Zimní lezení na Dehetníku

Přicházíme k patnáct metrů vysokému mohutnému masivu. Uprostřed lesa stojí černá skála posypaná bělostným sněhem.

Na severu pokrývají prašanové polštáře téměř celou stěnu, pod sněhem se občas objeví ledová glazura. Každý lezecký krok je potřeba dobře rozvážit, všechny stupy i chyty se musejí pečlivě ometat od sněhu.

Vklíněnce a friendy dělají dobře svoji práci v ukloněných cestách, v kolmých úsecích mohou přijít ke slovu i skoby.

Jih má sněhu méně, v kolmých stěnách je dokonce suchá skála. Za to v koutech a spárách je místy nateklý led, ve kterém kloužou i založené friendy.

Tréningové cesty na hory

(Všechny příklady vedou na Jižní skálu, jsou dobře jistitelné a nejedná se o žádné vraždy. Předpokladem je použití vlastního jištění.)

Žlutý kout V - kolmá skalní stěna s vysněženým dolezem

Převislá V - suchá spárka s morálovým přechodem do zasněženého vhloubení

Generálka III+ - dlouhý traverz zasněženou stěnou

Večerní III - nejištěný nástup, do jemné položené stěny lze doporučit skoby

Bouřková III - pravá "tatranská" hřebenovka se sněhem, ledem, skálou i trávou

Sedlová II - krátká sněhově-skalní rokle

Popisované území je nejlépe zobrazeno na mapě Křivoklátsko, Rakovnicko, Karlštejn 1:50000 z nakladatelství Shocart. Poslední průvodcovské zpracování hořovických skal najdete v průvodci Jícha Václav, Lhoták Jaroslav: Horolezecké terény Hořovicka. Hořovice, HO Spartak Hořovice 1986. Průvodce na Dehetník také vyšel v časopise Lidé a hory 2004/4.

Autem po dálnici Praha – Plzeň, přes Žebrák a Líšnou směrem k samotě Křižovatky. Zaparkovat se dá na lesné cestě odbočující ze silnice doprava proti Dehetníku. Vlakem do Zbiroha (10 km) na trati Praha – Beroun – Plzeň, nebo tamtéž dálkovým autobusem. Místní autobus občas zajíždí i do Líšné (4 km) a Kublova (5 km).