Když se ucho utrhne aneb Matahari Elbe Challenge 2012

Když se ucho utrhne aneb Matahari Elbe Challenge 2012
Po Labi na kanoi.
Autor snímku Pavel Sýkora
SDÍLEJ:

Zajet si po vodě do Drážďan. Měl to být původně dlouhý veslařský výlet na dvojskifu a skončilo to jako bláznivý cyklisticko-vodácko-běžecký závod pro kamarády. Z Prahy jsme zamířili do Drážďan.

Když se ucho utrhne aneb Matahari Elbe Challenge 2012
Hřenská Kamenice ústí do Labe v Hřensku.
Autor snímku Pavel Sýkora

S Pandou, nebo banánem?

Při jednom z pravidelných veslařských tréninků jsme se s kamarádem Jirkou shodli, že by bylo pěkné našemu červenému dvojskifu jménem Panda ukázat taky jiné vody než jen klasický tréninkový prostor pražských veslařů mezi Modřanským a Smíchovským jezem.

Protože nejsme závodníci, ale spíš výletníci, padly nám do oka 220 kilometrů vzdálené Drážďany. Dáme si na to tři dny a ono to půjde!

Záhy jsme pro tento nápad získali i pár kamarádů, kteří se rozhodli vyrazit do cíle na kole, a to za jeden den. Pak se o plánu dozvěděl ultramaratonec Küžán a velký závod byl na světě.

Z Podolí do Drážďan vlastní silou, 230 km po suchu, 220 km po vodě. Kdo dojede, kdo přežije, kdo uhyne? Tyto otázky draly se nám do myslí.

V průběhu příprav se objevily technické obtíže se zapůjčením a transportem dvojskifu, takže bylo třeba narychlo najít náhradní plavidlo. Přeci nevycukneme, když jsme si to vymysleli! Zapůjčili jsme tedy třímístnou plastovou kánoi, doplnili posádku o nevidomého borce Honzu Říhu a začali přemýšlet, jak daleko s tou kocábkou dokážeme doplout.

Nejsme z cukru!

V den D ráno prší a přicházejí první telefonáty od cyklistů, kteří se obávají promoknutí a navrhují posunutí startu. Vodákům ani maratoncům však voda nevadí, a tak je Podolská vodárna svědkem slavného startu.

Nasedáme, odrážíme a již po pár metrech plavby podolským Háfnem je nám více než jasné, že tohle nebude fofr jako na veslici. Vzpomeneme si na mladá vodácká léta a valíme vstříc první plavební komoře na Smíchově.

Premiéra ve zdymadle proběhla bez potíží a chlapci mi konečně uvěřili, že plavební komory nejsou jen pro parníky a že nebudeme všude přetahovat jak trubky. Přeci jen nám v cestě stojí dvanáct jezů...

Proplouváme ranní Prahou, popisujeme Honzovi míjené pamětihodnosti a debatujeme o přínosu Medy Mládkové české kultuře. Ušlechtilá témata nás rychle opouštějí pod Štvanicí, kde se zprvu slibný spád Vltavy mění v zatuchlý a špinavý volej.

Monotónní plácání pádel a hnusná voda nedaleko ZOO nalézá první škvíry v morální integritě posádky. Otázky o smysluplnosti našeho počínání, narážky na krizi středního věku a postpubertální nápady však rychle rozvíří telefonát od cyklistů, kteří právě projeli Řeží a následně informace hrázného v Podbabě, že nás s kánoí neproplaví.

Syčák! Je třeba přenášet.

Jako ve friťáku

Přetahujeme, doplňujeme morál redbullem a závratnou rychlostí vypálíme vstříc dalšímu voleji. Hodinky nám sdělují krutou pravdu, že jen průjezd Prahou nám zabral téměř celé dopoledne. Co jsme ztratili ve městě, je třeba dohnat v otevřené krajině. Nasazujeme ďábelské tempo, proletíme zdymadlem v Klecánkách a naší supersonickou rychlost chladí až brutální průtrž mračen u Řeže.

V Libčicích doplníme ubývající morál rychlým pivem, zjistíme, že přes veškeré úsilí je maratonec patnáct kilometrů před námi a cyklisté už kdesi v trapu. Po krátké intervenci opouští Jirka myšlenku ujet nám zpátky projíždějícím CityElefantem, nebo si pod něj eventuelně lehnout, a plujeme dál.

Po prvních kilometrech, kdy jsme si ujasnili, na jaké vodě se bude zcela evidentně celé naše říční dobrodružství odehrávat, pojmenováváme naše plavidlo hrdým názvem Volejovka. Hrázný v Dolánkách zapochybuje o našem psychickém zdraví, že jsme si vybrali tak neefektivní způsob dopravy, vzpomene svůj traumatický zážitek, kdy plul v mládí na kánoi z Berouna do Dolan, a za odměnu nás spustí zdymadlem rychlostí rychlovýtahu. Dvacet centimetrů za vteřinu je fakt fofr!

Děčín na Labi.

Vodákův seznam

Se zalehlými slechy a divným pocitem v břiše proletíme strojovým tempem Kralupy nad Vltavou i Nelahozevsí, věnujeme pozornost záznamům o stoletých a jiných vodách a vrhneme se v mateřskou náruč paní hrázné v Miřejovicích, která nás spustí, polituje a dojatě nám zamává.

Nedaleko pod jezem mohou místní rybáři vyslechnout rozhovor pádlařů: "Honzo, tam za zatáčkou vidím vlny!!! Buď to konečně trochu teče, nebo je to kurva protivítr. Hmmm, tak je to kurva protivítr…"

Na seznam zakázaných slov se tedy mezi "proud," "téct" a "peřeje" dostává i výrazy "vítr" a "foukat." Ve zhoršených povětrnostních podmínkách, které brzdí už tak mizernou dynamiku lodi, dosahujeme začátku Vraňansko-hořínského plavebního kanálu a neuváženě do něj vplouváme.

"Jak to vypadá před námi?" táže se nevidomý Honza. Poté co mu barvitě vylíčíme úzký rovný kanál táhnoucí se zcela rovně kamsi do dáli, Honza kontruje: "Hmm, tak to jsem fakt rád, že to nevidím."

Tupě pádlujeme nekonečným peklem. Jirka si stěžuje na bolavé hýždě a část cesty vedle nás běží po silnici, aby se protáhl. Monotónní pádlování si krátíme statistikou. Zjišťujeme, že na kilometr potřebujeme 300 záběrů, což znamená, že za dnešek to bude dělat asi tak 18000 záběrů. Hrůza!

Každý má svou cestu

Už nám je jasné, že pracovní dobu Hořínského zdymadla nestihneme, tak doplňujeme morál dalším redbullem, rozmluvíme Jirkovi myšlenku objednat si pizzu k mostu na obzoru a plácáme se k Mělníku.

Svižně přetáhneme Hořínský jez a triumfálně vplouváme do Labe, které, světe div se, docela teče. Projíždějící posádka mělnických veslařů nám doporučí hospodu v Dolních Beřkovicích, kam z posledních sil dopádlujeme na večeři a nocleh. Po více než 13 hodinách s minimem zastávek zapisujeme ujetých 62 km. Cyklisté píšou, že zatnou zuby a dojedou posledních 60 km potmě a běžec hnízdí u Roudnice.

Ani nocleh v provizorním přístřešku u lodi však není bez zážitků. Nejprve Jirku vzbudí lupiči nanuků v místní hospodě a poté drzý ježek, který se mu uvelebil na polštářku, a Jirka si o něj popíchal ucho. Ráno čteme SMSku od cyklistů, kteří ve tři hodiny ráno dosáhli cíle a cestují zpět domů vlakem.

Kontrolujeme, co všechno nás bolí, a zvažujeme, zda pokračovat v plavbě nebo se raději svěřit do péče nedaleké psychiatrické léčebny. Neochotně volíme plavbu a pokračujeme vstříc industriální krajině u Štětí. V ohlušujícím rachotu z mělnické elektrárny neslyšíme vlastního slova, takže mlčky uháníme k Roudnici nad Labem.

Po krátké snídaňové zastávce na malinovku zamíříme do další z plavebních komor. Během zdymadlení krátce pokonverzujeme s rodinkou na motorovém člunu, které se pokusíme vnutit, aby nás kus táhli. Rodinka ale tuší, že by to od nás byla srabárna, a tak se rychle rozloučí a zmizí.

Obkroužením Radobýlu se u Litoměřic rozloučíme s placatou nezáživnou krajinou, v Lovosicích shlédneme závody dračích lodí, a pak už se před námi otevře Porta Bohemica a my triumfálně vplujeme do divoké krajiny Českého Středohoří.

Čas se krátí a Střekovský jez už dnes nestihneme. Vzdutí jezu je nekonečné a ruce plácají pádly už jen ze setrvačnosti. Lodní odometr se po dvanácti hodinách zastavuje na hodnotě 61 km a my nedaleko jezu upadáme do bezvědomí v loděnici vodních lyžařů.

Hřensko na kanoi.

Poslední den bojů

Ráno sklesáme náš poslední devítimetrový Střekovský jez a vplujeme do tekoucí vody. Několikrát si protřeme oči a štípneme do ruky. Ne není to sen. Voda se opravdu hýbe. Povzbuzeni touto nečekanou změnou proletíme Ústím nad Labem, v rychlosti zhodnotíme estetickou hodnotu zavěšeného mostu a uháníme k Děčínu.

Ruce, záda i hýždě už toho mají plné kecky a Děčín se táhne víc než Lovosice. Pod Pastýřskou stěnou je třeba doplnit energii řízkem a pivem, a pak už se můžeme vrhnout do posledního úseku naší plavby půvabným Labským údolím ke Hřensku.

Vzpomínáme na pěkné horolezecké a společenské akce spjaté s touto krásnou oblastí a přilehlými hostinci. Už víme, že do Drážďan to nedáme, tak volíme za náhradní cíl státní hranici. Teď už to máme za pár, přivoláváme doprovodné vozidlo, najdeme si čas i na osvěžující koupel a za chvíli slavíme slíbenou zmrzlinou v Hřensku.

Matahari Elbe Challenge 2012 se velmi vydařila. Počasí nám vcelku přálo a všechny týmy podaly skvělé výkony. Za tři dny jsme vypili láhev rumu a upádlovali ve stojatých vodách 165 km, což asi není žádný supervýkon, ale pro nás příležitostné vodáky to bylo až až. Cyklisté dojeli za den 230 km do Drážďan a hrdinně dosáhli vytyčeného cíle. Krutomaratonec Küžán uběhl démonických 200 km a vytřel nám všem zrak.

INFO: horolezecký oddíl Matahari 

SDÍLEJ:

Diskuse

Ochrana proti spamu. Napište prosím číslo dvacet-čtyři:

  • Captcha Image

Diskuze k článku

klobouk dolů

Nechce se ani věřit, že tato originální myšlenka vznikla při tréninku. Skutečně... není důležité vyhrát, ale přežit, a to se celé Vaší posádce, naštěstí, povedlo. Jinak by neexistovalo toto  velmi působivé, místy  velmi napínavé, svědectví, psané s humorem a zdravým nadhledem. Skutečně dlouho mě nic  tak nerozesmálo a nepobavilo. Skvělé , díky :-)

Reaguj
Respect, brothers!

Poklekl a tiše hlesl: "Hrdino...!" :)

  • Autor
  • Datum a čas 9.8.2012 18:47
Reaguj
Celkem 2 příspěvky v diskuzi


Kbelská 10 přinesla jaro i běžecké rekordy

Kbelská 10 přinesla jaro i běžecké rekordy

Jen těsně o 35 kusů se nevyprodala navýšená kapacita 1500 startovních čísel. Kbelská desítka na severovýchodním kraji Prahy přesto nabídla řadu rekordů. V ideálním počasí - 13 stupňů, místy slunce a hlavně bezvětří - též... celý článek

GR8 Trails běžecké závody 2024

Běhej lesy 2024

registrovat

Podívejte se na inspiraci k cestování po Evropě.
Hledáte si ubytování v ČR nebo na Slovensku? Doporučujeme chaty a chalupy k pronájmu za nejlepší ceny. I levné ubytování si najdete na portálu MegaUbytko.cz.
CHORVATSKO 2024 levné ubytování v apartmánech a pokojích po celém Jadranu bez provize cestovkám.







Nejčtenější články

Fejfar dál vládne běhu na Petříně

Fejfar dál vládne běhu na Petříně

Vůně a obrazy kvetoucích třešňových stromů jako při májové premiéře před deseti lety vytvořily kulisy Trailu Praha i v půlce března. Místy vysvitlo teplé sluníčko, běželo se i kolem líbajících se milenců u sochy
Kbelská 10 přinesla jaro i běžecké rekordy

Kbelská 10 přinesla jaro i běžecké rekordy

Jen těsně o 35 kusů se nevyprodala navýšená kapacita 1500 startovních čísel. Kbelská desítka na severovýchodním kraji Prahy přesto nabídla řadu rekordů. V ideálním počasí - 13 stupňů, místy slunce a hlavně bezvětří - též

Kalendář akcí Zobrazit všechny akce

AKCE KDE INFO KDY ČAS
Banální situace, fatální následky - přednáška Praha, Městská knihovna Prevence úrazů páteře 3.4. 17:00
Den Nahoru a Dolů Špindlerův Mlýn, Medvědín Skialpinismus 6.4.
Myslivost a příroda - veletrh Kroměříž, Výstaviště 6.-7.4. 6.4.
Orlice Cup - štafeta Choceň Běh, kolo, kanoe 6.4.
Vars - konec lyžování Francie, Vars 7.4.
Silva Regina - veletrh Brno, Výstaviště 7.-11.4. Myslivost a lesnictví 7.4.
ILTM - veletrh luxusního cestování Jižní Afrika, Cape Town 7.-9.4. 7.4.
Slovakiatour - veletrh Bratislava, Incheba 11.-14.4. 11.4.
Regiony České republiky - veletrh Lysá nad Labem 11.-14.4. 11.4.
Běh Štěpánkou Mladá Boleslav 13.4.

Diskuse

strašná rychlost Skiák, 26.3.2024 17:25, 1 příspěvek
INU Horydoly - Andrea Černá, 25.3.2024 13:57, 2 příspěvky
INU Honza, 25.3.2024 13:26, 2 příspěvky
Nebudeme přece poukazovat... Michael Beranek, 25.3.2024 9:42, 5 příspěvků
INU Pišišvor, 24.3.2024 23:21, 2 příspěvky
INU Honza, 23.3.2024 20:40, 2 příspěvky
INU Honza, 23.3.2024 16:35, 5 příspěvků
re kladivo, 23.3.2024 14:08, 2 příspěvky
O otázku jak se nám všem ... Michael Beranek, 23.3.2024 13:49, 6 příspěvků
Holandsko - země byciklů Michael Beranek, 23.3.2024 13:15, 5 příspěvků

Fórum Zobrazit všechny příspěvky

Re: Karel IV. Horydoly , 28.3.2024 15:06
Re: Karel IV. Kuba Turek, 28.3.2024 14:46
Re: Karel IV. Horydoly Open, 28.3.2024 14:45
Re: Karel IV. Kuba Turek, 28.3.2024 14:42
Re: Karel IV. Horydoly Open, 28.3.2024 14:40
Re: Karel IV. Kuba Turek, 28.3.2024 14:37
Re: Karel IV. Horydoly Open, 28.3.2024 14:36
Re: Karel IV. Kuba Turek, 28.3.2024 14:35