RETRO Zadní Javorové sedlo

Přesto několik črtů z historie je velmi zajímavých.

Při katastrofě v severní stěně Malého Javorového štítu v roce 1910 spadl do spodní části komína Klimek Bachleda. Záchranná akce se uskutečnila v jeho spodní třetině.

Po několika nezdařených pokusech prostoupila poprvé touto cestou 17. a 18. července 1939 trojice polských horolezců Hajdukiewicz, Nesseltuch, Sawicki, když předtím slaňovali komínem až se sedla, aby prozkoumali možnosti výstupu.

V srpnu 1955 se pokouší o druhý výstup další dva polští horolezci — Biel a Momatiuk (není zcela jasné, zda spolulezec Bielův byl Momatiuk či Rubinowski). Pokus skončil neúspěšně, protože Biel měl asi 60 m pád v prvním mohutném výšvihu komína. Momatiuk schází pro pomoc a spolu se záchrannou službou snáší zraněného Biela se stěny.

Druhý letní výstup provedla československá dvojice J. Sláma, O. Radek 26. srpna 1957. Výstup absolvovali v jednom dnu, bivuakovali několik metrů pod sedlem.

Na zimní prvovýstup stěna ještě čekala.

Je 2. dubna asi 5 hodin ráno, když přicházíme pod tmavý, ne zrovna vábně vyhlížející komín, který velmi strmě směřuje do Zadního Javorového sedla. Při přípravě jen tak pokradmu pozoruji cestu, na kterou jsme se již tak dlouho připravovali.

Byl to Julův nápad a jeden z jeho velkých snů. Různé překážky již vícekrát nám zabránily v pokuse o zimní prvovýstup, ale tentokrát se zdá, že již je rozhodnuto.

Vlastní cesta je velmi strmý komín, přerušený třemi mohutnými kolmými výšvihy. Vzhledem k tomu, že popis cesty v průvodci je málo přehledný a jeho použiti zvláště v zimních podmínkách je velmi omezené, byli jsme nuceni spoléhat se na vlastní orientaci.

Asi po pěti lanových délkách lehkým sněhovým žlebem přicházíme k prvnimu výšvihu (40 m), Výšvih je ve svém závěru zatarasen mohutnými převislými bloky a je z větší části zalit ledem.

Nastupujeme přímo do výšvihu. V spodní části nacházíme velmi masivní zrezavělou skobu s karabinou (pravděpodobně ještě z výstupu Biel — Momatiuk). Zdá se, že hned první délka ve vyloženě skalním terénu bude neobyčejně těžká.

Sněhové podmínky nejsou nijak zvlášť příznivé. Vrstva sněhu s ledem zakrývá stupy a chyty, které je nutno hledat, a to značně ztěžuje lezení. Marně se různými způsoby snažíme prodrat alespoň několik metrů nahoru. Vidíme, že výšvihem nepronikneme, proto se zklamáni rozhodujeme k sestupu pod něj.

Zpod výšvihu dvěma délkami traversujeme vpravo, pak znovu nazpět, kde tušíme závěr výšvihu. Za hranou se ozve Julův radostný výkřik: "Franto, vidím tři metry nad sebou kruh!"

Teď již je jisté, že jdeme správnou cestou. Pomocí kruhu, který tam zůstal z druhého výstupu, se spouštíme do žlebu nad závěr prvního výšvihu. Nad námi se zvedá sice strmý a zalednělý komín, ale dává tušit, že bude lehčí.

Hned se však přesvědčuji o pravém opaku. Komín je velmi často přerušován menšími ledovými prahy, okolní strmé stěny neposkytují příležitost spolehlivého jištění.

Jistím vklíněn v nepohodlné rozsoše, Julo pokračuje velmi těžkým, asi desetimetrovým kolmým prahem. Pomalu, velmi pomalu zdolává práh a mizí mi za jeho okrajem. Dalším komínem přerušovaným prahy přicházíme pod druhý, stejně mohutný a strmý výšvih. Dívám se na hodinky. Nechci věřit svým očím - již 16 hodin.

