Oleška a kousek Jizery

Říčka Oleška se sjíždí jen zřídka, a proto na ní není ustanovená výška hladiny vhodná pro splutí.

Co se dá splout?

Nezbývá, než odhadovat, co se ještě dá a co už nedá splout. Jedeme proto autem od Staré Paky a ze silnice sledujeme, kolik vody teče v korytě.

Po delším váhání dáváme kajaky na vodu pod Libštátem u fotbalového hřiště. Dá se tu zaparkovat a pohodlně nasednout do lodí pod vysokým nesjízdným jezem.

Dva jezy v pohodě

Dře to, ale jde to. Každé kilo v kajaku je znát, a tak moje žena projíždí kamennými prahy většinou v pohodě a já drhnu.

Z Libštátu jedeme do Košťálova, proplouváme okolo rozpadlých továrniček a přijíždíme k nízkému stupni pod lávkou pro pěší. Raději vylézáme z lodí, ale bylo to zbytečné. Stupeň je nizoučký, hupneme z něho do napěněné vody a uháníme dál.

Teď už je vody tak akorát. Po dvou kilometrech přijíždíme k dalšímu jezu. Je nad ním pěkná zátočina, dá se tu zastavit, prohlédnout ho z vody i ze břehu. Samotný jez je šikmá skluzavka, spíše stupeň než jez. Tak to má být, pohoda a klídek, občas nějaká vlnka.

Musíme do náhonu

Čím níže plujeme, tím se situace na řece zhoršuje. Koryto se rozšiřuje a jsou v něm stále častější štěrkové nebo kamenné lavice. Pod Bořkovem nás čeká dokonce několik umělých kamenných záhozů, z nichž tři tvoří regulérní stupně, kterými musíme hledat úzké průjezdy.

Vysoký jez těsně před Semily bere z koryta skoro všechnu vodu. Přenášíme tedy lodě doprava do obnoeného náhonu a s napětím čekáme, jak skončí. Nakonec se ukazuje, že je bezpečný a přistání pohodlné. Vodní elektrárna je pro jistotu vybavena česly.

Za budovou elektrárničky trochu komplikovaně spouštíme kajaky po kamenné navigaci znovu do řeky. Oleška tady vtéká mezi paneláky, trochu se kroutí a stupínky vytvářejí peřejky. Po kilometru vplouváme do mohutné Jizery.

Oleška nám nestačí, dáme ještě Jizeru

Jsme plni elánu, a tak pokračujeme po Jizeře dál. Sjíždíme velký jez pod železničním mostem a mrzneme ve velkých vlnách pod ním. Bylo teplo, nevzali jsme si bundy ani rukavice a v Jizeře teče roztálý krkonošský sníh.

Pádlujeme dál a už není cesty zpět. Uvidíme, co nám ukáže Riegrovka. Přes vysoký jez ve skalní soutěsce padá dost vody, ale nás ani nenapadne ho skočit. Uctivě ho zprava přeneseme.

Čtěte více: Divoká Jizera v Riegrovce

Riegrovka nás děsí

První stupeň Riegrovy soutěsky jedeme na oči, druhý prohlížíme a jedeme, třetí a čtvrtý přenášíme. To není trojka podle průvodce, ale odhadujeme to na pětku. Vody teče opravdu hodně, ale zase ne tak moc, aby zalila největší skály a přelila válce.

Pátý a poslední stupeň nám poskytuje největší zážitek. Pečlivě prohlížíme trasu, musíme několikrát změnit směr v nepřehledném terénu. Víceméně se to daří, ale nějakých sto metrů divoké vody nás úplně vyčerpá.

Následují pravidelné bezpečné peřeje, Jizera se postupně uklidňuje, vpravo míjíme vodní elektrárnu a na soutoku s Kamenicí pod železničním mostem vystupujeme na pravý břeh přímo u hospody a vlakové stanice.

Chvíli po nás přijíždí parta na turistických otevřenkách. "Od jezu jsme lodě táhli po břehu skoro až sem," vtipkují. "To byla dost těžká trojka," dodává jediný kajakář mezi nimi a směje se, že nezkusili sjet ani kousek Riegrovky.

Kilometráž Olešky

12,3 Libštát, železniční most

11,7 Libštát, silniční most, vlevo 300 m nádraží

10,7 Libštát, silniční most

10,5 jez 2,5 m nesjízdný, přenášet vpravo či vlevo

10,3 fotbalové hřiště

10,1 stupeň

9,9 silniční most

9,6 most pro polní cestu, nádraží 300 m vlevo

9,1 silniční most

8,8 Košťálov, silniční most

7,1 Košťálov, stupeň 0,3 m, lávka pro pěší

5,0 jez 1,0 m, přenášení vpravo

4,5 most pro polní cestu

3,4 Nedvěží vlevo

3,1 Bořkov, silniční most

2,4 kamenný zához přes řeku 0,9 m, dál několik nižších podobných prahů

2,1 lávka pro pěší

1,3 silniční most

1,0 jez 2,5 m nesjízdný, přenášel vlevo nebo jet náhonem vpravo až k vodní elektrárně a okolo ní přenést 100 m do vysoké navigace

0,4 silniční most

0,1 Semily, lávka pro pěší, vlevo nádraží 700 m

0,0 ústí do Jizery

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě