Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka

Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka
Litrbachy (Čistá). Pohřeb 12 obětí pochodu smrti v roce 1946.
Autor snímku REPRO Horydoly
SDÍLEJ:

Tohle je smutné vyprávění o konci války na Sokolovsku. Přesto stojí za přečtení a místo, kde události špatně skončily, stojí za návštěvu. Několik kilometrů od města Sokolova (Falkenau) ve Svatavě (Zwodau), byl ke konci války zřízen ženský koncentrační tábor. Vězeňkyně v něm byly nelidsky týrány. Hlavní role v mučení a zabíjení hrálo šest krutých bachařek.

Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka
Litrbachy (Lauterbach Stadt). Koželužna byla kvůli zápachu postavená daleko od města mezi Zaječím vrchem a mrchovištěm.
Autor snímku Kuba Turek
Jak na to

Pochody smrti křižovaly bez zjevného cíle stovky kilometrů střední Evropou. Jednotlivé proudy vězňů se spojovaly a zase rozdělovaly v místech skomírajících vedlejších koncentračních táborů. Nacisté chtěli útěkem zahladit své zločiny především ve velkých táborech. Zároveň byli tísněni západní i východní frontou, které se rychle svíraly. Americko-ruská demarkační linie nakonec vedla skrze západní Čechy těsně za Plzní.

Dozorkyně ženského koncentračního tábora ve Svatavě byly známé svým sadismem daleko široko.

Sadistická moc se dostala do lidových rukou

Pocházely z bavorského Gundelsdorfu. Za války se staly dobrovolnými příslušnicemi SS.

Doma snad byly jen obyčejnými selkami, ale najednou dostaly do rukou moc a to je změnilo. Těchto prostých šest žen z lidu mělo najednou moc nad životem a smrtí jiných lidí, o kterých byly přesvědčeny, že jsou podřadní.

Nacistický systém je proměnil z obyčejných venkovských bytostí ve zvířata a pod jejich rukama umírali mnoho let nevinní lidé. Lidé, kterým byla odepřena svoboda a kteří museli nelidsky a o hladu pracovat pro blaho nadlidí.

Dozorkyně Hildnerová postupovala rychle

Ačkoli se to zdá neskutečné, našly se ženy, které předčily i otrlé muže při týrání, mučení a vraždách.

V ukrutnostech zřejmě vedla nejznámější Ruth Elfriede Hildner. Neštítila se vražd hladových a nemocných žen při pochodu smrti.

Narodila se 1.listopadu 1919 a byla popravena 2. května 1947. Byla dozorkyní SS v několika nacistických koncentračních táborech během druhé světové války. Hildnerová byla odvedena do armády k táborové službě v červenci 1944, přijela do Ravensbrucku už jako budoucí vrchní táborová dozorkyně. Bylo jí právě 26 let, když nastoupila do koncentračního tábora Dachau jako zkušená velitelka.

Nýrsko, pohřeb 108 žen na konci pochodu smrti z Osvětimi 1945.

Holí ubila mnoho vězeňkyň

Potom byla poslána do pomocného pracovního tábora v Mnichově Agfa Camera Werke. Časem sloužila v několika pomocných táborech Henningsdorf, Wittenberg a Haselhorst. V prosinci 1944 přijela do Helmbrechtsu, malého pomocného tábora, který spadal pod hlavní tábor Flossenburg umístěný poblíž Hoffu u českých hranic. Tam byla postrachem všech vězňů a hlavně Židů.

V dubnu 1945 dozorci tento malý ženský tábor evakuovali před očekávaným příchodem americké armády.

Hildnerová byla spolu s dalšími dozorci a dozorkyněmi spoluvina za pochod smrti, kterého se zúčastnila, a byla také vina za špatné zacházení s vězeňkyněmi.

Během pochodu smrti zavraždila několika mladých děvčat, které umlátila holí. Ona také doprovázela pochod do Svatavy, dalšího pomocného tábora napojeného na Flossenburg.

Litrbachy (Čistá). Památník dvanácti žen, které zemřely při pochody smrti na konci II. světové války.

Rychlý soud a smrt na oprátce

Za několik dní se pak vydali na pochod z Hoffu do jihozápadních Čech. Začátkem května 1945 se dozorci SS, zajatí muži i ženy znovu vydali na útěk dál do vnitrozemí. Hildnerové se podařilo zapadnout do davu mezi uprchlíky.

Tábor ve Svatavě byl osvobozen americkou armádou 7. května 1945. Z hygienických důvodů byl spálen 26. června. Jeho existenci v současnosti připomíná pomník a pamětní síň v Sokolově.

V březnu 1947 ji československá policie našla, zatkla a vsadila do vězení. 2. května roku 1947 stanula před mimořádným lidovým soudem v Písku. Ten samý den byla odsouzena a za dalších šest hodin oběšena za válečné zločiny. Bylo jí pouhých 28 let.

Starosta nechal pomřít dvanáct žen

Během jednoho proudu pochodu smrti ze Svatavy se odehrála strašná událost v obci Litrbachy (Lauterbach, Čistá). Obec dnes neexistuje, protože byla za socialismu ve vojenském prostoru rozstřílena dělostřelectvem při cvičných střelbách.

Litrbachy procházel pod dozorem pochod 130 žen. Navečer požádali dozorci starostu, aby mohly vězeňkyně přespat v prázdné škole. Byly zubožené a chatrně oblečené.

Starosta obce Maier, člen NSDAP, však podle zápisu v kronice nedalekého města Krásno prohlásil: "Ty české bestie ať spí venku!" Dvanáct z nich mrazivou noc nepřežilo. (Poznámka Horydoly: Dnes se předpokládá, že výrok mu byl připsán až později obecním kronikářem, ale faktem je, že vězenkyně nespaly pod střechou.)

Maier nenechal mrtvá těla pohřbít na místním hřbitově, ale poručil je zakopat na mrchovišti. To se nacházelo na úbočí Zaječího vrchu za koželužnou umístěnou kvůli zápachu daleko za městem.

Ženy, které přežily, byly ustupujícími Němci vráceny zpět do Svatavy a nakonec skončily ve Volarech. (Poznámka Horydoly: Nově objevené archiválie připouštějí možnost, že se nejednalo o malý místní pochod smrti, ale dlouhý pěší transport dvou tisíc žen z Osvětiny do Drážďan a přes Svatavu do Nýrska, kde bylo zatřeleno posledních 108 přeživších.)

 

Vlastníma rukama je pohřbíte!

Počátkem roku 1946, kdy začínal odsun Němců, byly ostatky žen v Litrbachách objeveny. Soudní komise z Lokte nařídila místním Němcům v čele se starostou Maierem, aby těla exhumovali a řádně pohřbili. Brutální starosta, který smrt žen nepřímo zavinil, byl donucen, aby hnijící ostatky holýma rukama uložil do připravených rakví, které pak byly řádně uloženy do hrobu, na místě dnešního pomníčku.

Maier byl zatčen a posléze vězněn v Lokti až do odsunu do Německa. Pomníček žen po válce dlouho chátral a jezdily k němu jen speciálně vypravené zájezdy dětí z okolních škol. V roce 2003 byl proto na čas odstraněn a v roce 2004 byl rekonstruován.

Na původním místě skonu nešťastných žen u bývalého mrchoviště se nyní nachází pamětní deska, kterou lemuje dvanáct kamenů, symbolizujících dvanáct vyhaslých životů. Ačkoliv téměř jistě nebyly zemřelé ženy jen Židovky, poslední pozdrav "Shalom" na pomníku patří všem.

Pomníček uprostřed lesa najdete tři kilometry po zelené turistické značce z Litrbachů (Čisté) ve směru na Kladskou. Pokud pojedete autem, ostavíte ho na silnici v lese a dojdete k pomníčku pár stovek metrů.

Smutný příběh se odehrál přesně před 64 lety. To není dost dlouho, aby bylo možné zapomenout.

Horydoly.czPodívejte se do okolí: Český a Slavkovský les


Zobrazit místo Turistika na větší mapě

Litrbachy byly smazány z mapy světa

Historickou hornickou obec Litrbachy (Čistá) čekal o pár let později smutný osud. Nejprve byli odsunuti jejich obyvatelé do Německa, poté se okolní Slavkovský les stal vojenským výcvikovým prostorem a nakonec sem byl zakázán vstup kvůli těžbě strategického uranu.

Dnes z výstavné obce zbývá jen malý pomníček na křižovatce a informační turistická tabule.

V roce 1948 hrála opuštěná obec Litrbachy hlavní roli ve vojenském výukovém filmu Boj o osadu:

SDÍLEJ:

Diskuse

Ochrana proti spamu. Napište prosím číslo dvacet-čtyři:

  • Captcha Image

Diskuze k článku

Další opravy

Tak znovu pár oprav. 1) Starosta v tom byl zcela nevinně, což bylo již několikrát prokázáno a dokázáno. 2) Pochod přes Svatavu neměl s pochodem do Nýrska absolutně co dělat, to je zcela nesmyslná konstrukce pana Jaši vzniklá na základě mylného spojení dvou pochodů jednou z účastnic (A. Herzová). 3) Na snímku je opravdu dozorkyně z Majdanku Ehrichová, Hildnerová vypadal poněkud jinak. 4) Dozorkyně pocházely z mnoha míst celého Německa a připojeného českého pohraničí, nikoliv z Gundelsdorfu (tam byla jen další flossenbürská pobočka). 5) Pod SS dobrovolně sloužila málokterá, protože to prostě většinou dostaly příkazem. Mnoho z nich se také k vězeňkyním chovalo velmi korektně. Některé bohužel nikoliv. 6) Ve Svatavě sloužilo kolem 20, nikoliv 6 dozorkyň, celkově se jich tu však vystřídaly desítky. 

Reaguj
Dotaz ohledně zdroje

Dobrý den, 

smím se zeptat, ze kterých zdrojů jsou čerpány podklady pro tento článek? Děkuji.

Reaguj
Článek je plný nesmyslů a omylů

Pane Peterko, o obsahu článku s Vámi nehodlám diskutovat. Rozhodně ale podklady pro něj nebyly poskytnuty naším muzeem.

Rád bych se s Vámi případně setkal a vyříkal si Vaší zášť vůči našemu muzeu. Podle příspěvků na jiných stránkách (např. zaniklé obce) si však myslím, že jsme se už setkali, dokonce v mé kanceláři, tehdy jste se ale jmenoval jinak. Napovím, Vaše křestní jméno tenkrát začínalo na "L".

 Ale třeba se pletu?  :-)

Reaguj
Pamětní síň

Dobrý den, jen bych chtěl doplnit, protože vše už uvedl na správnou míru Mgr.Bružeňák, že pamětní síň KT Svatava není ve Svatavě, ale v sokolovském muzeu.

Zároveň se táži pana Peterky jaké nesprávné informace šířené naším muzeem má na mysli?  Nejsem si vědom, že bychom o této věci poskytovali nějaké informace. Ale je možné, že se mýlím a rád se nechám poučit.

M.Rund, Muzeum Sokolov

 

Reaguj
Re: Ještě jednou k pochodu
V žádném případě, pane Steune, poválečné události nezpochybňuji ani v nejmenším. Mé výhrady se týkají pouze závěrů pana Jaši, jenž tento pochod spojuje s pochodem smrti u Nýrska. Je to jen pouhá a prakticky ničím konkrétním nepodložená teorie, kdežto všechny zahraniční prameny a literatura, a to včetně soudních záznamů, mluví jasnou řečí: 1)pochod Helmbrechts-Volary šel přes Svatavu a Litrbachy (jsou na to svědci, a ne jeden)2) jsou svědci, kteří doložili před soudem přítomnost velitele pochodu Dörra v Litrbaších 3) titíž svědci doložili umrznutí 12 žen z tohoto pochodu v noci z 19. na 20. dubna v Litrbaších. Nelze tedy jednoznačně doložit ani vyvrátit, že přes Litrbachy počátkem dubna 1945 nějaký zatím neznámý pochod skutečně šel, jak se pan Jaša domnívá, ale lze stoprocentně vyloučit, že oněch 12 umrzlých žen patřilo k jinému pochodu než tomu "helmbrechtskému".
Reaguj
Ještě jednou k pochodu
Já jenom doufám,že pan Vladimír Bružeňák,když se zmiňuje o nesrovnalostech a výmyslech,že tím myslí článek Krvavá dozorkyně a nikoliv moje příspěvky k článku.To by mně docela mrzelo,neboť jsem vše napsal tak,jak mi to vyprávěl můj otec Robert Steun i v roce 2007 zesnulý Josef Kroupa,kteří oněch dvanáct mrtvol nalezli a byli jak při jejich exhumaci tak i na jejich pohřbu. Jsem rád,že se pravdivost mých slov potvrzuje např.v tom,že to nebyl starosta Litrbach (dnešní Čisté),kdo zakázal aby vězeňkyně mohly přenocovat pod střechou,ale že to byl,jak se v soudním procesu ukázalo,sám velitel Dörr. Co se týče knihy pana Luďka Jaši"Tajemství svatavského pochodu smrti",nemohu se k ničemu vyjádřit,neboť jsou mi známy pouze události kolem nálezu obětí pochodu.Domnívám se však,že měl velkou snahu o objasnění neznámých skutečností,ale že zřejmě se nedostal do německých archívů a proto k nějakým nesrovnalostem došlo.Mně samotného,jakožto rodáka z onoho místa,by zajímalo jak to vše doopravdy bylo a doufám,že další badatelé se skutečnosti dopátrají,přestože časový odstup od oné události se stále zvětšuje.
Reaguj
Historická fakta
Musím na tyto příspěvky reagovat. Mnoho informací je tu poměrně nepřesných a kniha pana Jaši je plná výmyslů a nehistorických skutečností. 12 žen, které zemřely v Čisté, byly účastnice pochodu smrti, jenž vyšel 13.4. z tábora Helmbrechts a skončil 4.5. u Volar. Pochod vedl velitel tábora Alois Dörr. Sedmý den, tedy 19.4., dospěl pochod do Svatavy. Již tehdy měl za sebou několik mrtvých žen, jednu zastřelili a pochovali v Chlumu Sv. Maří. Po nočním odpočinku ve Svatavě pochod opustily nežidovské vězenkyně (krom německých)a naopak bylo přibráno asi 50 židovek ze Svatavy. 20.4. dospěl pochod do Čisté, když za sebou zanechal další mrtvou ženu u mlýna v údolí Lobezského potoka. V Čisté měl přenocovat a starosta Meier nabídl veliteli Dörrovi přespání žen v sále, který byl připraven pro nahlášený příchod několika příslušníků wehrmachtu. Velitel Dörr to však odmítl a ženy musely spát venku. 12 jich mrazivou noc nepřežilo. A.Dörr byl po válce za tyto a další činy souzen (1969) a dostal trest doživotí, z něhož si odseděl 10 let. V rozsudku (státní archiv Bamberg a státní zastupitelství Hof)je celá událost, jakož i pochod velice přesně popsána, včetně výpovědí svědků. Navíc se Dörr k činu přiznal! Pochod je na základě těchto pramenů popsán i v literatuře (D.J. Goldhagen, nejnověji D.Blatman). Tolik historické prameny.
Reaguj
Ano,všechno bylo jinak
Předchozí příspěvky PhDr Heleny Kavkové a pana Kamila Peterky zřejmě nejvíce odpovídají skutečnosti.Velice dobře,i když s drobnými nepodstatnými chybičkami,o tom píše Luděk Jaša v knize "Tajemství svatavského pochodu smrti".Pan L.Jaša skutečně probádal spoustu literatury,dokumentů,prohledal nespočet archívů,vyslechl spoustu pamětníků a pak z toho všeho,téměř detektivním způsobem,svojí knihu sestavil a je to dosud jediné objektivně sepsané dílo o této tragické události. Já sám,jsem se v Litrbaších jako jedno z posledních (ne-li vůbec poslední)dětí narodil a právě to byl můj otec Robert Steun,který spolu s lesním praktikantem Josefem Kroupou,při seznamování se s lesním revírem,nalezl oněch dvanáct mrtvol žen ze svatavského pochodu smrti.Bylo to záhy zjara roku 1946.Otec tehdy zde nastoupil jako správce městských lesů Města Litrbachy.Přišel sem z Berouna,odkud si přivedl sebou i lesního praktikanta Josefa Kroupu a při jedné z prvních seznamovacích obchůzek tímto revírem,si povšimli špiček bot,vyčnívajících na několika místech ze země.Při bližším ohledání zjistili,že jde o příšerně zapáchající mrtvoly.Nevěděli ale,že se jedná o ženy z tohoto pochodu.To vše,zjistila až vyšetřovací komise po ohlášení nálezu mým otcem.Můj otec Robert Steun a Josef Kroupa byli tehdy asi také jediní,kteří udělali několik fotografií z pohřbu obětí.Tyto fotografie jsou také v knize Luďka Jaši.Tehdy se ještě nevědělo jaké národnosti ani jakého náboženství byly ony oběti a proto pohřební bohoslužbu vykonal jak katolický kněz,tak evangelický farář i židovský rabín.Po pohřbu nechal můj otec na hrobě vztyčit veliký dřevěný kříž s nápisem "ŽALUJI".Do kdy tam kříž byl nevím,museli jsme se totiž odtamtud vystěhovat před vojenskou likvidací Litrbach. Co se týče litrbašského německého starosty,nezakládá se vůbec na pravdě,že by prohlašoval něco o českých sviních.Otec,který mluvil perfektně německy,o tom mnohokrát hovořil s tamními Němci a něco takového nepadlo z úst ani těch,kteří starostu neměli v oblibě.Také nikdo z Čechů v té době ještě v Litrbaších nebyl,aby to mohl slyšet a potvrdit.Výrok o českých bestiích vložil tehdejší kronikář do úst starostovi v poválečné protiněmecké euforii.Navíc ani starosta nemohl vědět,zda se jedná o české ženy nebo cizinky.Pravdou je také,že litrbašští občané ani nevěděli,že v blízkém lese k nějakému masakru došlo a že je tam někdo zahrabán v zemi.Nicméně skutečně museli,dle vyprávění mých rodičů,holýma rukama (nesměli použít rukavice ani nářadí)mrtvoly,které neskutečně smrděly,vyhrabat a ukládat do rakví.
Reaguj
Ještě dodatek k mému předchozímu příspěvku
Ve výše uvedeném článku je uvedeno,že starosta sám musel ukládat mrtvoly holýma rukama do rakví.To je fáma,rozšířená buď tehdejším novým kronikářem,nebo špatným pochopením.Sama komise,která byla při exhumaci mrtvol,pospíchala s jejich uložením do rakví,neboť zápach byl skutečně ohromný,že se mnohým z nich dělalo na zvracení.Proto také tam bylo nahnáno více mužů z Litrbach,aby to co nejdříve komise měla za sebou.Kdyby to měl dělat starosta sám,trvalo by to neskutečně dlouho.Můj otec Robert Steun byl u toho také po nějaký čas přítomen,jako správce lesů,v nichž k této tragédii došlo.Sám byl za války dvakrát za protiněmeckou činnost vězněn,ale když viděl,že místní Němci museli vyhrabávat mrtvoly holýma rukama,ohradil se proti tomu u vedoucího komisaře,neboť nejenže to bylo nedůstojné člověka,ale mohlo snadno dojít i k vypuknutí nějaké epidemie.Avšak u vedoucího komisaře s tímto argumentem neuspěl a bylo mu naznačeno,že straní Němcům,což bylo tehdy dosti nebezpečné. Je nesporné,že litrbašský starosta zřejmě byl členem nacistické strany,jinak by snad ani starostou být nemohl,ale zákaz pochování mrtvých žen na místním hřbitově určitě nevydal.Kdyby je dozorci chtěli pochovat na hřbitově, musely by být zastřeleny přímo ve městě,nebo na jeho okraji a ne na Glassbergu (Sklenný vrch).A zase naopak,kdo by se ze Sklenného vrchu s mrtvolami táhnul až na litrbašský hřbitov,když dozorci měli naspěch?Navíc v takovém případě rozhodovali sami dozorci,kde mrtvoly zahrabou a ne nějaký starosta.A další věcí je to,že dozorci k takovému počínání potřebovali co nejméně svědků a co nejrychleji z místa zmizet.A v neposlední řadě je i to,že na hřbitově by museli vykopat hroby,kdežto v lese stačilo mrtvoly zahrabat jen pár centimetrů do země,nebo je jenom zaházet větvemi,listím a pod.Tudíž z toho vyplývá,ať už starosta byl jaký byl,ale žádný zákaz nevydal,protože dozorci by jej (kdyby chtěli) stejně nerespektovali.
Reaguj
Ano,všechno bylo jinak
Předchozí příspěvky PhDr Heleny Kavkové a pana Kamila Peterky zřejmě nejvíce odpovídají skutečnosti.Velice dobře,i když s drobnými nepodstatnými chybičkami,o tom píše Luděk Jaša v knize "Tajemství svatavského pochodu smrti".Pan L.Jaša skutečně probádal spoustu literatury,dokumentů,prohledal nespočet archívů,vyslechl spoustu pamětníků a pak z toho všeho,téměř detektivním způsobem,svojí knihu sestavil a je to dosud jediné objektivně sepsané dílo o této tragické události. Já sám,jsem se v Litrbaších jako jedno z posledních (ne-li vůbec poslední)dětí narodil a právě to byl můj otec Robert Steun,který spolu s lesním praktikantem Josefem Kroupou,při seznamování se s lesním revírem,nalezl oněch dvanáct mrtvol žen ze svatavského pochodu smrti.Bylo to záhy zjara roku 1946.Otec tehdy zde nastoupil jako správce městských lesů Města Litrbachy.Přišel sem z Berouna,odkud si přivedl sebou i lesního praktikanta Josefa Kroupu a při jedné z prvních seznamovacích obchůzek tímto revírem,si povšimli špiček bot,vyčnívajících na několika místech ze země.Při bližším ohledání zjistili,že jde o příšerně zapáchající mrtvoly.Nevěděli ale,že se jedná o ženy z tohoto pochodu.To vše,zjistila až vyšetřovací komise po ohlášení nálezu mým otcem.Můj otec Robert Steun a Josef Kroupa byli tehdy asi také jediní,kteří udělali několik fotografií z pohřbu obětí.Tyto fotografie jsou také v knize Luďka Jaši.Tehdy se ještě nevědělo jaké národnosti ani jakého náboženství byly ony oběti a proto pohřební bohoslužbu vykonal jak katolický kněz,tak evangelický farář i židovský rabín.Po pohřbu nechal můj otec na hrobě vztyčit veliký dřevěný kříž s nápisem "ŽALUJI".Do kdy tam kříž byl nevím,museli jsme se totiž odtamtud vystěhovat před vojenskou likvidací Litrbach. Co se týče litrbašského německého starosty,nezakládá se vůbec na pravdě,že by prohlašoval něco o českých sviních.Otec,který mluvil perfektně německy,o tom mnohokrát hovořil s tamními Němci a něco takového nepadlo z úst ani těch,kteří starostu neměli v oblibě.Také nikdo z Čechů v té době ještě v Litrbaších nebyl,aby to mohl slyšet a potvrdit.Výrok o českých bestiích vložil tehdejší kronikář do úst starostovi v poválečné protiněmecké euforii.Navíc ani starosta nemohl vědět,zda se jedná o české ženy nebo cizinky.Pravdou je také,že litrbašští občané ani nevěděli,že v blízkém lese k nějakému masakru došlo a že je tam někdo zahrabán v zemi.Nicméně skutečně museli,dle vyprávění mých rodičů,holýma rukama (nesměli použít rukavice ani nářadí)mrtvoly,které neskutečně smrděly,vyhrabat a ukládat do rakví.
Reaguj
Celkem 15 příspěvků v diskuzi