A zase nová namáhavá délka! Výšvih nelze obejít, protože jsme natěsnáni v komínu. Nezbývá než jít přímo do něho. Nejdříve leze Julo asi třetinu výšvihu přímo. Pak odbočuje traversem vlevo no exponovaný balkonek. Oba dva cítíme, že se dostáváme do klíčového místa výstupu.

Začíná poletovat sníh a stmívá se. Připravujeme se na bivuak, Julo si prozpěvuje někde nade mnou a volá na mne, abych mu pomohl. Já však nemám pražádnou chuť, protože mi čelisti tak cvakají zimou, že jen s největšími obtížemi je udržuji v normální poloze. Zaléhám v těsné sněhové jeskyňce, natahuji na sebe sloní nohu a dáváme si dobrou noc. Och, jaký je to paradox.

Ráno je chladné, obloha modrá, bez mráčku. Po obvyklých potížích s připevněním maček a rozhýbáním ztuhlých údů neobyčejně těžce a velmi pomalu lezu k Julovi na malý balkonek. Po pravé straně vidíme horní část převislého výšvihu. A znovu následuje velmi těžký a exponovaný traverz na sklopených plotnách nad závěr výšvihu. Každý krok vyžaduje nejvyšší soustředěnost.

Asi po dvou hodinách vyčerpávajícího lezeni se nám podaří úsek zdolat. Vyciťujeme, že tento střední výšvih je klíčovým místem výstupu, i když máme před sebou ještě jeden problém cesty. Před námi se otevírá již širší, méně strmý žlab, kterým se rychle dostáváme pod třetí výšvih. Nad ním se již blýskají ozářené obrysy vytouženého sedla.

Snad již ani necelé dvě délky nám zbývají k jeho dosaženi. Ale ani zde není další cesta jasná. Po delším hledání musíme obcházet neprůstupný výšvih posledním, velmi exponovaným traverzem v hladké plotně, na které slabá vrstvička sněhu jen taktak sedí. Traverzuji v Julových stopách a téměř ani nedýchám. Krok za krokem doprovází pocit neobyčejně nepříjemné vzdušnosti, rukama se jen tak zlehounka dotýkám stálého sněhového povlaku.

Konečně docházím za hranu plotny. Najednou jsem pohlcen proudy slunečních paprsků, všechno kolem zurčí, stéká, příjemné teplo se rozlévá po celém těle. Poslední délka! Pomalounku, velmi pomalounku vychutnávám lehoučkou poslední délku. Přicházím k Julovi do sedla. Usmívá se, má velkou, nesmírnou radost. Tiskneme si ruce.

Otáčíme se k ústí sedla a tam vychází čerstvá řada stop, poslední svědek...

Článek vyšel v časopisu Krásy Slovenska, ročník 1962.

Zadní Javorové sedlo od severu

Vysoké Tatry, Javorová dolina

Sedlo se nachází v široké severní stěně zvané Javorový múr. Leží mezi Malým Javorovým štítem (2385) a Zadní Javorovou věží (2300) mimo hlavní tatranský hřeben. Ten prochází o kousek vedle od Javorového štítu přes Malý Javorový štít, sedlo Závrat, Kresaný roh, Rovienkovou a Hranatou vež na Svišťový štít.

Prvovýstup

J. Hajdukiewicz, Z. Nesseltuch, J. Sawicky. 17.-18. července 1939

Obtížnost

V létě je uvedenán klasifikace 5 UIAA. Nebezpečná je především rozbitá skála a volná suť. Obtížnost zvyšuje vlhko a zima v severní stěně. Doby výstupu je 6 hodin. V zimě se obtíže stupňují především velkými nánosy prašanu a ledu.

Přístup

Po turistické značce jdeme z Téryho chaty přes Sedielko pod Javorový múr.

Sestup

Mělkým a širokým žlabem (1 UIAA) ze sedla na jih do doliny Rovienky, nebo přímo do sedla Závrat mezi Rovienkami a Velkou Studenou dolinou. Ze Závratu dolů na Zbojnickou chatu. V zimě může být celý sestup ohrožován lavinami.