Za bledulemi do Pekla

Uprostřed týdne mám mnoho zajímavých míst jen pro sebe, případně se o ně podělím s několika důchodci, fotografy a mladými matkami s kočárky.

Nebudu hovořit o extrémních bikerských sjezdech přes kořeny, o náročných triatlonech nebo skalních výstupech, zůstanu tentokrát při původním významu slova outdoor – být venku.

Pískovcové skály

Podívám se na jedno pěkné, ale docela obyčejné místo v severních Čechách. Projdu se Peklem.

Peklo je název pro část malebného údolí Robečského potoka. Většinu svého toku líně protéká krajinou jihozápadně od České Lípy a vlévá se do Ploučnice. Jenom v Pekle protéká mezi pískovcovými skálami.

Oblast má charakter lužního lesa, na okrajích ohraničeného strmými svahy s četnými pískovcovými věžemi. Na březích meandrujícího potoka právě v těchto dnech rozkvétají tisíce bledulí jarních, podle některých údajů je to místo s nejvyšší koncentrací těchto rostlin v Čechách. Od roku 1967 je Peklo národní přírodní památkou.

KAM JINAM: Za bledulemi a sněženkami do Palohlav

Pořád po červené

Výchozím bodem červené značky údolím Pekla je obec Zahrádky na hlavní silnici z Prahy na Českou Lípu, nedaleko odbočky na Úštěk a Litoměřice. Zahrádky a okolní obce zaujmou původní lidovou architekturou známou ze severního Kokořínska nebo stejnojmenným barokně-empírovým zámkem, který před třemi lety vyhořel a byl obnoven.

Není bez zajímavosti, že romantické procházky tímto krajem byly oblíbené už v 19. století. Na nátlak místního vlastivědného spolku byladokonce v roce 1898 přeložena trasa plánované železnice, která měla zasáhnout do tohoto údolí. Místo toho byl postaven vysoký viadukt, který se klene přes údolí u vesničky Karby.

Část Robečského potoka byla dříve splavná na lodičkách, což prý bývala oblíbená kratochvíle místní šlechty. Zkrátka a dobře, přesvědčte se sami.

 Peklo na Robečském potoce