Hanč a Vrbata: ambice-tragédie-mýtus

Výročí tragédie Hanče a Vrbaty na krkonošských hřebenech se slaví jako Den Horské služby. Připadá na 24. března.

Český živel

Svaz lyžařů v Království českém si dal stejně jako tehdejší Sokol nebo Klub českých turistů do vínku snahu o posílení českého vlivu v tehdy výsostně německém území pohraničních Riesengebirge. Jednou z jeho aktivit byl "Mezinárodní lyžecký závod distanční na padesát kilometrů o věčně putovní cenu Českého zemského svazu ku povznesení návštěvy cizinců v království Českém."

Na Hod Boží velikonoční 24. března 1913 se na jeho start u Labské boudy postavilo šest borců a za nimi vyjelo dalších devět turistů, jejichž cílem bylo trasu vůbec dokončit.

Teplé jaro

Trasa se den předem na poslední chvíli měnila, protože původní trať směrem ke Sněžce a zpět byla bez sněhu. Teplé předjaří udělalo pořadatelům čáru přes rozpočet. V plánu byla dvě kola od Labské boudy přes Martinovku, Sněžné jámy, Novou Slezskou boudu a Jestřebí boudy. Třetí kolo mělo být zkrácené a cíl byl naplánovaný na Mísečkách.

Smrt nedaleko od sebe

Závodníci vyrazili kvůli teplu jen v košilích a kalhotech. Během první hodiny závodu ovšem začalo pršet, druhou hodinu se počasí zvrtlo ve vichřici s vánicí. Všichni závodníci postupně vzdali, jen Bohumil Hanč tvrdošíjně pokračoval. Nakonec nemohl dál a zmrzl poblíž Zlatého návrší. Stejná smrt potkala i Václava Vrbatu, který se na závody přišel podívat až z Jilemnice.

Co se při jejich setkání někde na Labské louce stalo, se už nikdo nedozví. Každý okamžik závodu je totiž díky důkladnému policejnímu vyšetřování zmapovaný, jen hodinu a půl, kdy oba nezávisle na sobě a možná i chvíli společně, bojovali o život, se nepodařilo zrekonstruovat.

Jisté je, že po této době se vynořili z vánice každý zvlášť pár set metrů od sebe a Hanč měl na sobě Vrbatovo oblečení. To stálo Vrbatu život a Hanče se také nepodařilo zachránit.

Proč byl Hanč tak tvrdohlavý a zašel při závodě za hranice svých sil? Nabízí se hned několik motivů.

Přepjaté národovecké cítění

Soupeř Karel Jarolímek, který s ním sdílel pokoj před závodem, uvedl, že na něj Hanč naléhal, aby zvítězil nějaký český závodník. Za žádnou cenu to prý nesmí být Němec. A přitom německý lyžař Oswald Bartel z nedalekého Polubného byl favoritem.

Fyzické a psychické vyčerpání

Jarolímek si ještě všimnul, že Hanč je oproti minulým zimám pohublý a unavený. Večer si mezi ostatními stěžoval i na bolesti zad. Zřejmě měl také starosti o manželku, která mu závod výslovně zakázala, protože byla v pokročilém stupni těhotenství.

Pokles formy

Bohumil Hanč byl sice přeborníkem Království českého na deset a padesát kilometrů, ale to už bylo před šesti lety. Poté ještě třikrát vyhrál ceněný závod o Štít doktora Dieskaua, ale poslední dva roky vyšel naprázdno. V sedmadvaceti letech byl kromě Emericha Ratha nejstarším účastníkem závodu. Je tedy jasné, že ho mladí "vlčáci" začali předbíhat. Navíc byla právě doba, kdy se začínalo ve sportu vážně trénovat, a v tom měli výhodu vzdělaní a finančně zabezpečení mladíci, zatímco zedník a tkadlec Hanč si musel vydělávat na živobytí. Závodníkům se ovšem ze špičky neodcházelo nikdy lehce a Hančovi jiště zvláště, protože si lyžováním přivydělával k chudé obživě.

Výroba sporné legendy

Dnes by veřejnost tragédii hodnotila jako velmi smutnou sportovní nehodu. Ne tak v době vypjatého národního cítění. Obrovská účast lidu na smutečním obřadu v jilemnické sokolovně se stala českou manifestací, později byla postavena obrovská kamenná mohyla nad dnešní Vrbatovou boudou, byly napsány články i knihy, natočen film a Hanč s Vrbatou se stali symboly českého lyžování. Německé popisy události zněly podle hodnocení historiků střízlivě, Češi do nich vkládali své představy o boji malého národa proti utlačovatelů, heroickém sebeobětování a přátelství až za hrob.

Přestože šlo o událost, kterých se od té doby stalo ještě mnoho. Navíc s nevysvětleným klíčovým okamžikem předání oblečení, který rozhodl o smrti nejméně jednoho z lyžařů.

Časový rozpis závodu

6:00 Labská bouda

Lékař vyšetřuje všech šest závodníků a podpisem stvrzuje jejich způsobilost.

7:10 Labská bouda

V půlminutových intervalech startují závodníci. Za nimi jede společně devět turistů. Všichni nasadili vysoké tempo. Teplé počasí dovoluje závodníkům jet jen v košilích a kalhotech.

7:55 Sněžné jámy

Začíná pršet. Půlminutové rozestupy jsou zatím zachovány, první jede Hanč.

cca 9:00 Violík

Zvedá se silný vitr, déšť se mění na sníh, teplota klesá. První projíždí Bartel. Rath vzdává kvůli odřeninám nohou.

9:40 Labská bouda

Žádný závodník si nebere občerstvení. Hanč jede první. Jarolímek vzdává kvůli zranění palce na noze.

10:20 Vysoké kolo

Přichází vichřice. Hustě padá mokrý sníh. Bartel vzdává.

10:35 Sněžné jámy

Oblečení mrzne závodníkům na těle. Feistauer omdlévá před boudou a je vtažen dovnitř, vzdává i Scheiner.

11:03 Nová Slezská bouda

Hanč dostává od rozhodčího citrón a rukavice.

11:52 Violík

Rozhodčí křičí na Hanče, že ostatní už vzdali. Hanč ho zřejmě neslyší.

13:00 Labská bouda

Rozhodčí a závodníci se sjeli na Labskou boudu a očekávají Hanče.

13:15 Labská bouda

Rath, Jarolímek a rozhodčí Fischer jedou hledat Hanče. Každý jede jiným směrem, aby prozkoumali území od Harrachových kamenů přes Zlaté návrší až k Mísečkám.

13:45 Zlaté návrší

Rath nalézá vyčerpaného Hanče ve Vrbatově kabátě a čepici, na rukou má rukavice. Leží na zemi a nesrozumitelně mumlá. Rath ho nejdříve vleče, poté táhne na zádech, ale po půl kilometru je vyčerpaný. V tu chvíli je zřejmě těsně míjí Fischer. Rath se vrací pro své lyže a když jede okolo Hanče pro pomoc, vidí, jak se po čtyřech plazí do kopce.

14:30 Labská bouda

Rath se vrací do Labské boudy a oznamuje Hančovu polohu. Záchranná výprava ho přiváží na saních.

15:10 Labská bouda

Hanč je podchlazený a oživovací pokusy jsou marné. Lékař konstatuje smrt.

Co se dělo mezi tím

Tkadlec Václav Vrbata vyráží z Mříčné u Jilemnice přes Rezek, Dvoračky a Růženčinu zahrádku na Mísečky, kde měl být cíl závodu. Vrbata nevěděl o zkrácení tratě ani rychlé změně počasí.

Co se událo mezi 11:52 kdy Hanč odjel z Violíku, a 13:45 kdy ho našel Rath, není známo. Výsledkem bylo, že Hanč byl před svojí smrtí oblečen do Vrbatova kabátu a čepice. Vrbata nachází pod Zlatým návrším Hančovy lyže, které Rath zapíchl do sněhu, a sedá si k nim. V cca 15:15 okolo něho prochází dementní Němec, který má namířeno hřebenem Krkonoše na Mísečky. Vrbata na něj česky volá, ale Němec nereaguje. Když vejde do kuchyně Rennerovy boudy, o zážitku vypráví. V tu chvíli přichází po podobné trase hledající Fischer a okamžitě po vyslechnutí zprávy vyráží se záchrannou výpravou pro domnělého Hanče. Nachází však už jen zmrzlou mrtvolu.

Sváží ji dolů a jeho omyl se vysvětlí až druhý den, kdy přijde mrtvého identifikovat jeho bratr.

Kdo závodil

Bohumil Hanč (Český krkonošský spolek Ski Jilemnice) - mistr Království českého

Oswald Bartel (Ski Klub Windsbraut Polaun) - favorit závodu z dnešního Polubného

Emerich Rath (Berliner Sport-Club) - pražský Němec, později majitel sportovního obchodu na Příkopě, za socialismu metař v Praze

Josef Scheiner (Český Ski Klub Praha) - později předseda Svazu lyžařů Republiky československé a člen předsednictva Mezinárodní lyžařské federace FIS

Karel Jarolímek (Český spolek pro zimní sporty Praha) - projektant skokanských můstků a později vedoucí družstev na pěti zimních olympiádách

Josef Feistauer (Český krkonošský spolek Ski Jilemnice) - později mistr republiky a účastník mistrovství světa

Zobrazit místo Krkonoše - Hanč a Vrbata na větší mapě