Ucháč obecný je vysoce jedovatý

Ucháč obecný obsahuje gyromitrin. Jed působí na trávicí ústrojí a játra. Příznaky se podobají otravě muchomůrkou zelenou.

Ve Finsku roste podobná, příbuzná houba ucháč obrovský. Je to delikatesa, neboť tato podobná houba není jedovatá.

Jed se prokázal až v minulém století

Ucháč obecný nejčastěji roste v jehličnatých lesích, především pod borovicemi na písčitých půdách, od března do května.

Latinský název esculentus (jedlý) poukazuje, že byl hojně sbírán a konzumován. Již od 19. století poukazovali lékaři a mykologové na smrtelné otravy, zvláště v Německu a Polsku. To vedlo v některých státech k zákazu prodeje na trzích. V Československu se prodával ještě v 50. letech 20. století.

V Čechách měl povědomí o otravách touto houbu již v 1. polovině 19. století pražský lékař a mykolog von Krombholz, který za jejich původce považoval domněle existující jedovatý druh-dvojník ucháč podezřelý (Gyromitra suspecta). Později byla za toxickou látku v ucháči obecném považována rovněž domnělá kyselina helvellová, odstranitelná varem.

Záhada otrav ucháčem tkví v tom, že je mnohými osobami běžně pojídán bez problémů. Nejasné vysvětlení směřuje ke kolísajícímu množství jedu v plodnicích, stáří plodnic, tepelné úpravě při vaření či odlišnou citlivostí osob na jed.

Jed chemicky prokázaný až v 60. letech 20. století, tvoří skupina nestabilních sloučenin, které se varem nebo sušením z větší části rozkládají. Hlavní účinnou látkou je gyromitrin, která se v těle rozkládá na vysoce toxický methylhydrazin. Jed působí především na trávicí ústrojí a játra, některé příznaky se podobají otravě muchomůrkou zelenou. Otrava se projevuje zpravidla 6 až 12 hodin po požití houby, zprvu trávicími obtížemi a zvracením, v těžkých případech pak zhruba od třetího dne následuje jaterní selhání. Otrava může být smrtelná.

Ucháč obrovský ve Finsku je nadále sbíraný a připravovaný k jídlu. Je však vždy nezbytně třeba řádné a dlouhé tepelné úpravy a spaření před další přípravou; voda slitá po spaření je jedovatá.