Stepan Bandera - život a smrt za Ukrajinu

Meziválečná ukrajinská politika a všechny její politické i vojenské klony se ocitly v neřešitelné situaci v kleštích mezi dvěma levičáckými úchylkami - německým fašismem a ruským komunismem. Politici i vojáci křižovali rozbouřeným mořem světové politiky, po ztroskotání se snažili aspoň zachránit kůži, ale jen velmi málo komu se to podařilo. Kdo přežil Sověty řízený hladomor a kanibalismus, pohyb fronty na východ, frontu nazpátek na západ, řádění polské armády i sovětské tajné policie, zmatený útěk přes Československo a Rakousko k Američanům, ten byl vystěhován do zabraného německého Slezska za Krkonošemi. Ukrajinci byli tehdy obětí dějin, silnějších agresivních sousedů a především zrůdných levicových ideologií.

Pět let za Poláků a pět let za Němců

Stepan Andrijovič Bandera se narodil ve vsi Staryj Uhrinyv u města Ivano-Frankivsk, které se tehdy jmenovalo Stanislau a patřilo do Rakouska-Uherska. Dětství a gymnaziální studia prožil v tehdy polských městech Stryj a později Lvov. Od mládí byl členem OUN (Organizacija ukrajinskich nacionalistiv).

Poláci ho roku 1934 odsoudili k smrti za spoluúčast na pokusu vraždy polského ministra vnitra. Po odvolání byl trest změněn na doživotí. Důvodem mnoha podobných teroristických akcí, ve kterých měl prsty, nebo o nich aspoň věděl či mohl vědět, bylo nekompromisní stanovisko ukrajinské nacionalistické mládeže, která nekompromisně požadovala vlastní stát, což bylo pro Polsko nepřijatelné.   

Ukrajina: 17 milionů mrtvých za století

V září 1939, když bylo Polsko napadeno Německem a Sovětským svazem, byl Stepan Bandera z vězení propuštěn. Kdo a proč mu z věznice pomohl, není dodnes jasné. Zůstal v Krakově (Krakau), který se stal hlavním městem okupovaného Polska. Pár dní po přepadení Sovětského svazu vyhlásil Stepan Bandera samostatný ukrajinský stát.

To neměl dělat! Stát sice fakticky neexistoval, ale přesto Němci pochopili, že UPA (Ukrajinská povstalecká armáda) založená na partyzánském principu je odhodlaná bojovat nejen proti Stalinovi, ale také Hitlerovi, stejně jako před tím proti Polákům a Židům. Gestapo ho tedy velmi rychle zatklo a uvěznilo jako prominentního vězně v táboře Sachsenhausen, který se jim může ještě někdy hodit.

Nacistické kukaččí vejce

Že byla německá tajná policie nejlepší na světě, se ukázalo koncem 2. světové války. Její analytici vytáhli Štěpána Banderu z koncentračního tábora a dodali pravidelné armádě Wehrmacht, aby ho v září 1944 vysadila na frontu, která v tu dobu probíhala západní Ukrajinou. Jeho úkolem bylo, aby dělal co uměl nejlépe - se  svými partyzánsko-teroristickými bojůvkami před i za frontou rozptyloval pozornost hlavních sil Rudé armády. Dařilo se mu to v rámci omezených možností velmi dobře. Jeho tzv. sotně (základní vojenské jednotky) budily strach armády i dalších bezpečnostních jednotek.

V době pětiletého pobytu Stepana Bandery v Sachsenhausenu nechalo Gestapo většinu bojovníků UPA na svobodě, ačkoliv o nich vědělo. Nechalo jim volnou ruku, aby rozvinuli vnitřní válečnou frontu s Poláky a nechalo je se vyvražďovat mezi sebou s tím, že Němcům ušetří práci, až bude po válce se Sovětským svazem a na Halič přijedou noví osadníci z Německa. Důsledkem byla etnická čistka v oblasti přibližně mezi Lvovem a Tarnopolem, při níž přišlo o život podle různých odhadů deset tisíc až sto tisíc osob, převážně civilistů. Mnohdy nebyla jasná ani jejich národnost, kvůli které zemřely, protože už staletí se zde protínaly polské, ukrajinské, ruské, židovské a také německé vlivy a tedy i geny.

Příznačné bylo, že samotný Stepan Bandera se dostal po skončení 2. světové války tajně na Západ do Bavorska, ale teroristické aktivity UPA v SSSR byly definitivně potlačeny až v polovině padesátých let. Boje s banderovci, kteří se snažili projít a někdy i probít na Západ, probíhaly také v Polsku a v Československu. Ačkoliv u nás měli jediný zájem - dostat se k Američanům a utéct Rusům - byly proti nim nasazeny policejní pluky doplněné dobrovolníky, kteří je spíš honily po lesích, než že by s nimi opravdu bojovaly.

Místní lidé Ukrajinské povstalecké armádě nekladli překážky a díky tomu UPA neútočila na civilisty. Až na výjimky to tak bylo na území dnešního Polska, Zakarpatské Ukrajiny i východního Slovenska.

Po celou dobu socialismu v Československu však bylo bylo jejich údajné řádění zveličováno do neskutečných rozměrů, hrdinství několika mrtvých policistů bylo vynášeno na piedestal, a zároveň byli banderovci v obecném povědomí spojování s německými werwolfy, tedy školenými záškodníky, kteří krátce působili po nacistické kapitulaci. Jejich pověst v Česku utrpěla také tím, že slovo banderovci zní podobně jako banda (zločinců, nepřátel režimu a pod.)

Pochod SNB

Autor tohoto textu zpíval při vojenské přísaze do Pohraniční stráže v Aši ještě roku 1987 Pochod Sboru národní bezpečnosti, který se odvolává na tradici boje proti banderovcům na Slovensku:

My jsme hoši od útvaru, milujeme svoji vlast,
dovedeme na Slovensku své životy za ni klást.
Chceme bránit svoji zem, každý z nás je připraven,
s písničkou do boje jdeme, nikdo není unaven.
|: Krásná, krásná je naše rodná zem,
v našich řadách síla aby stále byla, boj vyhrajem! :|

Vedem život po vojensku daleko od domova,
putujeme po Slovensku, domovem je příroda.
Každý z nás je z ocele, do boje jdeme směle,
že jsme hoši od útvaru, zpíváme si vesele.
|: Krásná, krásná je naše rodná zem,
v našich řadách síla aby stále byla, boj vyhrajem! :|

Komunista vraždí v Mnichově

Stepan Bandera politicky působil dlouho po válce v německém exilu. Posléze byl v obytném domě v Mnichově zavražděn agentem NKVD pomocí kyanidu. Rozkaz k vraždě vydal šéf předválečné Ukrajiny a v té době generální tajemník sovětských bolševiků a vládce Sovětského svazu Nikita Chruščov. Sovětská tajná policie se původně jmenovala Čeka, poté NKVD a dnes si říká KGB. Jejím špionem byl za socialismu také ruský prezident Vladimír Putin.

Roku 2010 udělil ukrajinský prezident Viktor Juščenko řád Hrdiny Ukrajiny nejvyšší ukrajinské vyznamenání in memoriam Stepanu Banderovi. Juščenkův nástupce prezident Viktor Janukovyč nechal mrtvému Banderovi řád odebrat. V současné době je zase vrácen.

Historický magazín České televize: Banderovci