Lyžařská vázání dědečků a pradědečků

Dobře si pamatuji, že jak můj otec tak moje matka měli na lyžích tak zvaného Huitfelda.

Mezi dvě kovové pakny se zastrčila zešikmená přední část lyžařské kožené boty, jejíž předek a hlavně boky byly prakticky rovnými plochami.

Botu udržovaly ve vázáni dva celkem jednoduché řemínky – jeden přes botu, druhý kolem paty.

Kolikrát tato, ne úplně dozrálá konstrukce, při lyžařském sportování spadla, si každý jistě dobře dokáže představit.

Také já, tenkráte pětiletý, jsem měl lyže s vázáním. Jednalo se o celokožené vázaní, do něhož bylo možné zasunout jakoukoliv dětskou botu.

Velicé praktické řešení. Když toho děcko mělo dost, lyžičky se mu sundaly a mohlo bez problému kolem pobíhat v botách, na něž bylo navyklé.

S podobným vázáním se setkáme i dnes na lyžích pro úplně malé lyžaře ve věku kolem tří až čtyř let, jenom s tím rozdílem, že místo kůže je celé vázaní z plastu.

Vynálezci, koumáci a lyžařští nadšenci původního Huitfelda začali různě vylepšovat.

Objevila se kabelová lanka. On totiž i kožený řemínek dobré kvality, když zvlhnul, se po delší době protáhnul a vázání z boty spadlo, třeba právě při krásném telemarku. S kovovým kablíkem to už možné nebylo.

Lyžařských lanovek bylo tehdy pomálu, a tak se na lyžích chodilo i do kopce, jako na dnešních skialpech, anebo se lyže do kopce nosily na ramenou či táhly za sebou na provázku.

Při pochodu se pod zdvihanou patu lepil sníh, s čímž si lyžařští nadšenci dlouho lámali hlavu.

Trochu se tento nedostatek zlepšil tím, že se na lyži pod celou botu natlouknul plech. Později měli pokrokoví lyžaři místo plechu na lyži jeden milimetr tlustý proužek plastiku.

Jak Huitfeld, tak i ostatní vázání měla jednu zásadní vadu. Lyže plandala na botě a při zdvihnutí nohy visela dolů.

Tomu odpomohla různá pérka, která i ve zdvižené poloze přitlačila lyži k lyžařské botě podobně jako u dnešních skialpových vázání.

Vázání se zdokonalovala a zdokonalovala, protože se o zimní sport zajímalo stále více a více nadšenců.

Jak v první, tak i v druhé světové válce se v Alpách používaly lyže na bojové oparace.

Například ve švýcarské armádě vždycky existovaly jednotky, do jejichž výzbroje patří horolezecké lano, mačky, cepín a lyže, které se lišily od těch, o kterých jsem na počátku tohoto článku psal, ale které se liší i od těch, co používají dnešní sportovci v horách.

Svět se změnil, vystroj a vyzboj se změnila, možná, že i mentální přístup je k celé věci dnes jiný. Kdo ale umí, ten dokáže s jakýmikoliv lyžemi nakreslit do sněhových povrchů horských strání estetické obloučky po předcházejícícm výstupu.

Reklamy z archivu Michaela Beránka, novodobý snímek Alex Luczy.