Hřebenovka Českým Švýcarskem

Ocenění Best of Europe se neuděluje jen za hezké výhledy“ ale za to, jak dobře celá cesta funguje. Od vedení trasy přes značení až po to, co na ní skutečně zažijete. 

Etapy jsou dlouhé mezi 11 a 23 kilometry, podél trasy navazují ubytování i restaurace a pokud nechcete nést všechno na zádech, dá se využít převoz batohu mezi jednotlivými zastávkami. Díky tomu ji zvládne i někdo, kdo s vícedenními přechody teprve začíná.

Etapy, zázemí a minimum starostí

Hřebenovka Českým Švýcarskem je ideální pro ty, kdo chtějí zkusit vícedenní přechod bez nutnosti řešit složitou logistiku. Díky rozdělení do šesti etap ji můžete projít postupně – klidně po víkendech – nebo ji zvládnout v jednom týdnu. Trasa nevyžaduje horolezecké zkušenosti, ale hodí se základní jistota v terénu. Velkou výhodou je dostupnost – na většinu etap se dá dostat veřejnou dopravou a ubytování najdete přímo na trase nebo v její blízkosti. Pokud nechcete nést těžký batoh, můžete využít jeho převoz mezi jednotlivými zastávkami a jít nalehko. Nejlepší období je od jara do podzimu, kdy se nabízejí ty nejkrásnější a nejbarevnější výhledy.

Od skalních měst po tiché lesy

Hřebenovka vede od úpatí Krušných hor až do prvních kopců Lužických hor po cestách prastarých i nově vytyčených. Začíná u Tiských stěn. Cesta se stáčí mezi skalní věže, místy tak úzkými průchody, že se vyhýbáte protijdoucím jen o pár centimetrů. Pod nohama jemný písek, kolem vás stěny, které najednou zakryjí výhled i signál – orientace se řídí jen značením a směrem cesty. Dalším výrazným bodem je Děčínský Sněžník. Samotný vrchol je překvapivě plochý, téměř bez převýšení, ale finále stojí za to – kamenná rozhledna z 19. století patří k nejstarším u nás a výhled z ní jde skutečně do dálky.

Uvidíte Labský kaňon, část Saského Švýcarska a za dobré viditelnosti i mnohem dál. Nad Hřensko se jde vysoko nad řekou, po úsecích, kde máte Labe hluboko pod sebou a stezka se drží na hraně skal. O pár kilometrů dál se ale všechno otočí – sestup do soutěsek řeky Kamenice znamená úzké údolí, kde slunce dopadá jen na pár míst během dne. V okolí Jetřichovic se trasa láme do jedné z nejzajímavějších částí. Výstupy na Mariinu skálu, Vilemíninu stěnu nebo Rudolfův kámen nejsou dlouhé, ale jsou technické – úzké schody, zábradlí připevněné ke skále a krátké úseky po žebřících. Nedaleko pak čekají i Úzké schody, skalní průrva, kterou projdete doslova nahoru skrz skálu. A pokud chcete něco, co jinde v národním parku nezažijete, dá se vystoupat na Malou Pravčickou bránu.

Další změna přichází v zadní části Českého Švýcarska. Ubude známých míst i lidí a přibudou delší lesní úseky, kde potkáte spíš srnku než další turisty. Tady je dobře vidět, že Hřebenovka je propojená trasa, která ukazuje i méně navštěvované části regionu. Závěr v Lužických horách pak působí jinak než začátek. Krajina se otevře, cesty vedou přes hřebeny a výhledy jsou delší a klidnější. Hrad Tolštejn stojí na výrazném skalním kuželu a připomíná staré obchodní trasy, které tudy vedly. Nedaleká Jedlová pak nabízí jeden z posledních bodů, odkud si celou trasu můžete prohlédnout v krajině.

Vzpomínka z cesty? Fotka nas hřebenu

Novinkou poslední sezony jsou dřevěné fotopointy – stylizované hřebeny z masivního dubu, umístěné vždy na jedné z etap. Nejsou to jen designové objekty na fotku. Fungují jako přirozené zastávky na trase, kde si můžete odpočinout.

Článek vznikl ve splupráci s Fortuna personální agentura logistika.

INFO: Hřebenovka a České Švýcarsko