Záchrana horolezců v Divoké Šárce

Každého nováčka překvapí, jak moc je na záchranu zraněného z vícedélkové horolezecké cesty potřeba materiálu, lidí a znalostí.

Podívejte se na VIDEO, kolik zachránců se motá okolo dvou fiktivně zraněných mužů, které je potřeba při simulované záchranné akci dostat nejprve dvě délky slaněním na zem a potom je na improvizovaných nosítkách odnést na cestu, kde si je převezmou lékaři do sanitky.

Před třemi lety jsme vám stejnou akci ukázali na fotografiích v článku Fiktivní zranění v Divoké Šárce. Dnes se můžete podívat na video. Někteří aktéři jsou stejní, jiní se vyměnili.

O co jde? Jaký byl scénář?

Skupinka horolezců z oddílu Humanita Praha přichází do Divoké Šárky. Tradiční lezecká oblast je nepřehledným údolím plných menších či větších skalek.

Na mobil jim volá mladík, který prý viděl dva horolezce, kteří spadli ze skály a teď se nehýbají. Jenom přibližně naviguje záchranáře, kde zranění mohou být.

Úkol číslo jedna tedy zní: Najít a dostat se k nim!

To udělají nejsilnější chlapi, kteří se příliš nezdržují jištěním a ani se nepřevlékají do lezeckého oblečení, pouze si navléknou hrudní a sedací úvazek a především si vezmou přilby. Nechtěji dopadnout jako zachraňovaní.

Mezi tím dole pod skálou slabší dívky připravují improvizovaná nosítka a lékárničky.

Neštěstí se dvěma zraněným horolezcům stalo pod vrcholem skalní věže Brenta. Prvolezec je po krátkém pádu skoro v bezvědomí a je mu zima, druholezec má zřejmě zlomenou ruku a nohu. Oba komunikují.

Není naděje, že by se k nim dostal v reálném čase vrtulník nebo profesionální horská služba, a tak se horolezci rozhodují pro snesení zraněných pod skálu.

VIDEO Trénink záchrany zraněného horolezce ze stěny

Jeden musí převzít velení a ostatní se mu bezpodmínečně podřizují. Jeden záchranář slaňuje nejprve s prvolezcem, který na tom je zřejmě hůř. Druhý záchranář mu čistí cestu a pomáhá v nepříjemných místech. Na široké polici na ně čekají další záchranáři, kteří se sem dostali ze strany. Prvolezce si hodí na záda a už jednodušeji s ním slaní na zem. Následuje zabalení do lanových nosítek a osmičlenná skupinka odnese zraněného na silnici.

Druhá skupinka záchranářů to má těžší. Doslova. Druholezec visí u protrženého kruhu, kde k nehodě došlo. Sami se tedy musí pořádně zajistit pomocí vklíněnců. Potom si jeden záchranář na sebe věší zraněného a ve strmé skále s ním pomalu slaňuje. Jenže ten váží i s výbavou okolo devadesáti kilogramů a navíc každý nešetrný pohyb znamená, že křičí bolestí kvůli zlomené ruce či noze.

Záchranář s ním musí traverzovat na stejnou polici, jako skupinka s prvolezcem. Ukazuje se, že to lze zvládnout jen ve třech lidech.

Slanění z police už je jednodušší, ale nedaří se přesně nastavit délky smyček, na kterých má viset. U lehkého prvolezce bylo možné si pomoci občasným nadlehčením nebo přidržením, ale těžký druholezec nic takového neumožňuje. Vyladění délky slaňovacícho postroje je tedy životní nutností.

Pod skálou následuje rutina, nosítka a odnesení do sanitky.