Krakonošova stovka 2015 tentokrát jinak

Naštval se i Krakonoš?

Tak zase jednou sto kiláků po Krkonoších. Tentokrát ale trochu jinak. No, co dodat?! Tak trochu to vřelo už 19. června ve 21:00 na startu. KRNAP rozhodl o změně trasy. Sněžka pryč – a mazejte do Karpacze! Nebyli jsme rádi a startu předcházela i dost emotivní internetová diskuse. 550 lidí za jeden den na vrcholu Sněžky… Je to tak strašná zátěž, když jich tam o moc víc vyveze lanovka? Je zákaz sportovních akcí na nejvyšším kopci Krkonoš to pravé?

Tak trochu se bojím, že na příštím maratonu v Praze by se mohl vynechat Karlův most a hnát to, co já vím, přes Záběhlice. A mimochodem – bavil jsem se o tom i s některými členy Horské služby. Nechápali! 48 let se běhá přes Sněžku a najednou prásk! A když jsme u toho "prásk" - tentokrát start neodpráskl z pistole pán hor. Že by se naštval i Krakonoš? Nevím, na startu prostě chyběl. 

Polonéza tak trochu bloudivá

Z Vrchlabí na Žalý atd. atd. Nic nového. Polívka na Lužické a vzhůru do pekla Pielgrzymů. Na to si už člověk zvykne, i když to bolí. Jenže místo pohody v Domku mysliwskim parku narodowiego vedla naše trasa dolů do hlubin. Přesněji řečeno do Karpacze. Řečeno s Járou Cimrmanem: Díra v zemi, chodby tak, tak… V tomto případě spíš zelená značka tam i zpět. Na rozhodující křižovatce chybělo značení. Serval ji vítr nebo vandal, kdo ví? Já vím jen to, že nás (asi deset), kteří jsme se tam dezorientovaní zastavili, se neomylně vydalo na druhou stranu. Takže asi půl hodinka v pytli a šlo se zpátky. Kontrola a ujištění od organizátora: "Dál po zelený a pak kousek po černý…" 

Soví sedlo? Never more!

Z té hlubiny Karpacze to šlo pak fakt po zelený, no a pak ten "kousek" po černý... Fucking Soví sedlo! Výšlap jako na Aljašce za časů zlatokopů. Chilkootský průsmyk je proti Sovímu sedlu prd. Slova, která zaznívala na vrcholu stoupání… tak to ne, ty tady opakovat nebudu. Snad jen slova jednoho z pořadatelů na Pomezkách, kam jsme se dokutáleli po červené: "V životě jsem neviděl tolik nasranejch lidí!" 

A dál?

No dál do cíle v Pelíšku ve Vrchlabí. Jenže já tu otázku myslím trochu jinak. Co dál? Na startu sice do mikrofonu zaznělo, že tahle změna není konečná, že se o Sněžce jedná a bude se rozhodovat… Uvidíme. Tahle stovka bolela – tak jako každá. Ale tahle trochu víc. Ta Sněžka nám prostě chyběla a Soví sedlo přebývalo. Není to kritika, je to konstatování. Shodli jsme se na tom asi všichni. Unavení, šťastní, že jsme to dali…ale přece jen tak trochu ošizení.