Canal du Midi, kanál dvou moří, canal des Deux Mers

Canal du Midi spojuje Středozemní moře a Atlantik. Spolu s řekou Garonne umožňuje lodím proplout Francií od jihu k severu a vyhnout se dlouhé objížďce okolo Gibraltaru a celého Pyrenejského (Iberského) poloostrova. Nebezpečná námořní trasa dlouhá tři tisíce kilometrů se zkrátila na 430 km po bezpečných kanálech.

Kanál byl zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Canal du Midi vede ze středomořského přístavu Sète do vnitrozemského velkoměsta Toulouse. Po dalším kanálu Canal de Garonne pokračují lodě do Castets-en-Dorthe, po řece Garonne do velkoměsta Bordeaux a nakonec do Biskajského zálivu v Atlantiku.

Technický zázrak a strategická stavba 

Stavěl ho baron inženýr Pierre-Paul Riquet. Stavba byla ukončena v roce 1681. Stavbu schválil už roku 1666 francouzský král Ludvík XIV.

FRANCOUZSKÉ KANÁLY: Plujete Francií v obytné lodi

Technicky náročné vodní dílo překonává výškové rozdíly 57 metrů nahoru a 190 m dolů (nebo obráceně). Vede 63 zdymadly z nichž 33 má obsluhu, zbytek je automatický. To znamená, že prakticky každé 4 km se staví do cesty lodím jedno zdymadlo.

Největší zdymadlo v Béziers vyzvedne lodě o 13,6 m v 6 etapách, což trvá 45 minut. Při klesání v opačném směru je tato doba zkrácena na 30 minut.

Kanál vede po 126 mostech, 55 aquaduktech a 7 kanálových mostech, aby lodě mohly plout přes údolí, řeky a potoky. Kromě mostů byl vybudován 160 metrů dlouhý tunel Malpas vedoucí kopcem Ensérune.

Pokračováním kanálu du Midi směrem k Atlantickému oceánu je splavná řeka Garrone. Později byl prokopán paralelní kanál s touto řekou nazvaný Canal latéral à la Garrone.

UBYTOVÁNÍ: Český apartmán na jihu Francie v Rivesaltes

Boční hráze byly osázeny vrbami, morušemi a později platany, které měly zpevnit hráz a dávat koňům, kteří tahali lodě, stín. Ze 42 000 platanů podlehla od roku 2005 velká část korové rakovině, což je houbová choroba platanů, která se přenesla plujícími loděmi. Hráze jsou posety v mnoha místech kosatci.

Kanál ztratil vysokou hospodářskou důležitost po roce 1890. Od té doby se většina zboží převážela vlaky a později nákladními automobily. Ve 30. letech 20. století sice nákladní provoz nakrátko ožil díky motorovým člunům, tento boom skončil po 2. světové válce. Od roku 1980 je nákladní provoz na Canal du Midi zastaven. Dnes slouží pouze rekreačním plavbám. Ročně jím pluje přes 10 tisíc lodí. Kromě toho slouží k zavlažování zemědělské půdy v širokém okolí.

Plavební komory Canal di Midi

Baron Riquet využil zkušeností se stavbou podobného průplavu Briare, který spojil Loiru se Seinou. Zajistil zdroje vody nedaleko rozvodí, které svedl do systému 6 přehrad a touto vodou zásoboval celý kanál.

Booking.com

Královská stavba za baronovy peníze

Roku 1666 král Ludvík XIV. stavbu povolil a svěřil ji Riquetovi. 20 % nákladů hradil stavitel, 40 % financoval stát a 40 % kraj. Náklady se vyšplhaly na tehdy těžko uvěřitelných 18 milionů franků. Většina peněz od krále ovšem nikdy nedorazila, a proto těsně před dokončením kanálu Riquet zemřel až po uši v dluzích.

Roku 1686 pověřil král revizí průplavu slavného pevnostního architekta Vaubana, který jej zdokonalil a rozšířil. Roku 1776 byl vybudován spojovací průplav do Narbonne, roku 1810 bylo napojeno Carcassonne a v letech 1836-1857 byl vybudován paralelní průplav k řece Garonně z Toulouse do Bordeaux.

STŘEDOVĚKÁ TRAGÉDIE: Carcassone a katarské hrady

Lodě tahaly koně a muly. Jen pro představu, co dokázaly: roku 1857 bylo přepraveno 110 milionů tunokilometrů a přes 100 tisíc osob.

Rychlé poštovní lodě

Již od počátku provozu od roku 1681 do roku 1858 jezdila po kanále pravidelná doprava Poštovní lodí (Barque de Poste), která dopravovala poštu a pasažéry mezi Toulouse a Agde a později Baucaire. Cesta dlouhá 240 km trvala pouhé 4 dny a zajišťovala ve své době nevídaný komfort a bezpečnost. Lodě měly speciální tvar trupu (15x3,8 m), byly tažené 1-2 koňmi ze břehu a pluly rychlostí 8 km/hod. Aby se cestující nezdržovali ve zdymadlech, přestupovali u časově náročných kaskád ze jedné lodi na druhou. Na kanále se proto pohybovaly čtyři desítky takových lodí. Oběd, večeře a nocleh byly zajištěny na břehu. Na palubu se vešlo 50 cestujících, z toho deset muselo stát. Postupně se doba plavby zkrátila na pouhých 36 hodin v roce 1834, což znamená průměrnou rychlost 10 km/hod ve dne i v noci. Často se měnily tažné koně i lodě.

Poštovní lodě ročně přepravily 100 000 pasažérů. Dnes je na stejnou trasu potřeba nejméně 6 dní. Poštovní lodě byly zrušeny roku 1858 kvůli zavedení rychlé železniční konkurence. 

PANORAMA: Nádrž Saint-Ferréol zásobuje Canal du Midi vodou
Kliknutím otevřete velké panorama. FOTO: Duch - Wikimedia

Profil průplavu byl původně navržen na šířku 18 m na hladině, 10 m u dna, povolený ponor 1,6 m. Plavební komory měly šířku 6 m a délku 30 m. Záhy se ukázalo, že se boční stěny hroutí, a proto je Riquet začal stavět jako oválné o šířce 10 m.

Výškový profil nejprve stoupá z Toulouse na rozvodí v Naurouze o 57 m a pak klesá o 190 m do Sete u Středozemního moře. Do rozvodí se přivádí ze vzdálenosti asi 30 km voda, shromážděná z potoků a říček na úpatí Černé hory (Montagne noire) do hlavní nádrže Saint-Ferréol a několika pomocných. Na hospodaření s vodou se podílí několik řek. Dodávají potřebnou vodu do kanálu, ale také z něj odvádějí přebytečnou vodu.

INFO: Canal du Midi

Zobrazit místo Turistika na větší mapě 

HISTORICKÉ MAPY Canal du Midi

Kliknutím na vybraný obrázek otevřete velkou mapu: Generální mapa 1687, Vincenzo Coronali 1690, nedatovaný plán kanálu