Baníkov (2178 m) - milé turistické setkání

Klopýtali jsme společně se synem po členitém skalnatém hřebenu nad stometrovou propastí. Foukal nepříjemný vítr, padla mlha, a ačkoliv byl teprve začátek září, do očí nás šlehaly vločky zmrzlého sněhu.

V nohách jsme měli zhruba 1300 metrů převýšení a pozvolna se blížil vrchol, 2178 metrů vysoký Baníkov.

Franto, to nie možné!

Vrcholová mohyla s hromosvodem vystoupila z mlhy, kolem se tlačila skupina Slováků. Navzdory psímu počasí se dobře bavili.

Ve skučícím větru jsem zaslechl své jméno. "Franto, Franto Sovadina…to nie možné!" Hlas patřil mému spolubojovníkovi z vojny, Pavolu Dendisovi z Liptova. Sloužili jsme spolu u prvního tankového pluku ve Strašicích - Felbabce pod Brdy. Neviděli jsme se třiadvacet let.

Obrovská náhoda nás svedla dohromady na vrcholu hrdého Baníkova, uprostřed drsného počasí. Náhoda o to větší, že - ako Pavol hovoril - ač našinec, na Baníkove bol prvý raz v životě. Na rozdíl ode mne, cizince, který po slovenských horách chodí poměrně často.

Nakonec jsme se nenechali zlákat veselou společností k sestupu po zelené značce Žiarskou dolinou do Palovy usedlosti na liptovské straně hor. Do šesti hodin večer jsme však museli být u autobusu ve Zverovce pod známým lyžařským střediskem ve Spálené dolině, což je přesně na opačné, severní straně Roháčského hřebene. Čekal nás ještě ještě náročný přechod skalnatých hřbetů Tří kop a Hrubé kopy až do Smutného sedla a následný sestup Smutnou a Roháčskou dolinou.

Déšť a zima je v Roháčích lepší než horko a bouřka

Mnozí to tu určitě znáte. Když svítí slunce, je tady krásně. Jak říkám, taková větší přírodní průlezka pro dospělé. Když ale padne mlha, ke všemu skála namokne nebo dokonce namrzne, jde do tuhého. 

Pro mě je to však pořád lepší varianta. Horší je, když vás tady v parném letním odpoledni zastihne prudká bouře. Není se kde schovat. Na jižní i severní stranu spadají prudké stametrové srázy, široko daleko není žádná chata ani přístřešek. V tu chvíli je dobré pustit se řetězů, které jsou v exponovaných částech hřebenu nataženy, dát si pod nohy pláštěnku a schoulit se do některé skalní úžlabiny. A doufat, že se blesk netrefí právě do vás.

Ostatně na vrcholové tyči Baníkova je dobře viditelné, jak přitahuje elektrické výboje.

JAK SE CHOVAT V BOUŘCE: Nebojte se hromu, bojte se blesku

Podle místních znalců se počet náhlých letních bouří zvýšil poté, kdy vodohospodáři přehradili Váh, a pod horami vzniklo obrovské jezero Liptovské Mary. Tak zvané bouře z tepla nelze na rozdíl od bouří vzniklých v rámci postupu studených front pořádne předpovídat. Prevence spočívá v časném nástupu do hor. Je dobré vyrazit brzy ráno tak, abyste kolem druhé hodiny odpolední už opouštěli hřebenovou trasu a měli našlápnuto některou z dolin zpátky do civilizace.

Toho zářijového odpoledne nám však nic z toho nehrozilo. Teplota byla jen mírně nad nulou a bouřku jsme nečekali. Bohužel ani výhledů jsme si moc neužili. Po většinu cesty byl hřeben ukrytý v oblačnosti. Ale náhodné setkání se spolubojovníkem na Baníkově mi zůstalo v paměti ještě dlouho.

POHOŘÍ: Roháče / Západní Tatry

MAPA: Nejdůležitější místa v Západních Tatrách

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

Kudy na Baníkov?

Baníkov se vypíná v hlavní hřebeni Roháčů. Vede přes něj červeně značená hřebenovka, místy zajištěná kovovými řetězy. Nejbližší hřebenové úseky jsou tyto:

* Od východu ze Smutného sedla přes Tři kopy po hřebeni - červená značka 2:25 h
* Od západu ze Salatína přes Skriniarky a Pachoľa - červená značka 2:30 h

Na Baníkov lze vystoupat také rovnou z dolin:

* Z Žiarské chaty přes Príslop - zelená značka 2:30 h
* Z Roháčské doliny přes Baníkovské sedlo - žlutá a červená značka 3:20 h
* Z Jalovce dolinou Parichvost a přes Baníkovské sedlo - žlutá, modrá a červená značka 4:45 h

Baníkov je čtvrtým nejvyšším vrcholem Západních Tater, nejvyšším vrcholem Roháčů a zároveň nejvyšším vrcholem hlavního hřebene Západních Tater.

Vrcholem Baníkova (2178 m) začíná nejpopulárnější část Západních Tater zvaná Roháče. Hřeben pokračuje na východ přes vrcholy Hrubá kopa (2166 m), Tri kopy (2136 m), Plačlivo (2126 m), Ostrý Roháč (2088 m) až na Volovec (2063 m) na polských hranicích.

Na Baníkov se chodí kvůli nádhernému kruhovému rozhledu. Vidět jsou samozřejmě dramatickéo křivky štítů v Západních Tatrách, jako Pachoľa, Spálená, Hrubá kopa, Plačlivo, Ostrý Roháč a Baranec. Každý turista za dobré viditelnosti hledá také výrazný roh, kterým se ukazuje slovenská národní hora Kriváň ve Vysokých Tatrách.