Identita ES, těžko uvěřitelný osud

Emil Skamene prožil mládí v Praze, vystudoval medicínu na Karlově univerzitě. V roce 1968 opustil Československo a žije v Kanadě. Zcela výjimečně nosí na klopě malou zlatou lilii jako rytíř řádu nejvýznamnějších Quebečanů a nad ním kulatý nenápadný odznáček, vyznamenání od britské královny Alžběty pro Kanaďany, kteří jsou významní pro Britské impérium.

Za svůj plodný profesní život napsal profesor Skamene přes 280 publikací z oblasti genetiky, imunologie a metabolických poruch. Získal desítky význačných ocenění mnoha světových univerzit, vědeckých akademií, výzkumných center a společností i mezinárodních organizací. Byl zakladatelem a prvním ředitelem Ústavu pro klinický výzkum Univerzity McGill v Montrealu, je členem České učené společnosti.

To je jedna strana příběhu. Kapitola o úspěšném vědci, který patří mezi světové špičky ve svém oboru.

Rodiče dostali dítě do bezpečí a sami zemřeli

Kapitola druhá, z osobního života, je neméně fascinující. Emil Skamene se narodil za 2. světové války v haličské Bučači asi v srpnu 1941. Přesněji to neví. Emil Kleiner byl dítě židovských rodičů, významného haličského notáře Benio Kleinera a jeho manželky Gizely. Jeho rodiče zahynuli při pogromu ukrajinských nacionalistů v roce 1943. Krátce před svou smrtí však dokázali zařídit, že osmnáctiměsíční syn byl dopraven do Prahy. Svou pravou identitu neznal 30 let. 

Benio Kleiner měl v Praze sestru Frederiku, která přišla do Prahy v roce 1931, vystudovala medicínu a vdala se za křesťana Richarda Skamene. Benio Kleinerovi bylo zřejmé, co je čeká, pokusil se tedy zachránit aspoň syna a požádal o pomoc sestru. Ta dostala na Židovské obci tip na Josefa Steigera, českého Němce, příslušníka SS. Za převoz z Bučače mu slíbila zlato, šperky a peníze. Když Steiger přijel do Bučače, byl Emil nemocen a nepřežil by transport. Při druhé návštěvě se musel vrátit kvůli situaci na frontě. Teprve na potřetí se to podařilo. Emila schoval do ruksaku a zalepil mu ústa leukoplastí, aby se neprozradil. Cesta trvala tři dni. Esesák Josef Steiger musel cestu přerušovat, aby chlapce nakrmil.

Skamenovi poté v Praze uplatili matrikáře v kostele a získali rodný list na jméno Emil Dvořák. Emila vydávali za syna Richardovy sestřenice z Moravy Julie Dvořákové, která se k nim do pražského bytu nastěhovala. Skamenovi měli dceru Naďu o půl roku mladší než Emil a po válce ještě syna. Na procházky s dětmi chodili na nedaleké liduprázdné Olšanské hřbitovy. Když Frederika dostala předvolání do transportu, nechala se pomocí přátel několikrát hospitalizovat. Po dalším předvolání si nechala od bývalé kolegyně píchnout bakterii tyfu. Přežila s poškozeným zdravím.

Ukrajina: 17 milionů mrtvých za století

Závratná kariéra, aby život měl cenu

Emil po promoci v roce 1964 uspěl v konkurzu do Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV, který vedl profesor Milan Hašek. V létě 1968 mu profesor Hašek zprostředkoval účast na světovém transplantačním kongresu v New Yorku. Konal se v září, Emil měl v kapse Haškův dopis pro profesora Paula Russella. Ten mu dal dekret na místo začínajícího vědeckého pracovníka ve fakultní všeobecné nemocnici v Harvardu.

Krátce nato dostal dopis od druhé ženy jeho zachránce Josefa Steigera. Chtěla od něj získat peníze slíbené za záchranu. Netušil, o co jde. Pro vysvětlení tedy zajel k rodičům do Düsseldorfu. Tam se dozvěděl pravdu. Najednou pochopil, proč tak dobře rozuměl polským turistům, které provázel jako student, že byl trochu jiný než sourozenci. Josefa Steigera, který je navštěvoval, považoval Emil za rodinného přítele.

Rozjel se do Bučače, dal dohromady rodokmen Kleinerů a zpovídal rodáky, kteří přežili. Ze všech 16 000 bučačských Židů přežili válku jen čtyři lidé. Jedním z nich byl Simon Wiesenthal, lovec nacistických zločinců, který přispěl k odhalení mimo jiných také Adolfa Eichmanna. Emil Skamene inicioval památník židovským obětem v Bučači.

Po listopadu 1989 se profesor Emil Skamene přihlásil ke své české vlasti. Jako kapacita ověšená tituly neváhal dokončit obhajobu vědecké hodnosti kandidát věd, kterou musel přerušit roku 1968. Za jeho celoživotním snažením stojí touha dokázat, že záchrana jeho života měla cenu.

Dvacet let práce na jednom filmu

"Práce s archivy byla složitá, ale také úžasně přínosná a objevná," říká scénáristka a zároveň režisérka Alena Činčerová. "Příběh ztracené a nalezené identity profesora Emila Skamene je příběhem holocaustu. Dokumentů na toto téma jsem již viděla mnoho, ale očitá svědectví, která před lety zaznamenala Spielbergova nadace se stovkami Židů, kteří holocaust přežili, to je opravdu síla. Mezi nimi bylo i svědectví docentky Friederiky Skamene, adoptivní maminky pana profesora, o tom, co se dělo za II. světové války Židům v haličské Bučači. Tehdy to bylo Polsko, dnes je to Ukrajina."

STEPAN BANDERA: Život a smrt za Ukrajinu

Realizace filmu Identita ES nakonec trvala 20 let! "S panem profesorem jsem se seznámila roku 2001. Krátce po té, co byl spáchán v New Yorku útok na World Trade Center. První verzi scénáře jsem napsala v roce 2004 a někdy v té době natočila i první záběry s panem profesorem, když přijel do Prahy. To byl spíš studijní materiál, ten se v dnešním filmu už neobjeví. Pak jsem stále sháněla peníze a producenty. Viktor Schwarcz ze Cineart TV Prague a Lenka Poláková z České televize se mého vysněného projektu ujali až o deset let později. Časem jsme získali grant na vývoj projektu od Fondu kinematografie. V roce 2015 jsme se rozhodli opustit cestu hraného filmu či dokudramatu a natočit dokument s hranými dotáčkami. Čas nás tlačil, byly to poslední momenty, kdy byl pan profesor ještě výkonným vědcem a lékařem. Odletěli jsme s miništábem pěti osob do Montrealu a tam za pár dní zkusili natočit vše důležité. Všichni dělali všechno, nebyla to vůbec legrace. Náš příjezd byl načasován, abychom zachytili i slavnostní otevření supernemocnice McGill University Health Centre v Montrealu. Je tu propojeno několik nemocnic s výzkumnými ústavy. 40 tisíc metrů čtverečních plochy, investice přes tři miliardy dolarů. Tento projekt se kdysi zrodil v hlavě profesora Skamene. A on to nadšeně komentoval "Je to moje tlustý bejby." Téhož léta pak přiletěl pan profesor do Prahy a natočili jsme tady klíčové vzpomínky na jeho dětství a mládí. Pak jsme hledali další finance, abychom mohli dotočit pár dobových hraných scén. Až když jsme získali další malý grant od Nadace Praha ve filmu, Prague Film Fund, mohli jsme pomýšlet na realizování válečných záběrů. A do toho přišel covid… Ten na čas zastavil nejen náš film."

Celovečerní dokument režisérky Aleny Činčerové Identita ES získal na britském Lion Film Festivalu hned dvě ceny, Alena Činčerová byla v kategorii celovečerních filmů za tento svůj počin oceněna jako nejlepší režisérka a samotný film Identita ES byla vyhlášen nejlepším celovečerním dokumentem. Tato dvě ocenění však nejsou pro tento film prvními festivalovými vavříny. Na konci loňského roku získal na Hollywood International Golden Age Festivalu cenu pro Nejlepší mezinárodní dokument. V tureckém Izmiru pak na festivalu Eastern Europe International Movie Awards obdržel hlavní cenu v kategorii celovečerních dokumentů, zvláštní uznání si pak přivezl ze soutěže Impact Docs Awards.

Alena Činčerová je absolventkou režie dokumentární tvorby na FAMU v Praze. Na svém kontě má jako scenáristka a režisérka asi 250 titulů převážně dokumentárních filmů. K významným patří např. Sedláci, o síle vztahu k rodným gruntům, natáčený v průběhu jedenácti let na přelomu dvou režimů a tisíciletí. Stovku má člověk jednou za život, dokument věnovaný nestorovi české kinematografie Otakaru Vávrovi (spolu s J. Němcovou a A. Sirotkovou), Radúz Činčera, otec nejen Kinoautomatu (spolu s A. Sirotkovou). V České televizi také vytvořila zcela nové formáty. Prvním byl populární zábavný cyklus Komici na jedničku (celkem 35 dílů). Tím zatím posledním je dokumentární cyklus Modrá krev o historii a současnosti české aristokracie s Františkem hrabětem Kinským v roli průvodce. První i druhá řada cyklu se setkala s mimořádnou diváckou popularitou. Filmařka nyní dokončuje desetidílnou řadu třetí.

Alena Činčerová zrekonstruovala a vrátila na filmové plátno i jeviště Kinoautomat, první interaktivní film světa, filmově scénické představení, slavný vynález jejího otce Radúze Činčery z roku 1967, který představila v Britském filmovém institutu v Londýně v obnovené premiéře v roce 2006, o rok později i v Praze.

Film je výborně zpracovaný, však se režisérce na premiéře dostalo ovací ve stoje. Profesor Emil Skamene je přesně takový, jak je vylíčen ve filmu: skromný a pracovitý. Chodili jsme spolu do osmiletky od 3. do 8. třídy a určitou dobu jsme seděli spolu v lavici. Ve filmu se mihne i fotka ze školních let, kterou jsem měl k dispozici.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě