Lejskům nestačí otčím

Samičky lejsků vylíhlé v cizím hnízdě, které vyrůstaly s otčímem, si v dospělosti přesto vybraly partnera stejného genetického druhu.

Výměna mláďat

To je výsledek bádání Stanislava Bureše, který křížil lejsky bělokrké a černohlavé. Jako prvnímu vědci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se mu s tímto výsledkem podařilo publikovat v nejprestižnějším časopise Science.

"Nositelem informace volby partnera po genetickém otci je Z chromozom, přenášený na dceru," upřesňuje Stanislav Bureš.

Ornitologové analyzovali dlouhodobé údaje o hnízdění lejsků a experimentálně vyměňovali mláďata mezi druhy. Vědci zjišťovali, zda u samiček obou druhů, nebo kříženců rozhoduje o výběru budoucího partnera genetická informace, nebo vtištění obrazu potenciálního otce, který samičky vychoval.

Mezinárodní tým

Olomoucký ornitolog je spoluautorem článku v říjnovém čísle prestižního přírodovědného amerického časopisu Science. Sám by to nedokázal. Na výzkumu spolupracoval s kolegy z Velké Británie, Nizozemí, Švédska, Finska a Norska. A také s amatérským ornitologem Miroslavem Králem z Dlouhé Loučky na Uničovsku, který byl podle Bureše neocenitelným pomocníkem zejména při práci v terénu.

Stanislav Bureš se se studiemi o lejscích prosadil již dvakrát do časopisu Nature, který se spolu se Science počítá mezi absolutní světovou špičku v oblasti přírodních věd.