Za bledulemi a sněženkami do Palohlav

Proplétáme se skrze padlé stromy, kličkujeme mezi propadlými sklepy a hromadami stavebního rumu.

Palohlavy (též zvané Polohlavy) neboli Halbehaupt byla vesnice patřící do pásu Horních vsí mezi Kuřívody a Osečnou. Středověká kolonizace tady začala za Přemysla Otakara II. a vlastně nikdy se úplně nepodařila. Bylo tady sucho, písčitá půda dost nerodila, nevedla tudy žádná důležitá silnice a řemeslo by tady zlaté dno sotva pohledalo.  

Nešťastnou vesnici Palohlavy nakonec potkal smutný osud. Poslední ránu dostala, když ji zabrali ruští vojáci po okupaci Československa roku 1968. V té době konečně zanikla.

Horní vsi zanikly do jedné

Palohlavy leží u silnice z Olšiny (Wolschen) do Holíček (Hultschen) a Svébořic (Schwabitz). Všechno jsou to zaniklé vsi uvnitř vojenského prostoru.

Teprve roku 1914 sem byl zaveden vodovod. Přesto se vody nedostávalo. V obci byly proto mezi domy zřízeny rybníčky na zdržení jarních sněhových a dešťových srážek. Kromě toho zde fungovaly dvě veřejné a osm soukromých studní. Vodu zadržovaly také septiky, žumpy a hnojiště. Díky tomu je území na jaře vlhké a dobře se zde daří právě bledulím a sněženkám.

Roku 1887 měly Palohlavy 399 stálých obyvatel. V roce 1921 už jen 263 obyvatel, z toho 30 Čechů a 233 Němců. Po odsunu německého obyvatelstva obec zchátrala, Češi se vystěhovali a plánované dosídlení lidmi z vnitrozemí se nezdařilo. Ještě v 50. letech minulého století zde žilo několik osob. Poté byl rozšířen vojenský prostor Československé lidové armády a zůstal tu jediný hajný. Definitivní zánik obce nastal, když Ralsko zabrala okupační Rudá armáda. Opustila ho až v roce 1991.

LITERATURA: Osvald Hons - Zaniklé obce kolem Ralska

Dnes Palohlavy patří do klidové zony obory Židlov. V okolí se pasou zubři a další zvěř. Území spravují Vojenské lesy a statky. 

KAM JINAM: Za bledulemi do Pekla

Český Rakušan Presl pojmenoval bleduli 

Bledule jarní (Leucojum vernum) je květina z čeledi amarylkovité (Amaryllidaceae). Bílý květ je nejčastěji jeden, vzácněji dva. Pod špičkou mají žlutou až zelenou skvrnu. Kvete velmi v únoru až dubnu.

Jedná se o typicky středoevropskou rostlinu. V České republice se přirozeně vyskytuje ve vlhkých lesích na suti a na vlhkých loukách ve středních nadmořských výškách.

Jméno dal bledulím Jan Svatopluk Presl (1791-1849), rakousko-český profesor zoologie a mineralogie na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Spoluzakládal Matici českou. Byl poslancem Říšského sněmu. Založil českou odbornou terminologii mnoha vědních oborů, zejména mineralogii, chemii, zoologii a botaniku. Zavedl dvouslovné pojmenovávání anorganických sloučenin a rozlišování oxidačního čísla pomocí přípon.

Z jeho jmen botanických jmen zůstala živá naprostá většina (např. kopretina, kukuřice, bledule, lebeda, šťovík). Některá se změnila (např. pepřika -  paprika, ďubanka - kropenáč, šišvorec - puškvorec). Jan Svatopluk Presl pojmenoval také tuleně, vorvaně, lachtana, bobra, dikobraza, zubra, mrože, hrocha a klokana. Je autorem českých a slovenských názvů pro draslík, kyslík, vápník a také pro minerály cínovec, kazivec a živec.

Doporučujeme k tématu: REGION RALSKO a Zaniklé Ralsko a Spolek historie Mimoňska a Podzemní prostory Ralsko