Chorvatské hory Biokovo, Velebit, Dinara a Mosor

Představujeme čtyři atraktivní pohoří. Pro pěší turisty je ubytování v Chorvatsku před začátkem letní sezony levné. Při tom není těžké najít apartmán, chatu, hotel ani penzion hned na úpatí hor.

Biokovo

Nejvyšší hora Sveti Jure (1762 m). Délka hřebene 36 km.

Biokovo je mohutné vápencové pohoří. Nad Makarskou riviérou se zdvíhá obrovská, nakloněná skalní tabule. Část pohoří tvoří národní park. Do Park prirode Biokovo se platí vstupné, ale pouze v případě použití hlavního vchodu v sedle Staza

Pohoří Biokovo se táhne v délce 36 km od sedla Dupci do údolí řeky Neretva. Někdy k němu bývá přiřazován ještě horský masiv Rilic nad Makarskou.

Když je počasí jasné a vzduch čistý, bývá z Biokova vidět přes Jaderské moře do Itálie. Ze Sveti Jure se ukazuje italské Monte Gargano, vzdálené 252 kilometrů, a na obzoru lze zahlédnout ještě vzdálenější Apeniny.

Turistické značky vedou jen na některé vrcholy a částečně protínají také svahy nad mořem. Na nejvyšším vrcholku Sveti Jure stojí televizní věž vedle kapličky svatého Jiří, která byla přesunuta roku 1964 z vrcholu kvůli telekomunikačnímu zařízení. Vede sem silnice sjízdná autem za mýto nebo na kole zdarma. Každý rok se tu poslední sobotu v červenci koná pouť. Další prvotřídní rozhledové vrcholy jsou Sveti Ilja (1640 m), Borovac (1400 m) a Stropac (1450 m), kam vedou pěší turistické cesty. Oblíbený a lehce dostupný je Vošac (1422 m), z něhož je krásný výhled na moře a Makarskou riviéru.

Opouštět značené cesty se nedoporučuje ze dvou závažných důvodů: Terén je velmi komplikovaný a nepřehledný, dá se v něm lehce zabloudit a návrat není jednoduchý. Zároveň je povrch porostlý trnitým křovím, které místy tvoří neprostupné plochy.

Cyklisté by neměli jezdit jinde, než po asfaltových silnicích, případně po makadamových lesních svážnicích. Jinde hrozí proříznutí pneumatik od ostrých vápencových skal či propíchnutí ostrými trny.

Nezapomeňte s sebou mapu a hlavně dostatek vody! Zdejší záchranáři evidují každý rok turisty, kteří zemřou na dehydrataci. Výstupy na nejvyšší vrcholy mají převýšení okolo 1700 metrů, stoupá se na ně celý den a pod spalujícím sluncem je potřeba vypít několik litrů vody, kterou si nesete s sebou! Na celém Biokovu neteče žádný stálý vodní tok a prameny v horách jsou jen občasné. 

Biokovo má tři vegetační stupně. Jižní úbočí nad mořem je porostlé bujnou vegetací do výšky zhruba 350 m n.m. Střední stupeň jsou skalnaté svahy porostlé nízkými pichlavými keři či horskou trávou nebo mechem do výšky 1000 m n.m. Hřebeny a vrcholy tvoří vysokohorský kras s rozsáhlými krasovými poli, škrapy a závrty.

Krajina i příroda se velmi liší na jih a na seber od hlavního hřebenu. K moři klesají svahy velmi strmě a jsou bohatě porostlé. Na severu se pozvolna snižují a jejich porost je velmi chudý.

Zatímco dole rostou cypřiše a olivy, v nejvyšších patrech uvidíte alpinské květiny jako zvonky a hořce. V lesích žijí všechny druhy vysoké zvěře, vlci a medvědi. Kamzícií sem byli dovezeni před sto lety z Alp, rozmnožili se a dobře se jim daří. Pro Středoevropany je nezvyklé velké množství hadů nejen na zemi a pod zemí, ale také ve větvích stromů. 

DOPORUČUJEME: Tři nejvyšší vrcholy na kole

Velebit

Nejvyšší hora Vagansji vrh (1758 m). Délka hřebene 100 km. 

Velebit je výrazné vápencové pohoří na jaderském pobřeží. Zvedá se jako obrovská hradba nad přístavem Zadar. Pro milovníky horské turistiky má Velebit velkou výhodu, neboť si vyberou z nabídky apartmány v Chorvatsku a mají blízko k moři i do hor.

Hodně se tu v historii válčilo. Naposledy po rozpadu Jugoslávie při srbské invazi do Chorvatska (1991-1995). Dodnes jsou některá území na sever od hlavního hřebene označená jako nepřístupná kvůli minám. Turisté musí brát zákazy vstupu vážně!

Velebit je nejrozlehlejší chorvatské pohoří. Měří na délku 145 km a roztahuje se do šířky až 100 km. Táhne se od sedla Vratnik ke kaňonu řeky Zrmanja.

Po hlavním hřebenu vede Velebitski planinarski put. Souběžně s ním po bočních hřebenech přichází několik dalších značených tras. Napříč dlouhým pohořím však přecházejí jen dvě silnice a tři turistické značky. Krajina odvrácená od moře je téměř nedotčená, zalesněná a turista tam nepřijde, jak je rok dlouhý. V celém Velebitu je otevřených 10 horských chat.  

Národní park Severní Velebit mezi sedly Vratnik a Veliki Alan je místy velmi divoký, protože se jedná o vysokohorský kras. Lokalita Rožanski kukovi je ukázkový skalní labyrint. Lukina jama je jedna z nejhlubších propastí světa a byla zatím prozkoumána do hloubky 1392 m. Velebitská botanická zahrada pod horou Zavižan leží známá soustřeďující veškerou flóru Velebitu.

Střední Velebit mezi sedly Veliki Alan a Oštarijska Vrata je přírodně nejcennější. Úzké údolí Štirovača je přírodní rezervace. Na hřebeni se vypínají nejkrásnější výhledové vrcholy Šatorina (1624 m) a Bačic kuk (1304 m).

Jižní Velebit je nejvyšší částí celého pohoří, ačkoliv se na konci snižuje až klesne do sedla Mali Alan a kaňonu Zrmanja. Kromě nejvyšší hory Vaganski vrh (1758 m) stojí za návštěvu její nepříliš vzdálený souputník Sveti Brdo (1753 m).

V jižní části Velebitu se rozkládá poněkud stranou nejvyšších hor národní park Paklenica. Je velmi populární, protože je dobře přístupný. Platí se do něj vstupné. Zahrnuje bizarní vápencové vrcholy, dva hluboké kaňony a unikátní přírodu. Pro horolezce je chorvatským číslem 1, neboť v malém a dobře dostupném území je zde k dispozici mnoho klasických horských výstupů, bezpečných směrů pro rekreační horolezce i těžkých sportovních cest.

HOROLEZECTVÍ: Velebitaški smer v Paklenici

Ve Velebitu teče velmi málo povrchových potoků a prameny často vysychají. Voda totiž skrze vápencové pukliny mizí do podzemních jeskyní, kde tvoří ponorné řeky. Ty se pak vlévají do moře jako podmořské vyvěračky.

Erbovní květinou je degenica velebitica, která roste na vrcholu Plan. Ve vrcholových partiích hojně rostou, stejně jako ve vápencových Alpách, azalky, rododendrony a protěže. Díky tomu, že jste na jihu, ucítíte nádhernou vůni. Na horských loukách roste šalvěj a směska nepopsatelně vonících bylin.

Zvířata ve Velebitu oceňují spíš znalci, než běžní návštěvníci. Někteří brouci a motýli žijí jen zde. Medvědy turista potkat nechce. A to samé lze říci i o jedovatých hadech, kteří se vyhřívají na bílých horkých skalách.

Dinara

Nejvyšší hora Sinjal (1831 m). Délka hřebene 60 km.

Dinara je srdcem Dinárských hor, komplikovaného horského systému, který zasahuje celý sever Balkánu. Dinara v Chorvatsku tvoří státní hranici s Bosnou a Hercegovinou.  

Táhne se od průsmyku Derala k průsmyku Vaganj. Oba se nacházejí na bosenském území a jsou sjízdné autem. Nejvyšší hora Chorvatska Sinjal (1831 m) není nejvyšší vrcholem pohoří Dinara. Tou je Veliki Troglav (1913 m) na území sousedního státu, Sinjal je až šestý nejvyšší vrcholek Dinary, byť jen o pár metrů. Za to má nezaměnitelný a zdaleka viditelný tvar obrovského bochníku. 

Chorvaté nijak nelpí na svém nejvyšším bodu. Turista tam objeví jen betonový hranol s namalovanou chorvatskou vlajkou a schránku s vrcholovou knihou a razítkem. Cesta sem není náročná, vede po loukách a starých pasteveckých stezkách, místy upravených pro snadnější chůzi. Z vrcholu je nádherný výhled na celé pohoří i dolů do roviny na obrovské Perucko jezero.

Celé pohoří Dinara je vápencové. Jeho geomorfologie je považována klasickou ukázku krasové krajiny. Usazené vápence postupně rozpouští voda a tvoří se zde všechny myslitelné krasové útvary - suché krasové doliny, závrty, škrapy, polje, ostré hřbety, voda se propadá do nitra skal, kde jsou propasti, krápníkové jeskyně, podzemní řeky, které vycházejí na povrch vyvěračkami na úpatí hor.

Turistické více či méně značené cesty vedou po hlavním hřebeni nebo v jeho těsné blízkosti. Údolí a úbočí pod hřebenem jsou neobydlená a bez cest. Příčně překonat pohoří Dinara je možné jen přibližně v polovině mezi vrchy Sinjal a Troglav, nebo daleko na jihu v lokalitě mezi Kekezov umac a Vladovin umac.

Mosor

Nejvyšší hora Veliki Kabal (1339 m). Délka hřebene 25 km.

Malé vápencové pohoří Mosor je snadno dostupné ze přístavu Split.

Táhne se od sedla Klis, ve kterém stojí stará pevnost nad Splitem, k řece Cetina, jejíž kaňon obkružuje východní polovinu hor. Mosoru dominuje hlavní skalnatý hřeben. Stal se kolébkou dalmatského horolezectví, neboť vysokohorští turisté, horolezci a jeskyňáři ze Splitu sem chodí na túry už téměř sto let. 

Kromě pevných skal bez vegetace k tomu přispívají prameny. Není jich moc, ale na rozdíl od ostatních vápencových pohoří jsou bohaté na vodu a nikdy nevysychají. Turisté se z nich mohou napít a doplnit vodu na další cestu. 

Na Mosor vede mnoho cest, ale jen nekteré jsou značené. Doporučuje se značky pečlivě sledovat. Pokud značku ztratíte, raději se vraťte a najděte správnou cestu. Ostatní stezky buď končí ve skalách nebo v lese, případně vedou do jiných nesnází.

V celém Mosoru jsou v provozu tři horské chaty. Jedna je obsluhovaná a dvě jsou pouhé útulny k pořespání pod střechou.

Nejoblíbenější výlet vede k Vickovu stupu na Mosoru, což je maličká kovová chatka v podobě desetiúhelníku o průměru 2 metry. její poloha umožňuje rozhled na všechny strany. Působivý je zejména výhled směrem k Sinji na bezútěšnou kamenitou pustinu. Na nejvyšší vrch Veliki Kabal je to odtud po hřebeni půl hodiny chůze. 30 minut. Pod vrcholem se vstupuje do jeskyně M. Gajna. 

Milovníci přírody ocení drobnější zvířata a rostliny, které mohou zahlédnout. Ne každý je samozřejmě nadšený, když uvidí jednokvítek velekvětý, vítečník sítinovitý, šalvěj, myrtu nebo pelyněk. Natož pak modroušek dinárský nazývaná mosorsko zvonce. Případně místní formy habru, jasanu, dřínu nebo jilmu. Věřte ale, že je povznášející znát nejdůležitější horské rostliny, kterých je právě na Mosoru obrovská druhová rozmanitost. 

Na skalách lze potkat ovci tlustorohou a kamzíka. V říši věčné tmy žije macarát jeskynní bez očí, na cestě je možné vidět vzácného mloka, tchoře či jestřába. Vlka a prase nejspíš neuvidíte, ale buďte si jisti, že oni o vás vědí moc dobře. 

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě