Českobrodská Pečeť jsou závody, na které se nezapomíná

No Chip, No Time!

"Dobytku," pomyslel jsem si. Ne, to byla to kočárková holčička! Nedá se nic dělat, je to tak. Napsal jsem RUN? Možná jsem měl napsat RUM – ale to až v cíli. Jo a to slavné maratonské: No chip, no time? Tak na to tady zapomeňte. Tady se měří na stopkách.

A vůbec je to takové pohodové, žádný klasický masák, tedy až na ty řady aut, co se řadí podél malé silničky u Podviničního rybníka. To k tomu patří. Tady borec nebo borkyně prostě vyleze z bavoráku, volva nebo trabantu a jde utíkat do lesů.

Kulich na otočce

Jste-li zvyklí (jak jinak) z Bostonu, Londýna, New Yorku a podobně na startovní brány, zapomeňte. Tady se prostě střelí a jde se na to.

Stopky cvakají, stěrače stírají. Ono to počasí v Brodě většinou není nic moc, takže stěrač na plešku by se hodil. Běží se po zapadlé silničce uprostřed lesů, vzduch pohádkovej – a je vám fajn.

Jestli jste - z téhož Bostonu atd. zvyklí na modrý koberec s časomírou na otočce, tak zapomeňte taky. Tady stojí borec se stopkama v ruce. Ale na rozdíl od časomíry pokecá. Když jsem se ho vzlykavě dotazoval, jestli teda fakt už můžu točit a prchat zpátky na pivo, volal za mnou: "No, to pivo už asi nebude, ale čaj s rumem určitě…" Jinými slovy: Hejbni zadkem!

Jo a ten kulich? Na kužel, okolo kterého jsme se točili, ho nasadil on. Slušel mu!

JAK SE BĚŽELO VLONI: Českobrodská Pečeť po třiadvacáté  

Rum Go!

No a fakt. V cíli čaj s rumem, spousta spokojených lidí, trochu pochmurná atmosféra časně jarního Podviňáku, jak říkají místní. A pak už se volva, trabanty a bavoráky začaly rozjíždět. Domů, do Podolí, do lékárny… No ne, to cituju Járu Cimrmana. Tak zas příště. Jestli koukám dobře do diáře, tak devátého dubna v Nymburce. Ahoj!

INFO: Triatlon Český Brod