Rysy v zimě. Díky Horalko!

Jenže kam vyrazit? Je únor a jakákoliv hora pod sněhem má úplně jiný rozměr než v létě. Zkušenost minimální, touha obrovská. Hlava říká jediné: "Zkus terén, který znáš. Rysy."

Zimní rozjímání

Začal jsem střádat plány. Cesta byla jasná: klasika z Popradského plesa, přes chatu Pod Rysmi, na sedlo Váha a na vrchol.

Koncem ledna jsem začal vytáčet čísla parťáků. Nechtěl jsem s nikým cizím. Počasí dlouhodobě super, takže jsem jen čekal, kdo se chytne. Narazil jsem na internetu na holku z Kroměřížska, která před týdnem vyšla Gerlach. Věděl jsem, že dva víkendy po sobě bude těžko sbírat síly. Proto návnada nezabrala a první vlnu pěkného počasí jsem s nikým nevyužil. Trošku na mě padla deka a mrzutost. Chápal jsem ale, že zkušenosti v naší partě na zimní výstup nikdo z nás neměl.

Blížilo se opět pěkné počasí a já znovu žhavil dráty. K tomu jsem přidal inzerát. Znova jsem byl odmítnut. Až na Horalku (budu jí tak říkat). Dali jsme kafe a já věděl, že do toho půjde. Rysy jsem vyhandloval za slib, že jí později pomůžu na nějakou alpskou trojku.

Aby nás nesežral medvěd

Auto parkuji u vlakové stanice Popradské pleso. Převlékáme se a již k večeru vycházíme na hodinkovou procházku k hotelu. Za svitu čelovky procházíme lesem a mluvíme nahlas. Domníváme se, že nás díky tomu nebudou obtěžovat tatranští medvědi.

V 19:15 h otevíráme dveře hotelu a už se těšíme na teplý pokoj. Vybalujeme. Horalce se moc nezdá čistota interiéru. Vzhledem k tomu, že mám vlastní ručník do rezervy, nabízím svůj hotelový jako potah na židli. To bych do té holky neřekl, jaká je fajnovka.

Žabí plesa

Budík řinčí v pět hodin. Jsme domluveni na start v šest, tak ještě zavírám oči. Sousedka se ani nehne. Nakonec odcházíme od Popradského plesa (1500 m) téměř o hodinu později, než jsem původně chtěl.

V 6:49 poprvé píchám hůlkami do udupaného chodníku k Žabímu potoku. Sníh je spíš uježděný od skialpinistů než vyšlapaný od pěších turistů. Jdeme dlouhou a nezáživnou spodní pasáží Mengusovské doliny. Kocháme se vycházejícím sluncem nad Satanem. Po 20 minutách přicházíme k rozcestníku, který je téměř celý pod sněhem. Ten hlásí, že je chodník k chatě pod Rysmi uzavřen.

Přechod Žabích ples (1921 m), která jsou samozřejmě zamrzlá a pod sněhem, je nekonečný. Nad hlavou se nám klene azurové nebe a slibuje úžasný den.

Sedlo Váha

Po svačince nasazujeme mačky a jdeme vstříc nejstrmějšímu úseku nad Žabím plesem. Část fixních lan je pod sněhem a než se k nim dostaneme, musíme si prošlapat stopu. Propadáme se po pás, ale nakonec držím lano a přitahuji se směrem vzhůru. Měním hole za cepín.

V krásném čase na nás vlevo vykukuje chata Pod Rysmi (2250 m) a vpravo se tyčí Ťažký štít. Kouknu na hodinky a 10:25 h značí, že jsme na tom dobře. Stoupáme na sedlo Váha a začíná mé utrpení. Serpentiny mě dostávají a Horalka mi utíká. Piji víc než jindy, mám obavu, aby vody bylo dost. V půli stoupání na Váhu sahám do kapsy a vytahuji energetický gel. Tolik osvědčený nakopávač. Teď mi opět pomáhá a za 20 minut jsem na sedle.

Krásná scenérie se nám nabízí. Vrchol Rysů sice ještě nevidíme, ale je vidět Ťažký štít s Vysokou, Ganek a Lomnický štít.

Vrchol Rysů

Potkáváme prvního člověka toho dne, který sestupuje stejnou cestou, jakou my právě stoupáme. Na skalnatém výběžku konečně vidíme náš cíl a několik šťastlivců, kteří na něm stojí. Zdá se to být kousek, ale čeká nás technicky nejobtížnější pasáž.

Závěrečný hřeben Rysů je tvořen třemi vrcholky, mezi kterými procházíte svahem s propastí končící někde 500 metrů pod vámi. První skalnatý traverz je asi nejhorší. Hodně úzkým chodníkem širokým na jednu stopu opatrně obcházím skálu zejména za pomoci maček. Cepín nejde zarazit, protože na skále je ledová krusta.

Dva těžké kroky a jsem za skálou. Ohlédnu se a vidím, že Horalka má problém. Její sebevědomí dostává trhliny. Snažím se jí pomoci, přesvědčuji, aby věřila mačkám a cepínu. Zůstáváme tady asi 15 minut. Já stojím ve svahu a mrznu při pohledu na zoufalství v jejích očích. Dokonce mi říká, ať jdu sám. Tady samozřejmě každý musí zvážit své schopnosti, protože chybný krok má fatální následky. Snažím se psychicky podporovat, ale popravdě mě i napadla myšlenka, že by se mohlo něco stát. Asi hora zkouší naší vůli, trpělivost a pokoru.

Po 15 minutách dělá Horalka ty dva důležité kroky a je u mě. Klobouk dolů, musela v sobě zlomit pochyby a najít sílu odhodlání to risknout a jít dál.

Lezeme svahem nahoru. Nepříjemný výstup po skále na závěrečném hřebenu už nás nemůže zastavit. Míjíme slovenský vrchol Rysů (2503 m) a už jen pár metrů nás dělí od našeho cíle. V 11:15 h stojíme u značky označující výšku 2499,6 m na nejvyšším místě Polska.

V tu chvíli jsme úplně sami. Gratulace a vítězné objetí nás chvíli zastaví v čase. Emoce se mnou cloumají a jsem naměkko. Kolem nás se vypínají nejvyšší štíty Vysokých Tater. Pod námi plují vzdušné peřinky v podobě inverze a nebe je jako moře. V pár minutách vylézají z polské strany další horolezci a vrchol se začíná plnit. Čekáme až paraglidistka otevře padák a pomalinku se chystáme na návrat.

Zpátky na Popradské pleso

Po hřebíncích z Rysů sestupujme opatrně, ale bez problémů. Mineme horského vůdce s klientkou a přicházíme ke kritickému místu. To co jsem očekával, se stalo. Tím, že prošlo pár lidí, se vytvořil pevný chodníček a Horalka málem nepostřehla, že prošla místem, které jí zkomplikovalo život.

Sestup je rychlý. Pauzu si dáváme u chaty. Doufal jsem, že bude otevřeno, ale dveře jsou zamčené. Jdu se podívat na autobusovou zastávku, v kolik nám to jede dolů. Bohužel v době pracovního volna je výluka, a tak musíme po svých.

Zajištěný úsek zdoláváme v klidu. Na Žabím plese sundáme mačky a pozvolna kráčíme do údolí. Kolem nás procházejí dva horalové s hodně velkým nákladem. Borci vynášejí zásoby na chatu a dává jim to zabrat.

U Popradského plesa stojíme ve 14:20 h. Kolem jezera mašíruje nekonečně dlouhý had turistů, možná lázeňských šviháků. Pijeme Plzničku jako přípitek a pak mažeme po zasněžené silnici k autu. Po silnici sjíždějí skialpinisté, je tu docela rušno.

Díky Horalko!

Doporučené vybavení

V zimě: Turistický cepín, mačky, pohorky, nepromokavé kalhoty a bunda, návleky na boty, funkční prádlo, ponožky, rukavice, čepice, batoh 40 l, lékárnička, bivakovací pytel, čelovka, mobil, mapa nebo GPS, horké pití v termosce, jídlo na den, fotoaparát nebo kamera, lavinové vybavení (vyhledávač, sonda, lopata), tmavé brýle, opalovací krém.

Pozor! Cesta je v zimě pro turisty zakázaná Návštěvním řádem TANAP. Přesto je velmi oblíbená. Mohou na ní pouze registrovaní skialpinisté a horolezci, členové na příklad Českého horolezeckého svazu, Rakouského alpského spolku, Slovenského horolezeckého splku JAMES.

CLIMBING GUIDE: Vysoké Tatry - vrcholy, štíty, věže

NEJVYŠŠÍ: Vysoké Tatry - 26 vrcholů nad 2500 metrů

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě