Tatry si zaslouží zimní hřeben

Seriál článků na téma zimního přechodu Tater začíná rozhovorem s Liborem Hrozou.

Proč plánuješ zrovna hřebenovku? Není to v době supertěžkých stěn něco překonaného?

Tatry si to zaslouží. Lze v nich udělat za pár kaček akci, která má parametry světového výkonu.

Přechody Tater se přece lezou již pár desítek let...

...jenom Pavol Pochylý přešel Tatry v zimě sólo komplet.

Co to znamená?

V osmasedmdesátém roce se mu podařilo přejít od Hutianského sedla po Bujačí vrch. Trvalo mu to šestnáct dní. Při tom nesešel z hřebene, neměl připravené zásoby v sedlech a všechno nesl s sebou v batohu. Byl to podle mě nejlepší výstup československého horolezectví v celé jeho historii.

Chceš být tedy druhý po Pochylém? On přece ale patřil k tehdejší světové horolezecké špičce a posmrtně byl dokonce zvolený za slovenského horolezce minulého století. To ty při vší úctě v současné době nejsi.

Určitě je dnes k dispozici, třicet let po Pochylého výkonu, lepší a tím pádem i lehčí vybavení. To mi pomůže. Navíc můžu o sobě říci, že jsem velmi zkušený v zasněžených velehorách. Poslední dva roky trénuji v Tatrách každou volnou chvíli.

Čeho si ve své horolezecké kariéře nejvíce ceníš?

Pětkrát jsem byl v severní stěně Eigeru. Vždy jsem buď vylezl na vršek, nebo se v pořádku vrátil. Cením si zvláště sólového výstupu. Mám za sebou extrémní Chergianiho cestu na kavkazskou Ušbu. Ve Vysokých Tatrách byl můj nejlepší výkon Belicův komín 100.

V čem vidíš největší obtíže přechodu Tater? Vždyť se tam neleze nic těžšího než pětka. Většinou je to choďák.

Tak to tedy prrr! Nejdřív přejdeš přes Západní Tatry. To tě hned na začátku vyšťaví.

...kolikrát jsem tam už šel a nikdy nepřekonal kvůli počasí Kopy.

No právě. Tam strašně záleží na počasí a sněhu. Za dva dni je můžeš mít za sebou, ale taky se tam můžeš týden brodit v prašanu. Pak přejdeš Červené vrchy....

...a za nimi konečně nastane lezení?

Na hřebeni musíš dávat pořád pozor. Každé sebemenší uhnutí z ideálního směru, třeba jenom o pár metrů, tě zdržuje o desítky minut a to se na tak dlouhé cestě načítá do celých dnů. Musíš udržet koncentraci. Pořád lezeš nahoru a dolů, musíš dávat bacha na převěje, nemáš nikoho aby ti poradil, a to si piš, že trojka dolů s těžkým batohem ve sněhu je pěkný záhul.

Proč jdeš od západu na východ, když většina lidí začíná na Kopském sedle a jdou na západ?

Chci pokračovat ještě přes Belanky. Přejdu Ždiarskou Vidlu a dorazím přes Muráň celý hřeben. Potřebuju na to dobré počasí, dva týdny času a hlavně duševní sílu. Vůbec se to ale nemusí podařit, ani když se sejdou nejlepší podmínky. Tolik lidí se o to už pokoušelo.

V přechodu Pavola Pochylého nejsou vyjasněné některé detaily. Zeptám se, jak se na ně díváš. Pochylý prý nešel stále sám.

Netajil se tím, že na Kopské sedlo za ním přišel bratr, se kterým sestoupil do Zadních Meďodolů. Dál už zase stoupal na Belanky sám. Říká se také, že někde v půlce Vysokých Tater náhodou potkal horolezecké družstvo a jeden či dva dni lezl za nimi. Pak jim prý utekl, protože byl rychlejší.

Pochylý prý bral na cestě drogy. Především fenmetrazin.

V té době se experimentovalo s mnoha léky. Horolezci pojídali všechno od vitamínů, přes acylpirin až po drogy. Je známé, že Pochylý během přechodu několikrát na kratší dobu ochrnul a také měl halucinace. Jestli to bylo způsobné mrazem, extrémní námahou, samotou, nebo špatně použitými léky, to se neví.

Mozkem celého přechodu měl být Ivan Dieška.

Zřejmě je to pravda. Budu se řídit především podrobným plánkem, který měl k dispozici Pavol Pochylý. Ten asi pochází od Ivana Diešky. Bohužel se už nezeptáme, jestli je jeho autorem. Dieška zemřel před Vánoci a bratři Pochylí spadli s lavinou už před lety z Nemeckého rebríku na Kežmarském štítě.