Kolouchová zahynula na Nanga Parbat

Tady je dle vás jaká třída obtížnosti?

Na které? Níže je příklad Lhotse. Ale i na K2 jsou dost obtížné úseky v těchto třídách obtížnosti, např. okolo BottleNecku, navíc se ty seraky můžou kdykoli urvat a zaživa horolezce pohřbít.

Chcete snad také snižovat výkony paní Lavaud na úroveň VTH, tedy Turkova syna, co leze na feratách na hladkých skalkách s mírným úklonem 30-40°? Opravdu?

Podle mě to není francouzská podprůměrná amatérka a nějaká turistka, ale vysokohorská horolezkyně profesionálka. Vůbec nevíte, co a o čem píšete.

Apropos, máte taky vylezenou nějakou tu osmitisícovku? Turek se nám přiznal jen k jedné skoro 5k.

Na ktorej osemtisícovke lezú klienti cestovnej agentúry, ktorí absolvujú výstup za pomoci armády šerpov a kyslíkového prístroja, obtiažnosť IV-V UIAA? To som ešte niky nevidel. Kedysi som mal predstavu, že kto vystúpi na vrchol osemtisícovky, nie to ešte na všetkých 14 vrcholov, že musí byť totálne namakaný horolezec.  Svetová horolezecká špička. Postupne, ako začali klientov vodiť na osemtisícovky komerčné agentúry, ako je všetko dostupné na internete, aj videozáznamy výstupov, som zmenil názor. Áno, na všetky osemtisícovky môźe vystúpiť aj horolezecký amatér. Príkladom môže byť napr. pani Sophie Lavaud. Dobre je to vykreslené v dokumente Nanga Parbat-La montagne tueusue, dostupnom aj s českými titulkami na youtube. Ide o dokumentáciu výstupu tejto pani na poslednú osemtisícovku, ktorá jej do zberateľskej kolekcie chýbala, po tom ako predtým vystúpila na zvyšných 13 osemtisícoviek. Zhodou okolností Nanga Parbat, rovnakou cestou o akej je aj tento článok. Predtým som videl napr. dokument o pokuse českého horolezca Holečka vystúpiť sólovo Rupálskou stenou, alpským štýlom na Naga Parbat, alebo horolezcov Daniele Nardiho a Elizabeth Revol o zimnom pokuse vyliezť neprelezeným Mummaryho rebrom alpským štýlom až na vrchol. Klobúk dole na čo sa týto horolezci podujali. Dokument o výstupe vtedy 55 ročnej pani Lavaud bol však na míle vzdialený od toho čo predvádzali menovaní horolezci pri svojich pokusoch. Pripomínalo to skutočne skôr extrémnu vysokohorsku turistiku pod vedením najatého profesionálho horského vodcu. Prevažnú vačšinu času pani kráčala pod dohľadom a podľa pokynov svojho osobného šerpu po fixnom lane do strmého snehového svahu. Nebola tam pasáž kedy by pri vzpriamenom postoji na dvoch nohách gravitácia zaprícinala jej zrútenie. Najtažiu technickú pasáž, za prirodzených podmienok (bez fixných lán a lanových rebríkov ktoŕe tam naťahali šerpovia) horolezecký terén -kinshofer wall, prekonávala táto klientka až komicky. Bol som šokovaný že je to vôbec možné, vzhladom na moju dovtedajšiu predstavu o technických horolezeckých schonostiach násobných osemtisíckárov. Táto pani mala pred týmto pokusom na konte 13 osemtisícových vrcholov. Horský vodca  jej dával pokyny kde dať lavú,  kde pravú nohu, v istej chvíli jej začali dochádzať sily, začala panikáriť, zaujala polohu akejsi žaby a žiadala kameramana, ktorý celý výstup dokumentol a inkriminovanú pasáž vyšiel s kamerou ešte pred klientou, aby dal preč kameru a pomohol jej. V základmo tábore sa rozhodovala či ísť na vrchol, nakoľko pre logistické problémy skupina šerpov nevyšlapala chodník vo vrcholovej partii kopca a neupevnila fixné laná. Nakoniec sa rozhodli pre výstup. V inkriminovanej partii to jej osobný sherpa vzal na seba, vykonal riskantný manéver aby sa dostal k nejakému starému lanu s predošlýh expedícii, naviazal si ju na seba a prešlapával chodník až na vrchol. Zhodou okolností sa mihne v dokumente aj ďalšia medializovaná postava Kristin Harila,bývalá bežkyňa na lyžiach, pred tým ako sa dala na "dobývanie" osemtisícoviek, bez horolezeckých skúseností., ktorá absolvovala výstup podobným spôsobom. Tá mala ale brutálnu fyzičku a počas projektu, ktorého súčasťou bol aj tento výstup na Nanga Parbat, za asistencie armády šerpov, kyslíka a vrtulníkov vystúpila na všetky osemtisícovky za tri mesiace.

Toto je dle Turka taky VHT, na kterou může každý podprůměrný horolezec a on by to zvládnul levou zadní. Mají přece předpřipravenou cestičku šerpama! Nahoře je čeká vyhřátý stan a mnoho dalších výhod.

https://adventureconsultants.com/uploads/Himalaya/Lhotse/_fullWidth/17354/2-climbers-upper-Lhotse-gully-SL.webp

To je snad jasné, ne ???

Na tom horním obrázku leze Turkovo dítě ve vyloženě ošklivém počasí, zatímco na tom druhém, je průměrný vysokohorský turista na procházce za krásného a slunečného počasí. A ještě s kyslíkem. 

Aneb najděte patrné rozdíly VHT na feratách od vysokohorského lezení na lanech.

Turek KK textu označuje jako horolezkyni. Její výkonnost však snižuje na vysokohorskou turistiku. Jako příklad ukazuje svého synka Ondřeje, také na úrovni turisty, co leze dráty zajištěné ferráty na foto se stupněm obtížnosti II-III UIAA a za horolezectví to nepokládá. On, i tento synek však leze nízkohorské terény, co mají do zóny smrti hódně moc daleko. Také výkyvy počasí jsou mírnější, s minimy rizik lavin, pádu kamení a seraků. Nehrozí ledové vichry s rychlostí 100-200 km/h a víc. Nenapadne za 1 den metr sněhu. Ano, to je pohodlná vysokohorská turistika.

Ale srovnávat to s vysokohorským terénem, kde jsou i nejištěné nebezpečné ledové i skalní úseky, místy převisy, tedy už IV-V UIAA a některé kuloáry a komíny i s větší obtížností, to chce jistou dávku odvahy.

Taky je drastický rozdíl, když jeho synáček leze 100-200 m úsek na 1-2 hodinky někde v Alpách od třeba 5 km třídenním výstupem pod Mt.Everestem, kde kus cesty jdete po nebezpečným ledovci a každou chvíli na vás může z boku slítnout lavina. Samozřejmě jde místy i extrémně nebezpečná a také obtížná místa.

Navíc je totální kravina srovnávat pevné dráty s horolez.lanem, které není pevné, může se pohyby odírat o šutry, a pak lehce přetrhnout. A ty lana tam nejsou fakt všude. Myslí si, že jde o 100% vystrojenou cestu, což není ani náhodou. Na Everest a K2 možná je to vystrojené dost, ale třeba Annapurna, Nanga Parbat už těžko.

Zajištěná cesta (nazývaná také ferrata podle italského označení Via Ferrata, časté je i německé označení Klettersteig, v praxi se prosazuje český pravopis feráta, výjimečně ferráta) je cesta v obtížně přístupném skalním či horském terénu, která je vybavena jisticím ocelovým lanem, železnými stupy, případně dalšími pomůckami pro výstup. Cílem takových úprav je zpřístupnění terénu i návštěvníkům, kteří nemají zkušenosti s horolezeckými výstupy.

Je to tady jako v začarovaném kruhu. Jasná je pouze jedna věc. 

Jediným odborníkem je zde Turek a jen on sám tomu všemu rozumí. 

Tímto bych se tedy tohoto odborníka chtěl zeptat, KDO JE HOROLEZEC ??? 

Pokud je podle Turka K.K. se svým výčtem vrchoolů pouze vysokohorskou turistkou, tak by bylo dobré vědět, kdo a nebo co spadá do kategorie HOROLEZEC. 

A doufám, že s Turka vypadne jasná a přímá odpověď, když už tady všechny mistruje. 

PAVKA: "Asi tak: 80 % smrtelných úrazů v horolezectví se stane při sestupu."

Odkud čerpete data? Citace? Máte někde statistiku? Rozdělenou ještě na to, jestli si horolezec způsobí úraz sám, uklouzne, onemocní, např. dostane plicní edém a nebo je úraz způsoben přírodními vlivy, třeba zavalením lavinou, pádem seraku, propadnutím do trhliny? Někteří zemřou i udušením, když dojde kyslík a nebo vyčerpáním.

Každopádně, jsou to větší frajeři, než ti, co si lezou u nás třeba Adršpachu bez většiny těchto rizik se směšnou úmrtností 0,0X %.

Turku, co znamená věta  - nebo kterou lezou moje malé děti, když je ošklivé počasí ?

To znamená, že tvoje děti lezou Johann za slunka a čistého azura ? 

Můžeš zde udělat větný rozbor této svojí věty, pro neučené ? Já teda turecky neumím. A podle mého to česky znamená, že na tuto cestu tvoje děti lezou, když je ošklivé počasí. 

Díky.....