Dolní Doubrava na lodi do Labe

"Kam jedete?" hlaloholí na nás posádka raftu, která vyfukuje své plavidlo na náplavce u nádraží Žleby.

"Do Labe!" odpovídáme po pravdě. "A je tam něco zajímavého?" Opět pravdivě říkáme: "Nejspíš ne." Rafteři nevěří svým uším.

Okolo nás profrčí deblkajak, který poté ještě jednou uvidíme na jezu Mamut. Žádný jiný vodák se letos na řeku pod Žleby neodvážil.

Do tmy to nestihneme

Je nám jasné, že když vyplouváme ve čtyři hodiny odpoledne, dojedeme za tmy. Bereme tedy do lodních pytlů čelovky a doufáme, že poslední noční kilometry budeme pádlovat po klidné hladině.

Proplouváme Žleby mezi vysokými betonovými zdmi, po levé ruce zůstává nová čistička a za pár minut zastavujeme u jezu Ksiny. Od teď budeme všechny jezy prohlížet, protože řeku neznáme a navíc ji málokdy splouvají jiní vodáci, lze tedy očekávat cokoliv.

Šikmý jez jedeme úplně vpravo, protože u zdi je vodní válec nejslabší a abychom případně mohli zasáhnout plaváčka házečkou ze břehu. Máme ještě jeden dobrý důvod hledat co nejjednodušší průjezd - voda z přehrady propláchla žumpy i kanalizace v obcích nad námi, a strašně smrdí. V hnědé páchnoucí břečce nechceme za žádnou cenu plavat.

Doubrava pěkně teče, meandruje v zahloubeném korytu, občas je potřeba se provléci korunou padlého stromu, a vcelku je to příjemná kajaková plavba. Nebyl by problém manévrovat ani s delší kanoí.

Nebezpečná lávka za Bučicemi

O pět kilometrů dál čeká jez Dolní Bučice. Přes malý kolmý skok dopadá loď na šikmou lavici a po ní dojede do peřejek pod jezem, kde je dost času se zastavit. Odehrává se to v úžasné rychlosti, které se vyrovná málokterý jez na tuzemských řekách. Zase jedeme úplně vpravo, aby byla případná záchrana pomocí házečky na dosah. Kdybychom jeli v deblkanoi, zvolili bychom objížďku po rybím přechodu. V krátkém kajaku se nám nechce zjišťovat, zda bychom dokázali všechny tůňky "vyžehlit po hladině" jako na dlouhé lodi.

Za čtvrtou zatáčkou jsme připraveni na jedinou opravdu nebezpečnou překážku na dolní Doubravě. Po asi 400 metrech od jezu se za zatáčkou zjevuje nízká lávka pro traktory. Okamžitě k levému břehu a z lodi ven! Poslední záchranu může poskytnout vracák před lávkou doleva do bahnitého výtoku z rybníka. Lávka je za vetší a velké vody smrtelně nebezpečná. Je široká, příliš nízko nad hladinou a ještě k tomu je těsně za ní padlý strom pod hladinou. Když se neutopíte hned, utopíte se o pár okamžiků později.

V poklidu pádlujeme po řece, jejíž příjemný charakter se stále nemění. Registrujeme snad jen to, že na březích přibývá majestátních dubů. Dojíždíme k Mamutu, co je soustava vysokého nesjízdného jezu, stavidla, náhonu a vodní elektrárny. Přenášíme kajaky uprostřed po ostrově mezi jezem a stavidlem.

Doleva by se dalo přenést lodě do Mlýnského potoka a po něm dopádlovat do Žehušic. My jedeme rovně starým korytem Doubravy.

V Bojmanech dlouze mudrujeme, zda je nízký, ale dlouhý válec pod nízkým šikmým jezem pro naše krátké loď sjízdný, nebo ne. Nakonec vymýšlíme komplikovanou trasu napřed pod mostem, za ním hned doleva k navigací a sklouznutí po levém okraji jazyka do bubláku pod jezem, a pak děj se vůle Boží. Odvahu nám dodává, že voda už téměř nesmrdí, jak se v přírodních meandrech vyčistila. Bůh nám byl milostiv, v bubláku jsme se nepřevrátili a pokračujeme k Žehušicím.

Žehušická obora

Vplouváme do Žehušické obory. Pod lávkou pro pěší jsou zavěšena několikera dřevěná vrata, která se dají po proudu odstrčit a projet mezi nimi. Pádlujeme nádhernými dubovými lesy po kroutící se Doubravě bez jediné překážky. Krajinový zážitek je to povznášející.

Na konci obory po dvou kilometrech čeká onačejší překážka. Místo lávky se klene nad řekou barokní silniční most a pod ním voda padá do jezu. Za našeho stavu vody se neodvažujeme prorazit velkou vlnu pod šikmým jezem, a tak lodě komplikovaně přetahujeme přes oplocenku obory na pravém břehu.

Žehušická obora je přírodní památka. V oboře je chováno po více než 150 let stádo bílých jelenů v počtu 130 kusů. Do Žehušic byli první bílí jeleni dovezeni v roce 1780, pocházejí zřejmě z Persie nebo Kavkazu a dostali se k nám přes Rusko. Kdo a jak je dovezl, není známo. Obora byla založena Thun-Hohensteiny jako anglický park na místě vysušeného rybníka Kravinec. Po jeho hrázi vede okružní vyhlídková trasa. Ještě nedávno na ní mohla veřejnost po naučné stezce, ale v současnosti je obora uzavřená.

Netopýři ohlašují příchod noci

Padá soumrak. Ještě stačíme splout nízký stupeň s dlouhým válcem na konci Žehušic, a už pozorujeme tmavá dubiska na oranžovém pozadí. Čím víc mizí barva z oblohy, tím víc netopýrů poletuje nad řekou. Mysteriozní atmosféru nakonec dotvoří večernice na černém nebi a posléze se nízko nad obzorem vynoří zimní Orion.

Pádlujeme jako o život (rozuměj: jako kokoti), protože chceme těsně před úplným setměním zahlédnout jez Habrkovice, o kterém nevíme, jak vypadá. Tři kilometry ve tmě po voleji!

Nakonec zaslechneme zlověstné hučení, ve tmě vytušíme obrysy betonových věží a je nám jasné, že zdvihací jez nesplujeme. To samé se opakuje o kilometr dál v Lanžově. Už toho máme dost. Navíc při vystupování před jezem dělám klasického břehuláka a z lodě padám do ledové vody.

Zapínáme čelovky a opatrně se suneme po regulované řece. Další hukot! Cože? Rychle ke břehu! Další břehulák.

Prohlídka ze břehu ukazuje, že nás vyděsil nizoučký splav. Ve tmě má strach velké oči. Opakuje se to ještě jednou, tentokrát bez břehuláka. Raději končíme už půl kilometru před soutokem s Labem u železničního mostu. Co by nás tam ještě čekalo za nebezpečí...?! Druhý den ráno zjišťujeme, že jsme v tu dobu už pádlovali po absolutně bezpečné hladké vodě na vzdutí Labe.

Je půl desáté večer. Běžím pro auto, které jsem nechal na nedalekém nádraží v Záboří, a za hodinu už máme po večeři a ukládáme se ke spánku v teplých spacácích. Zítra vyrazíme do bývalého koryta Labe u Starého Kolína.

Doporučené vybavení

Kajak, nafukovací nebo otevřená kanoe, pádlo, plovací vesta, přilba, házečka, vodácké boty, neopren, neoprenové rukavice, funkční prádlo, vodácká bunda, malý lodní pytel, chytré hodinky, mapa, lékárnička, outdoorový mobil, termoska s horkým pitím, jídlo na cestu, nůž, outdoorová kamera, čelovka. Peníze na cestu vlakem.

KILOMETRÁŽ: Žleby - Záboří nad Labem

23,7 nádraží, lávka, za ní rampa k vodě vlevo
23,4 most železniční
22,8 Ksiny, čistička vlevo
22,4 Ksiny, jez 1,8 m
19,4 Vrdy, most silniční
18,4 most silniční
18,1 Dolní Bučice, jez, rybí přechod vpravo
17,7 nízká lávka za zatáčkou, nebezpečné!
16,2 Zbyslav, most silniční
13,7 Mamut jez 3,6 m, odbočení Mlýnský potok vlevo
12,4 Bojmany, jez 1,3 m, most silniční
11,8 Žehušická obora, pohyblivá vrata, lávka
9,7 Žehušice, jez 1,0 m, most silniční, přenášení vpravo přes ohradu
8,8 lávka
8,7 Žehušice, stupeň, vývar
8,3 Brslenka ústí zleva
5,0 Habrkovice, jez 2,5 m pohyblivý, nesjízdný!
4,4 most silniční
3,7 Lanžov, jez 2,2 m pohyblivý, nesjízdný!
3,0 Lanžov, lávka
1,5 Záboří, most silniční
1,1 lávka
0,6 lávka, lze přejet autem
0,4 most železniční
0,0 Doubrava ústí do Labe

RIVER GUIDE: Doubrava