Jizerská 50 RUN poprvé a na jedničku

Abych to vzal popořadě. Nejdřív jsem si několikrát přečetl motivační heslo.

Nepřestáváš běhat

To je dobrý, to se má! To heslo vyslovil Dipsea Demon a zpopularizoval ho ve své běžecké bibli Born to run  Christopher Mc Dougall: "Nepřestáváš běhat, protože zestárneš. Zestárneš, protože přestaneš běhat!" Motivován jsem se postavil na první ročník tohohle krásného závodu. S pocitem průkopníka, protože šlo o první ročník. To heslo jsem ale po prvních třech kilometrech poněkud modifikoval. Měl jsem totiž dojem, že jestli okamžitě nepřestanu běhat, nezestárnu, protože chcípnu!!! Blbec starej! Původně jsem si totiž tenhle podnik představoval jako takové trochu nostalgické zavzpomínání na uplynulé ročníky Jizerské 50. Mohlo mi to dojít, když jsem na startu viděl mladé srnce a mladinké gazely.

Běžecká esa a já

Tahle akce přivítala dost dobrou partu. Ultramaratonkyně Ivana Pilařová, pánové Magál a Koukal, ale taky spoustu hobíků, některé ty bardy, kteří už za sebou mají nejednu zimní Jizerku. Dobrá parta. No a k tomu mýmu přesvědčení, že chcípnu na třetím kiláku? To bylo tak: Začátečnická chyba, která se mi neděje třeba při maratónech, ale Jizerky jsou prostě opojná droga. Šlehnul jsem si a nechal jsem se vybláznit. Aby ne, když to ti zajíci napálil hned od začátku – a začínalo to dvěma kilákama do kopce, které pochopitelně znám z zimy. Trochu síly mi dodala Ivana Pilařová když mě na vrcholu stoupání klepla do ramene a než zmizela v dáli, řekla i: „Ještě se uvidíme.“ No to těžko – na trati opravdu ne!

Když padne mlha

Miluju Jizerky, miluju Jizerky… Což je fakt, ale já si to tak do devátého kiláku říkal spíš jako mantru, abych si zdůvodnil, proč se trápím. Jenže pak to trápení nějak padlo, já sem tam i někoho předběhl a začal si tu užívat. Lesní cesty, asfalt, panely nebo drsné padání cestičkou, plnou bludných kořenů, na přehradu. Mimochodem ta přehrada, která za slunce vypadá jako reklama na kanadská jezera byla teď spíš jako poutač na drsnou story o lochnesce nebo pokračování Psa Baskervilského. Mlha jako na blatech, studený vítr, vlny na hladině a běh přes hráz.

Kalvárie na horu Olivetskou

Vzhůru na Olivetskou horu. Fakt kalvárie, ale už se běželo líp! Nahoře bylo třináct kiláků za námi a už jen desítka do cíle. TO DÁM!!! Než to vydejchám nahoru bude určitě potřeba z posledního zbytku dechu pochválit pořadatele. Jak na startu a v cíli, tak ty obětavce v oranžových vestičkách, kteří stáli na křižovatkách cest, ukazovali směr, ale hlavně povzbudili. Ty, kteří stáli na občerstvovačkách, fandili a zachraňovali před smrtí žízní.. Sice malá reklamace: Když jsem se na té poslední, na Vládní, už zdálky voláním dožadoval rumu a piva, neměli v nabídce. Tak jo, odpustím – a rád. Měli ionťák a já už poslední tři kiláky do cíle.

Bylo to fajn!

Tahle akce byla opravdu fajn. Nejenom, že se běžela ta třiadvacítka a desítka, ale i závody na 500metrů a 1 kilák pro budoucí olympioniky, někdy ještě zvykající si na první krůčky na výletě z kočárku. Šlapalo se na cyklistických trenažérech pro dobrou věc a korunky pro Krajskou nemocnici nemocnici v Liberci a nadaci Leontýna. No a že jedním ze mediálních partnerů byly i Hory  doly?! No to je snad jasný, ne? Držíme prst na tepu doby! Hezky organizované, pohoda, nádhera. Jedna připomínka: ČEZ na trať rozmístil tabule s nápisy, například: Právě jste vydali energii, která by mohla nabít tolik a tolik telefonů. Rozsvítit tolik a tolik žárovek. Důrazně žádám, aby mi příště tato energie, byla poskytnuta hned v cílovém prostoru. Nitrožilně a rychle!!! Tam jsem totiž fakt potřeboval nabít!

A můj čas? Ale no tak!!! O něčem veselejším – třeba o Běchovicích. Ty se běží 28. září! Budete tam?

INFO: www.jiz50.cz

Jak bylo na špičce?

Jiří Magál a Zuzana Kocumová ovládli premiérový ročník Jizerská 50 RUN. Oběma libereckým závodníkům, jinak také úspěšným lyžařům, se podařilo vyhrát suverénním způsobem start-cíl.

"Chtěl jsem se dnes dobře proběhnout, tak jsem se zapojil do úvodní skupiny. Ze začátku jsme šli hodně rychle a říkal jsem si, že se zkusím udržet alespoň na desátý kilometr. Ale pak jsme zvolnili a víceméně jsem odpočíval. Závod se rozhodl ve výběhu na Olivetskou horu, kdy se mi podařilo utéct s druhý v pořadí. Ten pak dostal v seběhu křeče. Měl jsem náskok okolo půlminuty a ten jsem si i hlídal. V závěru jsem měl ale velké problémy a byl jsem rád, že jsem doběhl," zhodnotil závod Jiří Magál.

"Běželo se mi překvapivě dobře, protože nemám ráda roviny, ale spíš střídání kopců a seběhů, kde se dá odpočinout. 23 kilometrů je na hranici toho, co chci běžet," přidala Zuzana Kocumová. "I když se běžel první ročník závodu, bylo to hodně vydařené a ohlasy jsem slyšela jen pozitivní. Skvělý začátek tradice." 

Lyžařská Jizerská 50 dostává běžeckou sestru a příští rok obnoví bikového bratra