou vezmete pohorky, můžete zarostlým úbočím vystoupat až na rozhledový vrcholek Bořně a sejít po turistické cestě. (Obtížnost 3 UIAA)

Kreutzberk

Co jsou Hodkovické Kvočny pro pískaře, to je Kreutzberk nad Litoměřicemi pro milovníky něčeho tvrdého. Tefritové srázy nejsou nijak vysoké, je na nich mnoho chytů a stupů, a také mnoho bezpečných skob. Tady se vyřádí všichni rekreační lezci a za každého počasí. Obtížnost zdejších výstupů se pohybuje od dvojky do šestky, takže nic pro trénující sportovce.

PODZIMNÍ TIP: Na Kreutzberku se leze jedna cesta za druhou jako při kobercovém náletu. Zleva doprava, nebo zprava doleva, to je jedno. Vybete si svoji obtížnost a lezete, dokud nejste na druhé straně masívu. (Obtížnost 3-6 UIAA)

Sokoliki

Oblíbené "české" žulové masivy stojí kousek za hranicemi v Polsku nad Jelení Horou. Tady lezly a lezou od stáří do dětství největší legendy polského horolezeckého sportu, které září v Himálajích a Alpách. Sokoliky jsou sice přeplněné lezci i turisty, na hlavním vrcholu se dokonce střetávají mailovníci přírody v pohorkách i s lanem, ale přesto nepostrádají romantiku. Dlouhé tradiční výstupy i krátké super obtížné moderny tu v poklidu existují vede sebe. Chlapík v roztrhaném triku a prošoupaných pumpkách tu stoupá těsně vedle vytrénované sportovkyně v elestickém dresu a ještě si stačí mezi sebou popovídat.

PODZIMNÍ TIP: Americká spára v západní stěna Křivé věže je dlouhá cesta, leze se na tři lanové délky a poskytuje rozmanité úseky skály. Vždy je ovšem pevná, bez lámavých míst a dobře zajistitelná vlastními prostředky (smyčky, vklíněnce a friendy). Nejkrásnější je sruhá lanová délka samotnou spárou, která hladce rozčísla skálu vedví. (Obtížnost 5 UIAA.) 

Doporučené vybavení na skály

K horolezeckému lanu, lezečkám, karabinám, sedacímu úvazku a slaňovátku je potřeba přibrat ještě další vybavení. Určitě se hodí helma a hrudní část úvazku kvůli bezpečnosti. Nezbytný je materiál na sebezajištění ve skále, protože ne všude jsou předem zavrtané nebo zatlučené skoby. Využívají se k tomu sady smyček (lanové popruhy dlouhé několik desítek centimetrů), vklíněnce (kovová tělíska na lanku) a friendy (rozpěrné vačky), které se vkládají do skalních spár a slouží pro zachycení případného pádu horolezce.