Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka

Dozorkyně ženského koncentračního tábora ve Svatavě byly známé svým sadismem daleko široko.

Sadistická moc se dostala do lidových rukou

Pocházely z bavorského Gundelsdorfu. Za války se staly dobrovolnými příslušnicemi SS.

Doma snad byly jen obyčejnými selkami, ale najednou dostaly do rukou moc a to je změnilo. Těchto prostých šest žen z lidu mělo najednou moc nad životem a smrtí jiných lidí, o kterých byly přesvědčeny, že jsou podřadní.

Nacistický systém je proměnil z obyčejných venkovských bytostí ve zvířata a pod jejich rukama umírali mnoho let nevinní lidé. Lidé, kterým byla odepřena svoboda a kteří museli nelidsky a o hladu pracovat pro blaho nadlidí.

Dozorkyně Hildnerová postupovala rychle

Ačkoli se to zdá neskutečné, našly se ženy, které předčily i otrlé muže při týrání, mučení a vraždách.

V ukrutnostech zřejmě vedla nejznámější Ruth Elfriede Hildner. Neštítila se vražd hladových a nemocných žen při pochodu smrti.

Narodila se 1.listopadu 1919 a byla popravena 2. května 1947. Byla dozorkyní SS v několika nacistických koncentračních táborech během druhé světové války. Hildnerová byla odvedena do armády k táborové službě v červenci 1944, přijela do Ravensbrucku už jako budoucí vrchní táborová dozorkyně. Bylo jí právě 26 let, když nastoupila do koncentračního tábora Dachau jako zkušená velitelka.

Holí ubila mnoho vězeňkyň

Potom byla poslána do pomocného pracovního tábora v Mnichově Agfa Camera Werke. Časem sloužila v několika pomocných táborech Henningsdorf, Wittenberg a Haselhorst. V prosinci 1944 přijela do Helmbrechtsu, malého pomocného tábora, který spadal pod hlavní tábor Flossenburg umístěný poblíž Hoffu u českých hranic. Tam byla postrachem všech vězňů a hlavně Židů.

V dubnu 1945 dozorci tento malý ženský tábor evakuovali před očekávaným příchodem americké armády.

Hildnerová byla spolu s dalšími dozorci a dozorkyněmi spoluvina za pochod smrti, kterého se zúčastnila, a byla také vina za špatné zacházení s vězeňkyněmi.

Během pochodu smrti zavraždila několika mladých děvčat, které umlátila holí. Ona také doprovázela pochod do Svatavy, dalšího pomocného tábora napojeného na Flossenburg.

Rychlý soud a smrt na oprátce

Za několik dní se pak vydali na pochod z Hoffu do jihozápadních Čech. Začátkem května 1945 se dozorci SS, zajatí muži i ženy znovu vydali na útěk dál do vnitrozemí. Hildnerové se podařilo zapadnout do davu mezi uprchlíky.

Tábor ve Svatavě byl osvobozen americkou armádou 7. května 1945. Z hygienických důvodů byl spálen 26. června. Jeho existenci v současnosti připomíná pomník a pamětní síň v Sokolově.

V březnu 1947 ji československá policie našla, zatkla a vsadila do vězení. 2. května roku 1947 stanula před mimořádným lidovým soudem v Písku. Ten samý den byla odsouzena a za dalších šest hodin oběšena za válečné zločiny. Bylo jí pouhých 28 let.

Starosta nechal pomřít dvanáct žen

Během jednoho proudu pochodu smrti ze Svatavy se odehrála strašná událost v obci Litrbachy (Lauterbach, Čistá). Obec dnes neexistuje, protože byla za socialismu ve vojenském prostoru rozstřílena dělostřelectvem při cvičných střelbách.

Litrbachy procházel pod dozorem pochod 130 žen. Navečer požádali dozorci starostu, aby mohly vězeňkyně přespat v prázdné škole. Byly zubožené a chatrně oblečené.

Starosta obce Maier, člen NSDAP, však podle zápisu v kronice nedalekého města Krásno prohlásil: "Ty české bestie ať spí venku!" Dvanáct z nich mrazivou noc nepřežilo. (Poznámka Horydoly: Dnes se předpokládá, že výrok mu byl připsán až později obecním kronikářem, ale faktem je, že vězenkyně nespaly pod střechou.)

Maier nenechal mrtvá těla pohřbít na místním hřbitově, ale poručil je zakopat na mrchovišti. To se nacházelo na úbočí Zaječího vrchu za koželužnou umístěnou kvůli zápachu daleko za městem.

Ženy, které přežily, byly ustupujícími Němci vráceny zpět do Svatavy a nakonec skončily ve Volarech. (Poznámka Horydoly: Nově objevené archiválie připouštějí možnost, že se nejednalo o malý místní pochod smrti, ale dlouhý pěší transport dvou tisíc žen z Osvětiny do Drážďan a přes Svatavu do Nýrska, kde bylo zatřeleno posledních 108 přeživších.)

Vlastníma rukama je pohřbíte!

Počátkem roku 1946, kdy začínal odsun Němců, byly ostatky žen v Litrbachách objeveny. Soudní komise z Lokte nařídila místním Němcům v čele se starostou Maierem, aby těla exhumovali a řádně pohřbili. Brutální starosta, který smrt žen nepřímo zavinil, byl donucen, aby hnijící ostatky holýma rukama uložil do připravených rakví, které pak byly řádně uloženy do hrobu, na místě dnešního pomníčku.

Maier byl zatčen a posléze vězněn v Lokti až do odsunu do Německa. Pomníček žen po válce dlouho chátral a jezdily k němu jen speciálně vypravené zájezdy dětí z okolních škol. V roce 2003 byl proto na čas odstraněn a v roce 2004 byl rekonstruován.

Na původním místě skonu nešťastných žen u bývalého mrchoviště se nyní nachází pamětní deska, kterou lemuje dvanáct kamenů, symbolizujících dvanáct vyhaslých životů. Ačkoliv téměř jistě nebyly zemřelé ženy jen Židovky, poslední pozdrav "Shalom" na pomníku patří všem.

Pomníček uprostřed lesa najdete tři kilometry po zelené turistické značce z Litrbachů (Čisté) ve směru na Kladskou. Pokud pojedete autem, ostavíte ho na silnici v lese a dojdete k pomníčku pár stovek metrů.

Smutný příběh se odehrál přesně před 64 lety. To není dost dlouho, aby bylo možné zapomenout.

Podívejte se do okolí: Český a Slavkovský les

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

Litrbachy byly smazány z mapy světa

Historickou hornickou obec Litrbachy (Čistá) čekal o pár let později smutný osud. Nejprve byli odsunuti jejich obyvatelé do Německa, poté se okolní Slavkovský les stal vojenským výcvikovým prostorem a nakonec sem byl zakázán vstup kvůli těžbě strategického uranu.

Dnes z výstavné obce zbývá jen malý pomníček na křižovatce a informační turistická tabule.

V roce 1948 hrála opuštěná obec Litrbachy hlavní roli ve vojenském výukovém filmu Boj o osadu: