Kolouchová zahynula na Nanga Parbat

Horolezectví se nedá tak jednoduše srovnávat s fotbalem časovaným na 90 minut, běžcem na čas na určitou vzdálenost, atd. v horách se totiž nespěchá (pokud vynechám toho šílence Purju, který by bez logistiky a kyslíku neměl sebemenší šanci to za 6 měsíců stihnout), to je první podstatný rozdíl, další podstatný je v procentu úmrtnosti a tedy riskování. I Radek Jaroš tvrdí, že tento "sport" je na hranici života a smrti. Což fotbal a běh není, ikdyž i tam jsou zdravotní kolapsy se srdcem atd. V horách uděláte někdy chybu jen jednou a taky naposled a zaplatíte cenou nejvyšší, životem. Chybovat ale může jak profesionál, tak i amatér. I profíkovi může ujet noha. Můžete být nejlepší na světě a hora a nebo jen nepřízeň počasí vás taky může zabít, protože tam zmrznete, pokud neuklouznete nebo na vás nespadne lavina nebo serak nebo kámen.

Pokud někdo označí Kláru Kolochovou, jedinou češku s pěti vylezlými osmitisícovkami ve sronání s cca 5 milionů dalších českých žen, co nevylezli ani Sněžku, za podprůměrnou horolezkyni, je to vrchol ubohosti a malosti tohoto člověka, kór když vylezl jen nějakou skalku v okolí. Protože už jen ten fakt 5 velehor předpokládá, že zkušenosti s lezením postupně sbírala a nebyla amatérkou jako na samém začátku.

nikde som nepísal že výstup na osemtisícovku je výlet. je to namakaný fyzický a morálny výkon, po normálke s kyslíkom a cez agentúrny full servis je to namakaný výkon merítkami bežného civilistu. Merítkami svetového horolezectva to nič neznamená. Fyzické predpoklady vystúpiť na osemtisícový vrchol cez agentúru, po pripravených trasách s profesionálnym sprievodcom, nosičmi a kyslíkom majú na tejto planéte desiatky, ak nie nižšie stovky miliónov ľudí. Samozrejme po náležitej príprave, odhodlaní, stanovení si to ako cieľa, nemusia patriť k horolezeckej špičke, ani k priemeru. To znamená že nepotrebujú zvladať obtiažnosť IV-VI vo voľnom lezení. Naproti tomu behať ako Usain Bolt, alebo hrať futbal ako Messi má predpoklady možno pár jednotlivcov na planéte.Promile z promile.  V tom je športový výkon týchto ľudí výnimočný, svetový. Nedokážeš behať rýchlo ako Bolt, skákať vysoko ako Sotomayor, aj keby si tomu venoval neobmedzený rozpočet, najlepšich trénerov na planéte a dvojnásobné tréningové úsilie než menovaní. Máš nulovú šancu. Vystúpiť na K2. Everest, Annapurnu komerčným spôsobom majú šancu milióny ľudí ak si to stanovia ako ciel. Tvoja šanca na výstup K2 sa geometricky znižuje, ak to chceš dosiahnúť trasou a spôsobom ako Gerlinde Kaltenbrunner. V tom je rozdiel a výnimočnosť napr. Kaltenbrunner, špičkovej horolezkyne, jej výkonov oproti platiacim klientom, z ktorých mnohí nekriticky medializujú svoje výkony a oblbujú neimformovanú verejnosť motivačnými prednáškami, autobiografiami.

Vaše bagatelizace spočítá v tom, je ty hory a jejich nebezpečnost neposuzujete zvlášť, ale dohromady, nelze to napsat, že "výlet" na jakoukoliv osmitisícovku je pro nehorolezce procházka růžovým sadem, vůbec netušíte, jaké tréningy musí lidé podstoupit a technickou přípravu, aby to zvládli. V tabulkách těch horolezci vylezlých hor, ano, jsou úspěšné versus neúspěšné sestupy. Těmi, co se otočili, se vůbec nezabývám protože ano, ti na ty hory neměli, a mohlo to být klidně i z důvodu počasí nebo že se necítili dobře. Přesto i tyto horolezce obdivuju už jen z toho faktu, že se o to pokusili. Každý výstup je světově uznávaný bez ohledu na kyslík, ikdyž tady si myslím, že kyslík je jistý doping, ale zakázaný prostě není. Proto má u mě třeba větší respekt Radek Jaroš (všechny výstupy dlouhých 16 let) před "rychlokvaškou" Nirmalem Purjou (všechny výstupy jen 6 měsíců). Ze žen má třeba moji větší poklonu Gerlinde Kaltenbrunnerová před Klárou Kolouchovou.

Nesnažím sa bagatelizovať. Sú to stále nebezpečné, zabijacke hory. Osemtisicovky. Len som chcel naznačiť, že v dnešnej dobe samo osebe dosiahnúť vrchol akéhokoľvek osemtisicoveho vrcholu nie je svetovo uznávaný, výnimočný horolezcky výkon. Platené agentúry už dnes dokážu dostať na vrchol aj málo skúsených horolezcov, resp. nehorolezcov. Aj na K2 aj na Annapurnu. Stačí si pozrieť himalajsku databázu, a porovnať koľko ľudí vystúpilo daný rok na tú alebo onú osemtisicovku pred 40 rokmi a koľko dnes. Koľkí boli  klienti a profesionálni vodcovia vtedy a kolki dnes.Koľkí išli s kyslíkom vtedy a dnes. Dnes je tá úmrtnosť pri geometrickom náraste lezcov v jednotkách percent na počet výstupov aj na  osemtisicovkach. A to sa úmrtnosť udáva na počet výstupov.Nie je zaznamenané koľko ďaľši ch ľudí sa pokúšal o vrchol, ale sa otočili počas výstupu.

Tady je aktuálnější graf míry mortality. Pořadí třech nejnebezpečnějších hor světa se nikterak nemění bez ohledu na celkové počty výstupů.

1. Annapurna cca 27 %

2. K2 cca 23 %

3. Nanga Parbat cca 20 %

https://ichef.bbci.co.uk/news/1632/idt2/idt2/ecac5d8e-1940-41fc-b122-fee3d4a4159c/image/816

Našel jsem to, co jsem našel. Máte aktuální tabulku? Děkuji! Někde na Pamir Times nebo Himalayan Database, 8000ers.com má být. Myslím, že se ta procenta úmrtnosti příliš nezměnila. Snažíte se celkou situaci nebezpečnosti hodně zlehčovat až bagatelizovat. Jedinými horami, kam jezdí nejvíce horolezců, jsou relativně bezpečný Everest a Cho Oyu. Tam jde už o tisíce horolezců. A podívejte se, kolik jich vyrazailo na Annapurnu... sotva 2 až 3 stovky.

Zastarale tabuľky úmrtnosti sú v dnešnej dobe neaktuálne. Dnes už je na všetkých osemtisicovky komerčný turistický boom. Na K2 napr. v roku 2022 vyšlo cez 50 platiacich klientov a s nimi cez 80 profesionálnych horských vodcov, bulvárne nazývaných aj high altitude sherpa.Spolu vtedy vystúpilo na K2 za dva dni 145 ľudí. Ten rok boli tri úmrtia. S kyslíkom, jumaOOrovanim od upati hory až na vrchol, po vopred pripravenej trase.. Dnes kto má prachy, vôľu, zodpovedajúcu fyzickú kondíciu, nie je nutná kondícia špičkového vrcholového športovca, stačí vysoký hobby nadpriemer,  dokáže pri zodpovedajúcej dávke šťastia vystúpiť na všetky osemtisicovky. Nemusí to byť technicky zdatný, ani technickypriemerny horolezec. 

"Radek Jaroš má podobný názor jako autor článku, ale nijak to zbytečně nehrotil."

Jo článek fajn, ale oproti tomuto zde, nenajdeme v něm ani náznak ponižování, pohrdání vůči čerstvě zahynulé osobě a jejím výkonům! Radek ví a je si toho vědom, že by tím mohl ublížit. To je ten podstatný rozdíl.

Chcete srovnávat Cho Oyu a Mt. Everest s Annapurnou, K2 a Nanga Parbat? Jak by řekli horolezci. To už je jiná liga! Stačí se podívat už jen na tu tabulku úmrtnosti.

Z Čechů na Čo Oju takhle vyšel třeba běžec na lyžích Martin Koukal nebo na Everest vyšel motocyklový závodník Karel Abraham. Oba bez předchozí horolezecké praxe.