Túra okolo Badilu

Přijíždíme pozdě večer do údolí Va Masino a nemáme dost morálních sil, abychom vyrazili na chatu. Zalezeme tedy do lesa nad turistickým městečkem a počkáme ve spacáku na ráno.

Parkování zdarma

Po ránu kousek popojedeme a na malém parkovišťátku u Bagni del Masino necháváme zdarma odstavené auto. Chce to přijet dost brzo ráno, jinak by na nás nezbylo místo a museli bychom nechat stát auto někde v příkopě mezi stromy.

Patnáctisetmetrové převýšení zdoláváme skoro celý den. Na zádech táhneme nejen turistické vybavení, ale také horolezeckou výstroj a jídlo na deset dní. Doufáme, že bude hezké počasí a něco si vylezeme a hodně toho prochodíme.

Chata Gianetti

První noc trávíme v chatě Gianetti (2534 m). Je všední den, a tak je chata sice plná, ale volný pokoj se pro nás čtyři ještě najde. Jen domluva s chatařem není úplně snadná, protože jako každý správný Ital má svoji rodnou řeč za jediný světový jazyk.

Druhý den strkáme batoh s horolezeckými krámy pod kámen kousek od chaty a vydáváme se na náročný turistický okruh okolo dominantních třítisícovek Badil a Cengalo.

Bivak Trubinasca

Nejprve těžce stoupáme na sedlo Porcellizo (2950 m) oddělující Itálii od Švýcarska. Nahoře se moc nezdržíme, protože je tu zima a profukuje nepříjemný vítr. Scházíme nejprve prudkým suťouvým polem, poté kličkujeme stezičkou po skále a nakonec musíme vzít do rukou cepíny a opatrně klesat mokrým firnem do údolí Trubinasca pod stejnojmenným malým ledovcem.

Po chvíli najdeme velkou plechovou boudu s osmi postelemi, dekami a mnoha nefungujícími vařiči. Zdraví nás stádo horských koz, které se sem přišly napást. Vodu bereme z ledovce nad námi a už ve tři hodiny odpoledne končíme dnešní túru.

Chata Sciora

Třetí den prudce, ale ne příliš dlouho stoupáme na sedlo Trubinasca (2228 m). Těsně pod sedlem je krátká feráta a stejná o něco delší vede z něho dolů pod další ledovec. Postupně klesáme vražedných pět set metrů a zase trochu stoupáme vlhkým lesem k chatě Furä (1904 m).

Pozorujeme želvy, které obsluha chaty chová i v této výšce ve venkovním bazénku. Potom dáváme dětem vybrat, zda přespíme tady, nebo půjdeme dál. Zdrcení vyslechneme jejich přání, abychom pokračovali.

Znovu tedy stoupáme k sedlu Vial (2250 m), znovu nasazujeme sedáky a znovu klesáme po krátké ferátě do údolí Bondasca pod známou severovýchodní stěnou Badilu. Ukazujeme si, kudy jsme to před pár lety lezli, ale prcky to nijak nedojímá a zvyšují tempo.

Přes nekonečné ledovcové morény se nakonec doplazíme těsně před soumrakem do chaty Sciora (2118 m). Zbyly na nás poslední čtyři postele. Večeře od chatařky je tak bohatá, že každý musíme aspoň dvakrát během jídla odběhnout na záchod.

Bivak Bondo je obsazený

Čtvrtý den nás čeká obávaný ledovec Bondasca. Je proslulý především tím, že je hodně rozbitý a má má mnoho trhlin. Dostáváme se k němu brzy po ránu, a tak spodní část zdoláváme bez maček. Na tvrdém ledu se rychle stoupá.

První sníh ovšem znamená nebezpečí ukrytých trhlin, je potřeba nazout mačky, vzít do rukou cepíny a navázat se na lano. Poháníme se navzájem, protože chceme přejít největší zlomy ještě než na ně zasvítí slunce. Ne zcela se nám to podaří, občas šlápneme nohou do prázdna, ale nikdo z nás se nepropadá příliš hluboko.

Na závěr trochu bloudíme. Postupně obejdeme sedlo Albigna, vrchol Pizzi del Ferro a sedlo Ferro, abychom se nakonec trefili na sedlo Bondo (3169 m). Mapa ani průvodce neříkají, že ještě před horním koncem ledovce se musí uhnout prudce doprava. Samotné sedlo, které slouží jako hlavní přechod mezi Švýcarskem a Itálií, je malé a nevýrazné.

Dvě krátké lanové délky v rozbité skály mají lezeckou obtížnost 3 UIAA a jsou opravdu nepříjemné. Navíc začíná pršet. Těšíme se do bivaku, který je postavený pár desítek metrů vpravo od sedla.

Jenže najednou se zjevuje sedm chlapů s vrtačkou, kteří bivak a okolí přejišťují. Posílají nás dolů, protože prý bychom se do bivaku již nevešli. Co se dá dělat! Scházíme a slaňujeme na ledovec pod vrcholem Gemelli. Tady se Hanka konečně propadá do příhorní ledovcové trhliny a o chvíli později strhává Ondru ve svém lanovém družstvu při pádu na měkkém firnu.

Znovu na Gianetti a potom rychle domů

Obě události naštěstí skončily dobře, a tak můžeme nasadit co nejrychlejší tempo, abychom utekli bouřce. Té jsme sice unikli, ale déšť nás stejně dostihnul. Mokří jako myši dorážíme se setměním na chatu Gianetti, odkud jsme před čtyřmi dny vyšli. Zbyly na nás poslední čtyři postele, protože chata je o víkendu nacpaná k prasknutí.

Následující den se obloha rychle zatahuje. Vytáhneme zpod kamene batoh s horolezeckými krámy a podstoupíme torturu patnáctisetmetrového klesání do Bagni del Masino k autu. Lezení snad bude příště.