Zajištěné cesty ve Vysokých Tatrách

Vzhledem k tomu, že Lomnický štít byl v minulosti dlouho považován za nejvyšší, byl velice populární.

Lomnický štít

Vysokohorský výstup začínal v Malé Studené dolině u Ohniska (přírodní bivak pod velkým kamenem poblíž dnešní značené stezky) pod Lomnickým hrebeňom a pokračoval do Lomnického sedla. Odtud vedl mírně vpravo od hřebene až na vrchol. Po hřebeni Nad Mojžišovým prameňom bylo jedno obtížnější místo údajně zabezpečeno železnou tyčí, která postup usnadňovala. Byla však ukradena a později nahrazena tyčí dřevěnou. Po roce 1860 byly do skal vysekány stupy na popud správy smokoveckých kúpeľov a v roce 1878 byly na Matirkovom návrate a Emericzyho náreku zavěšeny řetězy.

Když pak Uherský karpatský spolek vybudoval Lomnickou próbu, po které dnes už není ani památky, byl výstup na Lomnický štít z Lomnického sedla zabezpečen na všech těžkých místech.

Gerlachovský štít

Začátkem 80. let 19. století se pozornost Uherského karpatského spolku zaměřila na Gerlachovský štít. Úkolem bylo zabezpečit výstupové cesty Velickou a Batizovskou próbou ze stejnojmenných dolin. K tomuto účelu byly v kolmých až převislých několikametrových stěnkých (tak zvaných próbách) na začátku výstupů úspěšně použity kramle.

Výstupy přes Velickou i Batizovskou próbu byly nově přejištěny začátkem tohoto tisíciletí. Měl je totiž použít slovenský prezident Schuster pro svůj výlet na Gerlach. Z toho potom pro špatné prezidentovo zdraví sešlo, ale nové řetězy zůstaly všem turistům.

Další trasy

Brzy poté se kramle osvědčily i na výstupové cestě ze sedla Váhy na Vysokou. Jejich instalaci zajistilo polské Towarzysztwo Tatrzanskie.

Na začátku 20. století byla dokončena Jordánova cesta na Lomnický štít a výstup do Baranieho sedla z Veľké Zmrzlé doliny. Přechod přes Priečne sedlo zabezpečil Klub československých turistů v roce 1930.

O deset let později začaly práce se zabezpečením Ottovy cesty, což byl traverz masivu Lomnického štítu z Lomnického sedla ke Spišským plesům v Malé Studené dolině. Tato cesta byla vážným adeptem na nejhezčí turistický přechod v Tatrách, ale nebyla dokončena. Horolezci ani turisté ji totiž nevyužívali, protože byla značně dlouhá a orientačně komplikovaná. Navíc jí konkurovala populární Jordánka.