Zajet si na lyže do Japonska? Proč ne, jsou tam Alpy

Švýcarsko

Kolébka sjezdového lyžování poskytuje instantní podobu tohoto sportu. Bohužel je pro našince velmi drahé. Tady ovšem leží ona proslulá střediska, jako superdrahý Davos, sportovně zaměřená Crans Montana, divoký ledovcový areál Jungfrau, Wengen se svými závody Světového poháru, rekreační Saas-Fee, snobský Svatý Mořic a velkolepý Zermatt pod Matterhornem. Kromě klasických sjezdovek má Švýcarsko mnoho přírodních možností pro freeriding, tedy sjezdování mimo upravené tratě. Za dobrého počasí a jistého sněhu jsou sjezdy po strmých ledovcích a prudkými skalními kuloáry vrcholným lyžařským zážitkem. Například ze sedla Jungfrau vede do údolí dvoudenní sjezd s přenosováním na chatě uprostřed. Doporučuje se ovšem jen s horským vůdcem. Na samou podstatu lyžování se ovšem dostanete po absolvování tak zvané Haute Route, nejhezčího lyžařského přejezdu hor na světě. Celý týden budete na turistických lyžích stoupat a sjíždět po ledovcích mezi alpskými velikány. Tato cesta z francouzského Chamonix do švýcarského Zermattu je sice velmi frekventovaná, ale bez velkých zkušeností z lyžování v terénu, horolezectví a vysokohorské turistiky, anebo horského vůdce je nemožné ji absolvovat.

Přečtěte si: Haute Route

Německo

Německo má z velkých Alp jen malý kousek. Má proto jen jedno velké středisko světového střihu, známé Ga-Pa, neboli Garmisch-Partenkirchen. Daleko levnější a bližší jsou ovšem střediska v alpském a šumavském podhůří jako je Koenigssee pod Watzmannem pooblíž Salcburku, bavorský Bayrischzell, nebo Smrčina nad Lipnem a Javor (Arber) nad Železnou Rudou. V Krušných horách se pro osvěžení jezdí na Fichtelberg proti Božímu Daru, ale lyžování je tam dražší a horší než na blízkém Klínovci. Němci mají ovšem několik velkých perfektně upravených běžeckých oblastí. Jedna je v Krušných horách nad Alktenbergem, kam se lze dostat přes hraniční přechod Cínovec, a druhá pokrývá téměř celou jižní stranu Šumavy, kam lze přejet přes speciální lyžařské přechody nebo autem přes Železnou Rudu nebo některý z přechodů v okolí Lipna.

Španělsko

Na španělsko-francouzských hranicích se lyžuje především v Pyrenejích. Jsou tu dobře vybavená střediska, ale pro Čechy není důvod, proč zde pobývat. Lepčí Francie je o mnoho blíže.

Slovinsko

Poblíž rakousko-slovinsko-italského pomezí především v Julských Alpách je několik středisek, které stojí za jednodenní návštěvu. Kranjska Gora nabízí především slalomové svahy a krátké lyžování pod úrovní lesa na loukách v údolí. V Bledu je pár nenáročných lesních sjezdovek.

Bulharsko a Rumunsko

Balkánské lyžování je v současné době pro Čechy ryzí exotikou. V Rumunsku se sjzeduje především v Semihradsku nad městem Brašov v pohoří Bucegi, kde je několik lanovek a pár vleků, a v oblasti Bilea Lac ve Fagarášských horách. Pro orientaci: je to na severní straně hor u transfagarášské silnice. Fagaráš ve středu Rumunska, Maramureš na hranicích s Ukrajinou a občas i některé jiné pohoří se přejíždí na lyžích, se stanem a vybavením na bivakování jako vrcholně romantické akce. Bulhaři mají své sjezdařské centrum přímo na okraji hlavního města Sofie v pohoří Vitoša.

Sjezdovky: Bansko, bulharské lyžování

Polsko

Poláci sice žijí v jedné velké rovině mezi sudetskými a karpatskými horami na jihu a Baltským mořem na severu, ale přesto jim něco na lyžování příroda přidělila. V Krkonoších se sjezduje hlavně v Karpaczi, což je polská obdoba Špindlerova Mlýna. Sněhu je ovšem na návětrné straně pomálu a tak například dlouhá tříkilometrová sjezdovka směrem k bývalé Obří boudě pod Sněžkou bývá v provozu jen pár dní v roce. Další střediska jsou v Orlických horách, největší z nich proti Deštnému. Dá se tam zajít pěšky od Masarykovy chaty, kam jezdí autobus. Jen je potřeba si s sebou vzít cestovní pas. Vlajkovou lodí polského lyžování je Kasprov vrch ve Vysokých Tatrách, ale nejlepší a nejmodernější středisko leží kupodivu pod Tatrami v údolí hraniční řeky Dunajec. Czorstyn je kompletně uměle zasněžovaný moderní areálek.

Skiareály: Lyžujeme v Polsku

Ukrajina

Čeští trampové na běžkách a či turisté na skialpinistických lyžích občas zamíří i na bývalou československo-polskou hranici, která vede přesně po hřebenovce východních Karpat. Dnes jsou celé součástí zakarpatské Ukrajiny. Pro běžky se nejlépe hodí desítky kilometrů dlouhá Svidovecká polonina nebo její nižší sestra Siněvirská polonina nad rodištěm Olbrachtova Nikoly Šuhaje v Koločavě. Jsou to zaoblené náhorní plošiny ve výšce přes tisíc metrů nad mořem většinou bez lesa a bez možnosti ubytování. Spí se tedy ve vlastních stanech nebo se výpravě někdy podaří najít otevřenou nuznou salaš. Náročnější lyžařské putování vede po nejvyšších vršcích od Šešulu přes Hoverlu na Pop Ivan na současných hranicích s Rumunskem. Hřebenový přechod připomíná nízkotatranskou magistrálu na Slovensku, ale je liduprázdný. Vlastní stany a naprostá samostatnost skupiny jsou základními podmínkami při pokusu o lyžařský přejezd. Počítejte s většími mrazy, než jsou v Česku, ale zároveň i s ne tak vlhkým počasím. Suché mrazy jsou však díky vnitrozemskému klimatu snesitelnější než tuzemské vlhké mlhy. Největšími turistickými centry jsou Rachov, Jasiňa, Mukačevo a Užhorod. V žádném však není sjezdový areál, který by stál za samostatnou návštěvu. O Zakarpatské Ukrajině vyšlo i v češtině několik turistických průvodců, ale není k dostání žádná kvalitní mapa. Zároveň počítejte s vízovou povinností a možná i potížemi s pohraničníky na ukrajinsko-rumunském pomezí.

Reportáž: Hoverla, zimní výprava na Ukrajinu

Skandinávie

Poloostrov zaslíbený klasice. Běh a lyžařská turistika jsou tu národním sportem. Oblíbené je putování od chaty k chatě. Všechny jsou otevřené, bývá v nich dřevo, někdy i vařič. Často se jezdí po stopách od skútrů, které jsou v zasněžené krajině jediným fungujícícm dopravním prostředkem. Jedním z mála středisek alpského typu je norský Lillehamer, kde se konala zimní olympiáda.

Historie: Deset tisíc let na lyžích

Rusko

Nejvíce Evropanů jezdí do Ruska lyžovat na Kavkaz. Známé je především středisko pod Elbrusem. Pro návštěvníka z Čech je to ovšem návrat do dob socialismu, protože z pomalých lanovek odkapává olej, obsluha je nevrlá, často podnapilá a sjezdovky se příliš neupravují. Na tursitických lyžích se dá vyjít s horolezeckým vybavením i na Elbrus, který má být podle některých výkladů nejvyšší horou Evropy, podle jiných již patří do Asie. Kavkaz je ovšem proslulý hlavně heliskiingem, což není nic jiného, že vrtulník vynese lyžaře na vybraný kopec a ti pak sjíždějí panenským terénem. Vrtulníky jsou totiž v Rusku stále poměrně levné. Kuriozitou jsou tak zvané Moskevské Alpy, což je uměle nahrnutý kopec v úplné rovině ruského hlavního města, na kterém se sjezduje. Toto ministředisko vzniklo za vlády prvního sportujícícho ruského prezidenta Putina.

Aljaška

Sen každého dobrého lyžaře je se jednou podívat vrtulníkem na Aljašku. Prachový sníh, fantastické výhledy, velká převýšení a naprostá osamělost jsou prvotřídními lákadly. Na týdenní pobyt na lodi a denní vrtulníkové výlety na nejvyšší hory si ovšem připravte nějakou stovku tisíc korun.

Severní Amerika

Hory v Kanadě a USA jsou stejně krásné jako v Evropě, skiareály ovšem bývají vybaveny poněkud chuději. Za to střediska dole v údolí poskytují, co se návštěvníkům zamane od sportu, přes disneylandy po stravování. V Amareice se častěji než v Evropě nechávají sjezdovky neupravené a jízda v terénu se tu pokládá za plnohodnotnou součást lyžování. Závody tu nejsou tak ooblíbené, a když už se jezdí, tak především jako vyřazovací slalomy a obří slalomy na dvojici stejných tratí vedle sebe. Známá jsou především velká střediska jako Aspen, Beaver Creek, Jackson Hole, Jasper či Vail.

Japonsko

Neříkají vám nic Japonské Alpy? Většině Evropanů také ne, ale Japonci jsou náruživí lyžaři a jeden čas jejich trh spolknul pětinu všech prodávaných lyží na světě. Všichni, kdo tam byli lyžovat, vyprávějí o podivném jakoby vlhkém sněhu, zvláštní technice lyžování a příjemném servisu na sjezdovkách. Nejznámějším střediskem je Hakuba.

Nový Zéland

Novozélandské Alpy nabízejí lyžování evropského typu, ale též heliskiing na nejvyšších horách.

Holandsko

V naprosté rovině postavili Holanďané umělou lyžařskou halu. Kopec v ní sice nedosahuje převýšení ani sta metrů, ale na odpolední poježdění to stačí.