24 hodin na koloběžce se letos jelo pro Michala Vitouše

24 hodin na koloběžce. Divoká Šárka, Praha.

Titio

SDÍLEJ:

Letos jsme se znovu postavili na start závodu 24 hodin na koloběžce - tradiční štafetové jízdy v Divoké Šárce, kde se jezdí kolečka, zapisují značky a hlavně: jede se naplno! 37. ročník byl v lecčems výjimečný.

Proměna hákového kříže na piškvorky.

Titio

fotogalerie

Především měl charitativní rozměr – jezdilo se pro Michala ze stáje Smraďoši složené z oddílů Poutníci a Tuláci, kterému chceme touto cestou vyjádřit podporu v boji s vážnou nemocí. Díky tomu měl závod letos o něco hlubší rozměr a nohy bolely tak nějak smysluplněji.

Po letech, kdy nás deště dusily v noci i přes den, letos pršelo jen chvilku na začátku, a pak se počasí umoudřilo. Na trati to však snadnější nebylo. V naší stáji Titio bylo letos jen pět lidí, a to se ještě někteří střídali, takže jsme jeli opravdu nadoraz.

Adam, Terka, Nazar a Opičák byli ostřílení jezdci, ale tak nějak jsme zapomněli na to, že Mája s námi jela poprvé. Výsledkem bylo, že své první kolo jela špatnou trasou, dokud nenarazila na hodného člověka, od kterého si zatelefonovala o souřadnice a dostala se zpět. Ono první kolečko mělo 6 km a jela ho skoro hodinu. O zábavu jsme měli postaráno.

Novinkou byl hákový kříž nakreslený nějakým blbečkem na trasu. Poradili jsme si s tím po svém. Přetvořili jsme to na herní pole pro piškvorky. Zbylé křídy jsme využili pro vyznačení zrádných děr na trase. To se v noci velice hodilo.

Zvláštní uznání patří Nazarovi a Terce, kteří každý zvládli okolo 30 kilometrů, což je u dětí výkon hodný obdivu. A taky Vojtovi z Tuláků, který dokázal stanovit nový rekord trati v kategorii One Man Team: 231 kol, což je 369,6 km!

V celkovém pořadí jsme se umístili na 6. místě se 132 koly, tedy 211,2 kilometry. To je jako byste jeli z Prahy do Slavkova u Brna. Bolavé nohy, rudé obličeje, propocená záda a plné břicho od grilovaného čehokoli. A zjištění, že předražené palačinky z mekáče jsou hnusné.

Sirius vyhrál potřetí

Výkonem téměř 500 kilometrů (306 kol) se vítězem letošního závodu 24 hodin na koloběžce stala stáj dejvického turistického oddílu Sirius, a to v historii již potřetí. Ale nebylo to vítězství nijak snadné. Role konkurenta se místo dřívějšího Grasselu úspěšně zhostili Buráci, kteří až v ranních hodinách podlehli víc jak trojnásobné přesile. Patnáct závodníků mělo při střídaní proti čtyřem. Tentokrát se tedy spokojili se stříbrnou medailí za 266 kol. Bronz obhájila Stopa Klánovice, která pro jistotu o více než 40 kilometrů zvýšila loňský výkon na 239 kol. A udělala dobře, jinak by totiž její místo zaujali Smraďoši, kteří se zlepšili jen o tři kolečka na 218 a spadli z druhého místa na čtvrté.

Na páté místo z loňského šestého popoběhly Koloběhny a najely při tom o 60 kilometrů více než vloni, tedy 204 kol. Měly solidní náskok před zbytkem startovního pole. Brďo Titio se 132 koly bylo následováno Wemeny (116 kol) a Klídkem (110 kol). Ten už se ani nesnažil usilovat o poslední příčku jako obvykle, kterou však neobsadily ani jindy nedostižné Židovice (50 kol), ale symbolicky startující Grassel, jehož pět zástupců zajelo každý pouze sedm koleček za každé z jejich dosavadních vítězství.

Nový rekord v kategorii sólojezdců OMT letos vytvořil Vojta, který sám ujel 231 koleček, což je neuvěřitelných 369,6 km! Dosavadní Pampeliškův rekord z loňského roku překonal o více než 100 km a v hlavním žebříčku by získal pomyslnou bramborovou medaili místo Smraďochů. Takhle získal zcela hmatatelnou horalku, což bylo jistě chutnější.

Druhý letošní rekord souvisí se sbírkou na pomoc pro Michala z oddílu Poutníci. Za každé ujeté kolečko letos platila každá stáj startovné 1 Kč do této sbírky. Dohromady stáje najezdily 1676 koleček, na startovném se však při závěrečném vyhodnocení vybralo 4811 Kč. A k tomu ještě Grassel, účastnící se jen v pátek, přispěl rovnou na sbírkový účet s koeficientem 100 Kč / kolečko.

INFO: 24 hodin na koloběžce