Na Triglav jsme vyšli z Trenty

Deset dní před odjezdem začínám sledovat počasí podle Norů. Ještě zapůjčit přilbu, koupit zásoby a večer vyrážíme směr Trenta.

Všichni jsme v pohodové náladě, ale je cítit opět to vrnění v oblasti žaludku. Cesta utíká v pohodě, Vídeň projíždíme v klidu a bez zácp. Míjíme Graz a začíná krásná scenerie mezi kopci dolního Rakouska. Před Villachem sjíždíme na přechod a blížíme se ke Kranjske Goře. Odtud nás čeká strmý výjezd již za tmy s 18% stoupaním až na Vršič a stejně tak na druhou stranu dolů až do Trenty.

Je před 22. hodinou a vidíme kemp. Bohužel má plno, ale provozní nám ochotně ukazuje, kam máme zajet. V dolní části obce je další Camp Triglav, ale i tady mají obsazeno. Najdeme si tedy ubytování v apartmánu.

Tržaška koča na Doliču

Vstáváme v 6 hodin , protože v sedm už chceme šlapat z parkoviště přes Zadnjici. Vítá nás deštík. Po 15 minutách chůze štěrkovou cestou zjišťuji, že softshell kalhoty budou asi moc teplé a zdržuji naši skupinku převlékáním.

Přicházíme k rozcestníku, který hlásí Koča na Doliču 4 h, Triglav 6,5 h. Přecházíme po můstku vyschlý potok, za nímž začínají krásné a dlouhé serpentiny. Domlouváme se, že každou hodinu dáme pauzu a doplníme energii. Převýšení ze 600 na 2864 metrů nám dá určitě zabrat.

Cítím, jak se tělo zahřívá, a už šlapeme jen v krátkém tričku. Stoupáme a já dělám po tajnu mini pauzy k focení nádherné scenerie. Šplhání po úzké cestičce zprava doleva a zase opačně je nekonečné. Voda ubývá. Každý jsme si vzali 3 litry a zvažujeme, kdy a kolik pít.

Po asi třech a půl hodinách vykukuje z průsmyku větrný mlýn značící naši chaloupku Tržaška koča. Před polednem pořizujeme fotky z nadmořské výšky 2152 m. Jsme tady sami. Vítá nás jen mladík, který snad neumí ani pořádně slovinsky a dokopeme se společně k objednání polévky. Ptali jsme se dle menu na fazolovou, bramborovou a vývar, nakonec přináší za šest a půl éček mix všeho dohromady. Musím ale říct, že kopla.

Rozhodujeme, že vzhledem k vyčerpávajícímu treku soutěskou nebudeme z Triglavu sestupovat na Planiku, ale vrátíme se stejnou cestou zpátky na Tržašku koču. Nechceme riskovat ztrátu orientace, ale hlavně s plnou náloží po téměř pětihodinovém treku plus dalším kusu cesty k úpatí hory bychom zbytečně ohrozili zdolání hory. A to ještě nevíme, co nás čeká.

Rukama nohama domlouváme rezervaci pokoje za 21 eur. Rezervaci máme, platit ale můžeme až od 16:30 do 21:30 h. V duchu si říkám, že snad na nás nezapomenou. A to nám ještě vnucovali nejdražší spaní za 27 euro.

Triglav (2864 m)

V jednu hodinu po poledni, když do chaty přicházejí další nadšenci, vyrážíme na náš velký cíl Triglav. Batohy jsme zredukovali na dva. Alča jde bez zátěže na zádech. Pokračujeme opět chodníkem vzhůru až k náhorní planině Pod Planjo. Výhled na okolní vrcholky je úžasný.

Jen ty mraky! Předpověď hlásí, že v pět hodin má na vrcholu pršet.

V dáli vidíme jedinou tříčlennou skupinku, jak odpočívá u rozcestníku a posléze šplhá kamením k úpatí hory. Zvědavě koukáme, kam tam asi chtějí jít. Strmě nahoru. Po půldruhé hodině přicházíme na stejné místo a překvapují nás kramle. Alča nasazuje sedák, protože skalní stěna budí respekt.

Po kramlích přichází lano. Kleji, že úsek není označen. Přesto stoupáme výš a vzhledem ke sklonu mi není vůbec dobře na duši. Přichází první pochybnost.

Za převisem začíná další pasáž s jištěním a pod námi rokle, kam se raději ani nedívat. Odpočíváme a přidává se k nám kavče horské, pták podobný kosovi. Lubošovi zobe z ruky.  A já zvažuji, že to nedám, nebo jestli je jiná cesta, sejdeme po ní. Popadá mě panika.

Za chvíli ale vidíme ve stoupající mlze raketu. Je málo před čtvrtou hodinou odpoledne a stojíme na vrcholu.Po osmi a půl hodinách chůze. Žádná euforie se však nedostavuje. Jen si přeji, abych byl už dole z nejvyššího bodu Julských Alp.

Fotíme se v silném větru. Luboš ještě vyzkouší vnitřní prostor rakety. Je to Aljažev stolp a slouží jaká malá ochranná chatka ve zlém počasí.

Mlha je čím dál hustší. Po čtvrt hodince už sestupujeme. Alča jde první, já uprostřed, Luboš naši minivýpravu uzavírá. Za chvíli vidíme kramle a to znamená, že už nám chybí jen pár metrů k úpatí a tedy do bezpečí. Pod horou si podáváme ruce a já jsem opět šťastný člověk.

V 18 hodin klepeme na dveře Tržašky koči. Odložené věci nacházíme na svém místě a jdeme na dlabanec. S funěním tatranského medvěda pak vpadnu do cimry. Následně vylekám mladý pár z Polska. Chtějí jít zítra na Triglav. Varuji, že počasí je asi nepustí. Má sněžit. Usínám s rozpitým Laškem (4 E). V pořádně noci nespím, protože přichází bouřka se silným větrem. Cestu ke kadibudkám si rozmýšlím dobré dvě hodiny, než se nutné stane nevyhnutelným.

Zasavska koča na Prehodavcih

Válíme se do devíti hodin v postelích. Debatujeme, kudy sestoupíme. Navrhuji stejnou cestu vzhledem k předpovědi počasí. Nakonec uděláme procházku kolem Mišeljského konce a k Zasavské koči. Dokonce padla myšlenka vyjít na Kanjavec, ale po nahlédnutí do mapy jsme tuto myšlenku rozmetali.

Bloudíme mezi rozcestníky, bouží a prší se sněhem. Mokneme. Další rozcestník a další otazník. Prudký sešup k jezírku na mapě, ale ke špatnému. Značka Triglavsky dom není směr, kam bychom chtěli jít. Tak zase nahoru. Konečně vidíme Zasavskou koču, i když je označena jinak. Kousek pod ní nabíráme vodu z pramene a rychle se jdeme schovat do chajdy. Konečně vidím nápis Zasavska koča stejně tak jako Prihodavce (2071 m). A pak se vyznej...

Alča s Lubošem si u ochotného chataře, který vypadá jako Rumcajs, objednávají palačinky. Já si zakousnu jen trochu paštiky. Čekají nás poslední tři hodiny sestupu.

Trenta, cesta domů

Zatím jdeme po cestičce , ale výškové metry moc neubývají. Po necelé hodince přicházíme k rozcestníku do Trenty a k Zadnjici. Ze šotolinové cestičky se prodíráme dolů nejprve lesní cestou plnou kořenů a potom nás čeká brutální klesání po kamenech a štěrku. Párek kozorohů , kterým přeběhne přes cestu, je na takový terén zvyklý, ale my ne.

Hodina dolů mi dá tak zabrat, že cítím jak lýtka, tak chrupavky. Je to nejhorší úsek celého treku na Triglav. Musím si dávat pauzy.

Za další hodinu jsme u auta. Snažím se organizovaně uložit mokrá zavazadla odděleně od těch suchých. V ten okamžik se otevírají nebesa a moje rozvaha je totálně rozprášená. Skáčeme do auta a v lijavci jedeme nazpátek do apartmánu. Těším se na whisky, pivo a hlavně natažené nohy.

Přátelé, ač nemáme toliko zkušeností jako jiní, souhra, stejné myšlenky, důvěra a vzájemná podpora v nelehkých situací jsou věci, které nás drží pohromadě. A budeme je ještě potřebovat víc, abychom se mohli vracet domů ke svým blízkým a mohli jim vyprávět, co jsme společně prožili. Díky Alči a Luboši! 

FERÁTA Feráta na Triglav od severu

FERÁTA Triglav, nejvýš ve Slovinsku

HOROLEZECTVÍ Skalaška v severní stěně Triglavu

HOROLEZECTVÍ Triglavský pytel v Prusikovi

TURISTIKA Triglav a Jof di Montasio

OCHRANA PŘÍRODY Triglav: národní park pro lidi

NEHODA Nezvěstní na Triglavu

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě