Reinhold Messner: Lezení je modlitba

Vstupenka na jeho přednášku v pražském Kongresovém centru stála osmnáct set korun. Co za to?

Kravaťáci poslouchali horolezce

Jestli diváci čekali strhující líčení velehorských výstupů, byli zklamáni. Pokud přišli na diashow, uviděli jen pár notoricky známých a ještě k tomu ne příliš kvalitních snímků. Chtěli-li se něco dozvědět o Messnerovi, mohli si o něm poskládat obrázek z útržků jeho vět, gest a faktů, které přibližně hodinu předkládal obecenstvu.

Velký sál Kongresového centra byl plný, publikum tvořili především kravaťáci. Jejich firmy jim přednášku mnohdy zaplatily. V anotaci se totiž psalo návodech na řešení problematických situací a způsobech posílení sebedůvěry.

A opravdu - do krátkých několikavětých popisů jednotlivých akcí se Messnerovi často vloudily výrazy manažerské novořeči, občas se podíval na své drahé hodinky, mnohdy dodával na závěr podnikatelské moudro a neodpoustil si ani několik přivnání k "chaotickému světu globalizace, ve kterém je potřeba kreativita."

Už nebyl ve špičce

Pro horolezce a dobrodruhy bylo zajímavých pár Messnerových poznámek, které prosvištěly sálem bez velkého povšimnutí. Přiznal, že opustil špičkové skalní dolomitské lezení, "když už jsem nebyl tak dobrý." Stejný důvod ho vedl i k přechodu z osmitisícovek na pouště a polární kraje. "Přešel jsem z vertikálního do horizontálního světa."

Potom připomněl, že další etapa jeho života nastala v okamžiku, kdy si rozdrtil patu. "Lezl jsem přes zeď svého hradu pro klíč, který jsem si zapomněl. Od té doby jsme byl téměř deset let invalidní."

Lehké expedice

Za přelomové výstupy svého života považuje lehkou expedici na Gashebrum a sólo na Everest. Do té doby se osmitisícovky zdolávaly pomocí těžkých expedic."Na sedm horolezců bylo potřeba sedm tun materiálu a na vrchol se dostal jen jeden nebo dva," poznamenal Reinhold Messner. "Na Gashebrum jsme stoupali dva a také jsme oba dva stanuli na vrcholu." Díky zlepšené výbavě a větším zkušenostem bylo potřeba přinést jen dvě stovky kilogramů materiálu. O Everestu se zmínil, že měl s sebou naložené jen tři jaky.

Za klíčovou osobnost himalájského lezení dnes považuje Slovince Tomáše Humara. "Důležité je dnes najít a vylézt novou obtížnou cestu." Většina sběratelů osmitisícovek prý od roku 1985 leze předem připravenými normálkami.

Za svůj úspěch vydával Reinhold Messner tvrzení, že údajný sněžný muž je podle jeho výzkumů sněžný medvěd. Pověsti o Yettim prý podle něho vznikly díky tomu, že sněžný medvěd je aktivní především v noci a himalájští vesničané se s ním proto setkávají jen náhodou.

Evropa? Kupa hádajících se lidí!

V závěrečných odpovědích na dotazy diváků se Reinhold Messner nevyhnul ani politice. Zmínil své poslanecké období v Evropském parlamentu a prohlásil, že spolu s kolegy nedokázal udělat evropskou ústavu přitažlivou pro Evropany. "Evropa je světem vnímána jako kupa hádajících se lidí."

Přesto je přesvědčený, že "bez ústavy se nemůže Evropa ve světě umístit, potřebujeme rámcová pravidla a musíme mít společné zájmy." Zároveň dodal: "Abychom si udrželi vysokou ivotní úroveň, musíme naše sociální a ekologické výdobytky exportovat."

K víře poznamenal: "Moje horolezectví odpovídá modlitbě, jsem panteista a cítím to samé, co Spinoza a Goethe." Nechce však, aby hory byly zneužívány náboženstvím. "Respektuji všechny víry světa."

Feráty: jednou řekneme Dost!

Na závěr se Messner věnoval fenoménu turistiky. "Kde je turismus doma, tam není možné dobrodružství." Ke klasickému turismu je potřeba infrastruktury, jako jsou sjezdovky, lanovky a horské chaty. "V době, kdy je možné satelitem pozorovat každý bod na zemi, se podstata dobrodružství mění." Navrhuje tedy nechat vybrané oblasti pro dobrodruhy, extrémisty a milovníky divoké přírody. "Nebezpečí je hodnota, kterou bychom měli uchovávat." Provozovatelé turistických služeb ovšem nemohou ze své podstaty nabízet nebezpečí.

Z toho vyplývají jeho názory na feráty. "Před pětatřiceti lety jsem se pro budování zajištěných cest vyslovoval, teď jsem už skeptický. Není nutné, abychom každý rok přidávali dalších deset zajištěných tras. Dříve nebo později budeme muset říci Dost!"