Proč batoh? A proč ne školní brašnu?

Proč batoh? A proč ne školní brašnu?

Zkušení turisté vědí, jak nosit batoh, jak ho zabalit a co do něj vzít. A od toho se odvíjí, jaký potřebují. Jenže na léto potřebují batoh i lidé, kteří ho využijí jen párkrát... celý článek

Žijeme s klíšťaty

Nová Galerie Čermák Eisenkraft v Topičově salonu

registrovat

Super volbou na letní rekreaci je určitě ubytování Velký Meder. Turistům a nadšencům hor by se mohlo hodit ubytování Vysoké Tatry, kde najdete ty nejlepší chaty a chalupy.
Cestovní pojištění od Porovnej24.cz
Hledáte si ubytování v ČR nebo na Slovensku? Doporučujeme chaty a chalupy k pronájmu za nejlepší ceny. I levné ubytování si najdete na portálu MegaUbytko.cz.







Nejčtenější články

Zasloužené vysokohorské pivo v Tatrách: Brnčála - Weberovka - Vidlák - Lomničák

Zasloužené vysokohorské pivo v Tatrách: Brnčála - Weberovka - Vidlák - Lomničák

Láká tě Weberovka, Vidlový hřeben a máš rád pivo? Pak tě jistě napadlo zaskočit na jedno vysokohorské na Lomnici právě tímto směrem. Poprvé jsme so to to pokusili s Ørjanem z Norska v zimě,
Jak pečovat o zahradní stoly? Zjistěte to již před sezonou

Jak pečovat o zahradní stoly? Zjistěte to již před sezonou

Jen těžko si lze představit zahradu, v níž chybí funkční a pohodlný nábytek. Jedním ze základních kusů jsou samozřejmě zahradní stoly, díky kterým můžeme zvát hosty na společné jídlo nebo prostě s nimi
15 věcí, které nesmíte zapomenout s sebou na festival

15 věcí, které nesmíte zapomenout s sebou na festival

AKTUALIZACE Ať už si notujete v rytmu country, nebo se vyžíváte v tónech tvrdší muziky, může vás na festivalu mnoho věcí zaskočit. Strašákem mohou být rozmary počasí, špatné hygienické zázemí, přehřátí, ale i obyčejný
Přes Korčulu jedeme na kole

Přes Korčulu jedeme na kole

Před 805 lety Korčula jako první na světě zakázala otroctví. Před 766 lety se tu narodil mořeplavec Marco Polo. Poté ostrov ovládli postupně Benátčané, Janovští, Srbové, Habsburkové, Slovinci, Italové, Jugoslávci
Brdský výlet na koloběžkách z Kytína do Pičína

Brdský výlet na koloběžkách z Kytína do Pičína

Brdský cyklobus z Dobřichovic do Kytína letos jezdí od dubna do října. To je pořádný důvod, abychom se svezli na koloběžkách po lesních svážnicích a vedlejších silnicích na dobříšské straně Brd.

Kalendář akcí Zobrazit všechny akce

AKCE KDE INFO KDY ČAS
Sudety MTB - cyklomaraton Polsko, Karpacz 26.-30.7. Horská kola 26.7.
Krajem břidlice - dogtrekking Lomnice 29.7.-1.8. 29.7.
Nekatolické sakrální stavby - exkurze Louny, Oblastní muzeum Přednáší Jaroslav Havrlant 29.7. 17:00
CIBTM - veletrh Čína, Shanghai 30.7.-2.8. 30.7.
Dračí lodě České Budějovice, soutok Malše a Vltavy 31.7.
Hostěnický triatlon Hostěnice 31.7.
Archeologická prohlídka hradu Žerotín 5.8. 14:00
Horská výzva Jeseníky Červenohorské sedlo 6.-7.8. Horský běh a chůze 6.8.
Krkonošská 50 - běh Špindlerův Mlýn 7.8.
Běhej lesy Bílá Bílá 7.8.

Diskuse

Fojtík Kuba Turek, 26.7.2021 10:57, 5 příspěvků
Fojtík Michael Beranek, 26.7.2021 9:03, 5 příspěvků
Fojtík Kuba Turek, 25.7.2021 20:53, 5 příspěvků
INU Horydoly , 25.7.2021 20:49, 3 příspěvky
INU Honza, 24.7.2021 13:47, 3 příspěvky
Catering Petr Šlajer, 22.7.2021 15:29, 1 příspěvek
Trampové - Mea Culpa.... Michael Beránek, 22.7.2021 13:16, 5 příspěvků
Fojtík Fojtík, 22.7.2021 12:39, 5 příspěvků
červená řepa pomůže zvýši... Břetislav, 20.7.2021 18:14, 5 příspěvků
Vepřový guláš VESEKO Whaley Skiák, 20.7.2021 9:34, 9 příspěvků

Fórum Zobrazit všechny příspěvky

Brašna na ramenní popruh/... Petr Šlajer, 22.7.2021 15:19
#ObjavUdržateľnéSlovensko Horydoly Open, 17.7.2021 23:20
Zlínský půlmaraton Horydoly , 16.7.2021 23:20
Nova casting na cestovate... Horydoly , 16.7.2021 16:40
KLM - letový řád na zimní... Horydoly , 12.7.2021 20:46
TRC Index Horydoly , 12.7.2021 20:36
Dovolená na českých horác... Horydoly , 8.7.2021 16:46
KLM v Africe Horydoly , 2.7.2021 12:55