Kde se natáčel film Křižáček?

Film Křižáček se se natáčel v Čechách a v Itálii. Divákovi uvízne v hlavně nejspíš Apulie a Kalábrie.

Uvidíte prales národního parku Foresta Umbra na poloostrově Gargano.

Přístav představuje město Le Castella v Kalábrii.

Děj se odehrává také v poušti na Sardinii.

Malý Jeník, jediný potomek rytíře Bořka, se jednoho letního dne obléká do dětského brnění a utíká z domova v touze dosáhnout Svaté země. Samota, klopýtání přes kořeny a překonání strachu ze tmy se samy o sobě stávají vzrušujícím zážitkem; neznaje však směru cesty, brzy se ztrácí.

Zoufalý otec se vydává po stopách zmizelého syna. Jako by mu ale osud nepřál, všude přichází pozdě a zastihne vždy jen svědky tvrdící, že chlapce viděli. Bořka přemáhá beznaděj.

Vyberte si ubytování v Le Castella nebo rovnou v celé Kalábrii:

Booking.com

Křižáček (Little Crusader)

Režie: Václav Kadrnka
Předloha: Jaroslav Vrchlický (povídka)
Kamera: Jan Baset Střítežský
Hudba: Irena Havlová, Vojtěch Havel
Herci: Karel Roden (rytíř Bořek), Aleš Bílík (křižáček), Matouš John, Jiří Soukup, Michal Legíň, Jana Oľhová, Ivan Krúpa, Eliška Křenková, Tomáš Bambušek, Petr Cemper, Václav Kadrnka

Dětské křížové výpravy: tragický omyl

Za Dětské křížové výpravy se označují poutě do Svaté země roku 1212. V ten rok získal Přemysl Otakar I. dědičný královský titul, který potvrdila Zlatá bula sicilská.

Poutě chtěly osvobodit Svaté město Jeruzalém od muslimů, když to nedokázaly předchozí rytířské výpravy.

Mimochodem když jsme zmínili Přemyslovce, tak ti do dobrodružných, drahých a zjevně neúspěšných křížových výprav nikdy neinvestovali své lidi ani peníze. Toho se drželi až do éry Zikmunda Lucemburského, který tyto nesmyslné akce v podstatě ukončil a naopak položil základ k porážce Turků v Evropě o dvě století později, kterou vedl Adolf Schwarzenberg, a kterou dokonal o čtyři století později Karel Schwarzenberg. 

Dětská křížová výprava směřovala do Palestiny německým a francouzským proudem pod vedením mladých pastýřů Mikuláše a Štěpána. Cíle nedosáhla. Většina účastníků zemřela po cestě ještě v Evropě, případně byla zajata a prodána do otroctví.

Boží děti nejsou nedospělci, ale nejchudší z nejchudších

Jak to přesně bylo, ovšem dnes nevíme. Většina informací z té doby spadá do říše legend, mýtů, anebo propagandy. Název pochází od označení účastníků latinským slovem pueri, neboli Děti Boží. Nejspíš se tedy nejednalo o nedospělé děti, ale spíš chudý lid. Historikové se dnes kloní k vysvětlení, že křesťanská Evropa v tu dobu vyčerpala lidské, materiální i finanční zdroje na regulérní válku s bohatšími a vzdělanejšími muslimy, a poslední zoufalý nápor měly provést lidové masy bez vojenského vedení, vzdělání a praxe.

Dětská křížová výprava roku 1212 vzešla z dobové nálady, touhy po osvobození Božího hrobu a chiliastických očekávání konce světa. Nebylo to to poprvé ani naposledy. Hned po vyhlášení první křížové výpravy roku 1096 se vydaly na cestu do Palestiny davy Evropanů. Další tak zvané pastýřské křížové výpravy se hnuly na cestu v letech 1251 a 1320. Žádná z nich ale neměla sebemenší vliv na dění ve Svatém městě, na křižovatce tří moderních monoteistických náboženství z jednoho hnízda - židovství, islámu a křesťanství.  

Pokud se křížové výpravy dětí opravdu odehrály, tak přicházejí v úvahu tři důvody: 1) Rozšířila se zpráva, že dětem se zjevuje anděl, případně samotný Ježíš, a přikazuje jim cestu do Svaté země. 2) Výpravy organizovali málo vzdělaní fanatičtí kněží z vesnic a malých městeček, kteří si špatně vyložili latinský termín Boží děti. 3) Obchodníci s otroky nahnali velké množství práce schopného obyvatelstva přímo do svých sítí.

Nejpravděpodobnější příčina, proč se v té době po Evropě potulovalo velké množství mladých lidí se špatnými vyhlídkami na přežití, bylo ochlazení a zhoršení počasí ve zdejším podnebném pásu. Hlad a zároveň vidina lepšího života tlačily mladé lidi, jako vždy na celém světě v takových situacích, k cestě za lepším. V tomto případě na jihozápad, kde bylo dost potravin a kde byla lepší muslimská vláda než na křesťany ovládaných územích.

Německý proud

Na jaře roku 1212 desetiletý pastýř Mikuláš tvrdil, že se mu zjevil anděl a sdělil mu, aby se vydal do Jeruzaléma. Do města, jež Bůh vydá neposkvrněným. Zvěst o tomto proroctví se šířila Německem ohromnou rychlostí a brzy se v okolí Kolína nad Rýnem shlukovaly davy dětí. Mikuláš měl mít podle popisu na hrudi vyšito řecké písmeno Tau, jež bylo v té době často používáno místo kříže. Byl prý také obdařen skvělým řečnickým nadáním a říkal dětem to, co chtěly slyšet.

Uvádí se, že se s ním na výpravu v dubnu 1212 vydalo 5000 dětí a další 2000 se připojily po cestě. Jiné zdroje uvádí, že dětí bylo 20 000 až 50 000. Věková kategorie byla v rozmezí sedmi až patnácti let. Mikulášova armáda putovala přes Basilej, Ženevu a Alpy až do Janova. Pochod většina dětí nepřežila. Koncem srpna do Janova dorazilo zhruba 2000 dětí, jiné zdroje uvádějí 7000.

Když konečně děti dorazily do Janovského přístavu, čekaly, že se podle Mikulášova proroctví moře rozestoupí jako před Mojžíšem a ony budou moci dojít až do Svaté země. Nestalo se tak. Mikuláš se tedy rozhodl děti přivést do Pisy a Říma s prosbou o pomoc od samotného papeže. Některé děti však už dále jít nechtěly a zůstaly v Janově, kde jejich potomci údajně žijí dodnes.

Papež Inocenc III. děti přijal, vyslechl, daroval jim něco peněz a poslal je zpátky domů pod pohrůžkou exkomunikace z křesťanské církve. Děti hlavu církve poslechly a vydaly se na zpáteční cestu. Domů jich dorazilo jen několik. Mikuláš pravděpodobně zahynul při zpáteční cestě v Alpách. Po návratu zbytku výpravy rozhořčení rodiče mrtvých dětí potřebovali označit viníka. Jako obětní beránek jim posloužil Mikulášův otec, kterého oběsili.

Francouzský proud

V červnu roku 1212 zažila podobný příběh i Francie. Hlavním hrdinou byl dvanáctiletý Štěpán z Cloyes. Jeho výprava putovala Francií podél řeky Rhôny až do přístavu Marseille. Vyrazilo 30 000 dětí a k moři jich dorazilo jen 10 000.

Podle Štěpánova tvrzení se mělo moře rozestoupit, ale přes modlitby se tak nestalo. Štěpán tedy zajistil několik lodí, které by děti do Jeruzaléma přivezly. Ve skutečnosti však narazil na překupníky s otroky, kteří část dětí prodali do Tunisu a Egypta. Druhá část dětí zahynula při ztroskotání lodě nedaleko Sardinie.

Většina dětí z francouzského proudu s naštěstí vrátila domů. Zbývající zůstaly ve vesnicích na cestě a také v okolí Marseille.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě