Pühringerhütte: Nejhůř dostupná chata v Rakousku

Když nám Omarek, který vyrazil o den dříve, posílal SMS, že bivakují, trochu jsem znervózněl, ale na útěk už bylo pozdě.

V sedm ráno se v Praze na Kačerově scházíme u auta. Víťa, čerstvě informován o bivaku našich přátel, postrádá péřovku, kterou zapomněl doma.

Cestou autem řešíme, zda-li spacáky ano, či ne. Počet plechovek piva, který je nutný vynést na chatu a jiné nezbytnosti, jako jestli nechat mačky, lano, sedák, nebo cepín v autě.

V Gösslu u jezera Grundlsee (708 m) na jižním okraji Totes Gebirge parkujeme o půl jedné. Na rozdíl od léta tady nemusíme platit.

Usuzuji, že je nutné zvětšit motivaci pro dojití až na chatu, a nechávám spacák v autě. Víťa již v Praze usoudil, že talířky na hůlkách jsou zbytečná zátěž, a nechal je doma. Hotfix v podobě dvou sešlápnutých plechovek od piva se ukazuje jako dočasné řešení. Jejich vytvořením mi hned zlehknul batoh o kilo.

Jdeme nahoru. Za čtyři hodinky jsme na chatě

Vodu zapomínám v autě. Když na ni v prvním kopci vzpomenu, pomyslím si: "Však je to jen čtyři a půl hoďky, to se pro ni nebudu ten kilák vracet."

Výstup začíná překonáním stometrového převýšení s lyžemi na batohu, a pak po svážné silničce furt mírně vzhůru. Výškové metry pozvolna nabíráme, čas do zatmění se ale krátí rychleji, než by bylo vhodné.

Za šera opouštíme skútrem projetou cestu a mířeme skrze soutěsku Draussengatterl k jezeru. Před soutěskou už je definitivně tma, a tak už s čelovkou se dostáváme do míst, která se ukáží jako jasná příčina bivaku Omarkovy skupiny.

Poprvé musí lyže na batoh kvůli krátkému skalnatému úseku jištěnému ocelovým lanem. Následují stovky metrů traverzu Schafbühel (Ovčí stezka) nepříjemným strmým svahem, na kterém ujíždíme po vrchní měkké vrstvě sněhu nasypané na zledovatělém firnu.

Zdá se, že nejhorší máme za sebou, když uvidíme osamocený balvan a pod ním bivakový převis. Nespal tady Omarek? Asi ne. "Jestli tady zůstaneme, tak se odtud zítra nedostaneme," prohlašuje K.T. Stojíme hlubokou pod skalní stěnou Graswand (Travnatá stěna).

Mrzne nějakých deset stupňů pod nulou. Stojíme uprostřed ledového strmého svahu, pod ledem bublá voda, místy je vidět tráva pod touto nebezpečnou vrstvou, sněhové splazy jsou vyjeté do údolí a firnové bloky chaoticky naházené přes sebe nedávají velkou naději na přežití, pokud by se tudy přehnala další lavina.

Vydáváme se chtě nechtě od bivakovacího kamene na třísetmetrový traverz skrze laviniště a s lavinovými odtrhy nad hlavou. Alespoň ta hrůza není pořádně vidět. Přesto K.T. prohlásí, že takhle se v posledních letech nikdy nebál.

Když se dostaneme do bezpečného lesa, míjíme díry ve sněhu, kde bivakovala Omarkova skupina. Motivace pro dojití na chatu se opět zvyšuje.

Jezero Vorderer Lahnganger See (1490) je zamrzlé, takže jeho překonání je otázkou chvilky. Obávali jsme se dalšího nebezpečného traverzu, pokud by na něm nebyl led a my bychom museli použít letní cestu po levém břehu.

U zavřených salaší Lahngang Alm nad jezerem necháváme Víťu, jehož plechovkový hotfix už dávno přestal fungovat. Motivaci pro dojití na chatu si opět zvyšujeme. Tentokrát tím, že Víťovi nechávám péřovku a Kuba spacák. No way back.

Cesta začíná být pohodlná, ale únava už je cítit. Kličkujeme lesem jasnou stopou, kterou nám Omarek ráno prošlápnul. Teď v noci jsme mu vděční. Jezírko Hinterer Lahnganger See překonáváme středem, protože přes letní značenou cestu sjela velká lavina a my nechceme skončit pod její případnou sestřičkou.

Strmý zalesněný výšvih za jezerem vyvolává další vlnu nadávek a pochybností o správnosti předchozího rozhodnutí. Nicméně po jeho překonání se konečně dostáváme k salaším Elmgrube (1622). Odtud už to má být jen hodinu na chatu. Všechno teplé má Víťa, takže zastřešené budky, vhodné pro bivak v klidu ignorujeme.

Nakonec z toho budou dvě hodiny kličkování přes kopečky, údolíčka a lesíky Elms Tränenhügel (Slzavý kopec pod Elmem). Odtud paradoxně sjedeme prudkým svahem k zasněženému Elmsee (Elmské jezero) a nakonec dojdeme už skoro po rovině k chatě Pühringer Hütte (1637).

Po 22:45 jsem na chatě. Za chvíli doráží i Kuba s Hankou, kteří řešili jakýsi defekt na pásu, to aby nebylo těch mrzutostí málo.

Vracíme se pro Víťu

Slíbili jsme Víťovi, že se pro něj ráno vrátíme. Druhý den ale doufáme, že za námi dojde sám. Myšlenku, že bude stačit, když mu na proti půjde jen jeden z nás, vyslovíme s Kubou téměř současně. Omarek to komentuje se slovy: "Když jste si ho tam nechali..."

Zjišťuji smutnou věc, že pivo sice ve winterraumu zlevnilo ze čtyř na tři a půl eura, ale bohužel ho někdo už všechno vypil. Začínám litovat hotfixu Víťových hůlek.

Naděje umírá poslední, a tak doufám, že Víťu potkáme už někde nad výšvihem zadního Lahngangerského jezera. Bohužel. Ale alespoň jsme si užili skiwoodismus místo skaialpinismu. Víťu jsme našli, jak před chvílí vstal. Půjčujeme mu dovezené funkční hůlky, a vydáváme se zpět do kopce. To už zdaleka není výšvih tak obtížný jako v noci a okolo druhé hodiny jsme zpět na chatě.

Večer Víťa mizí do dílny, aby opravil své hůlky. Rány kladivem vzbudí starosti o Víťovo zdraví, neboť někteří se domnívají, že šel jen na záchod. Po čtyřech hodinách se Víťa vrací. Hůlky vypadají poněkud masivněji než včera. Velké ocenění se dostává zejména táckům zhotovených z diamantových brusných kotoučů, které jsou navíc vytuňené izolepou. Zvláštní pozornost zaslouží speciální fixace vysouvacího mechanismu pomocí svorek na zahradní hadice. Vzhledem k tomu, že úpravy přesunuly hůlky do kategorie ultra-heavy, tak se nyní hodí i na boj s všudypřítomnou klečí.

Konečně jdeme na výlet

Po dvou dnech tedy nastal konečně čas na nějaký výlet. Informace o Rotgschirr (2270), které přinesla Omarkova výprava, tedy že si udělali výlet po mnoha bezvýznamných boulích po Rotgschirrem, ale nahoru se nedostala, a že hřeben na Elm (2128) není moc sjízdný dolů k chatě, nakonec určily, že zbývá jedině Hoch Kogel (2091).

V podstatě se nic zvláštního nestalo. Vyšli jsme nahoru a sjeli dolů. Konečně normální den. Večer přijde skupina Rakušanů, je nás tu už kolonie Čechů, což znamená, že Silvestr na Pügringer Hütte tráví dvaadvacet lidí. Musíme se tedy rozdělit. Domácí zůstávají v samostatném domku winterraumu a my cizozemci si otevíráme univerzálním klíčem vypůjčeným od Alpenevereinu zádveří samotné chaty.

Jedeme dolů. Kudy?

Po dlouhé debatě, kudy dolů, které probíhala prakticky celý silvestrovský den, se na Nový rok vydáváme dolů do údolí kolem Elmu. Nejprve krátce vystoupáme do mělkého sedla Elmflecken a odtud míříme nejdříve otevřeným terénem a poté lesem přímo na jih.

Přes hordy menších a větších boulí nahoru, dolů, okolo. S pásy, bez pásů, nebo i bez lyží. Všechny varianty jsou na prd, takže si pěkně procvičuji slovník sprostých slov. Nejdříve potichu, později nahlas. Intenzita nadávek graduje poté, co na mě mává Omarek, kdesi v lese vpravo ode mne a doporučuje zkratku. Když se hrabu ze třetího závrtu, musí mě už slyšet celé údolí.

V ten okamžik už skončily veškeré záludnosti, protože jsme se napojili na sporadicky značenou skialpinistickou trasu na Elm. Užili jsme si sjezd nejdříve lesem, potom po pasekách a nakonec po svážné silničce k salaším Vordererbachhütte (cca 1400).

Mimochodem, odtud stoupá zimní trasa k Pühringer Hütte, která je sice nesjízdně strmá ve směru nahoru i dolů, ale vyhýbá se dříve popsanému nebezpečnému traverzu.

Vystoupáme po zasněžené silničce poslední mírný kilometr, naposledy sundáme pásy a s větrem ve vlasech svištíme dlouhé kilometry ke Grundlsee. Noříme se ze slunečných hor do zamlženého údolí.

Poučení pro příště je několik. Za prvé nejezdit na skialpy do Totesek. Za druhé vědět kudy vedou zimní cesty, i když je loni kamarádi nepotřebovali. Za třetí mít GPS pro noční postup. Za čtvrté vzít si AV-klíč, i když není potřeba, to kdybychom měnili plány za pochodu.

Booking.com

Pühringer Hütte v zimě

Mimo letní sezonu je otevřený menší domek vedle chaty jako winterraum. V patře je noclehárna pro cca 30 lidí s dekami a polštáři, v přízemí kuchyně s kamny a základním nádobím. Voda se rozpouští ze sněhu, toaletu najdete vzadu za dílnou.

Pokud máte s sebou univerzální klíč Alpeneverein (lze si ho půjčit na všech pobočkách ÖAV a tedy i v Česku proti záloze a za mírný poplatek), můžete si otevřít zádveří samotné chaty. Najdete v něm také kamna a jídelnu.

Poplatek za dřevo je 5 E, za ubytování 4 E. Platí se do kasičky v kuchyni winterraumu. Před odchodem je nutno uklidit.

Doporučené vybavení

* Lavinové vybavení (vyhledávač, sonda, lopata) - nezapomeňte se předem informovat na lavinou situaci!
* Skialpinistická výbava (lyže, pásy, hůlky, boty, lyžařské brýle)
* Horolezecká výbava (turistický cepín, mačky, přilba)
* Turistická výbava (batoh 45 l, zapalovač, čelovka, mapa nebo GPS, lékárnička, mobil, opalovací krém, tmavé brýle, bivakovací pytel)
* Teplé oblečení (čepice, kalhoty a bunda, návleky na boty, 2 páry rukavic, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell)
* Peníze, doklady, pojištění, fotoaparát nebo kamera.
* Horké pití v termosce a jídlo na celý pobyt.
* Lehký spací pytel nebo vložka do spacího pytle. 

Doprava

Příjezd autem do Gössl je možný jižní nebo severní cestou. Vzdálenost je z Čech přibližně stejná. Jedeme po dálnici (rakouská dálniční známka!) přes Linz a buď odbočíme na dálnici přes Pyhrnpass (mýto 4,50 E) směrem na Liezen a Bad Aussee, nebo až směrem na Bad Ischl a Hallstatt. Nejlepší parkování je v lokalitě Schachen, kde rovnou z parkoviště vychází turistická cesta po lesní silničce vzhůru. Kratší, ale strmější varianta vede po značené cestě od parkoviště v Gösl.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě