10 vlaků, kterými musíte jet

Nabízíme inspiraci na železniční cesty, které byste si měli aspoň jednou v životě užít. Vybíráme luxusní vlaky, za něž zaplatíte svůj roční plat, ale také obyčejné spoje, kterými jezdí cestující do práce a do školy. Abyste měli zážitky úplné, žijte na svých cestách podle toho, jakým vlakem pojedete. K Orient Expresu se samozřejmě hodí luxusní hotely, Glacier Expres spojte s pobytem v horských chatách a při návštěvě nejstarší železnice světa ve Velké Británii využijte couchsurfing.

1. ANGLIE: Liverpool - Manchester

Nejstarší železniční trať, po které kdy jezdila pravidelná osobní vlaková linka, funguje od roku 1830. Dodnes tudy jezdí vlaky mezi Liverpoolem a Manchesterem. Tak zvaná Jižní trasa byla elektrifikována, měří 50 km a osobní vlak ji ujede za 45 minut.

Stavbou trati byl pověřen George Stephenson, který o pět let dříve osobně řídil první jízdu své lokomotivy na trati Surrey Iron Railway. Mimochodem tato koňka s příchodem parních lokomotiv kombinovaných s lodní dopravou na kanálech zkrachovala, ale po její trase dnes jezdí londýnská příměstská tramvaj.

Ačkoliv veřejnost, města i státní moc se těžko přesvědčovala, že budoucnost patří páře, George Stephenson nakonec trať postavil a vlaky tahala jeho lokomotiva. Vlaky mohly mít hmotnost 40 tun a jezdily rychlostí 40 kilometrů za hodinu. Důkazem fenomenálního úspěchu byla čísla: za prvních pět let provozu přepravila Liverpool & Manchester Railway pět milionů cestujících.

Přičiňme ještě poznámku, proč zrovna Stephenson dostal tak lukrativní zakázku. Korupce v tom nebyla! Osvědčil se při stavbě několika soukromých železnic, dnes bychom řekli podnikových vleček, převážně z uhelných dolů, které kombinovaly koňský a parní pohon. Nakreslil a vyměřil novou veřejnou trať, aby měla co nejmenší stoupání, protože potřeboval docílit plynulé jízdy a co nejmenší spotřeby uhlí. Zároveň se zúčastnil tak zvaného Rainhillského experimentu, což byla zkouška, kde několik dní spolu soupeřily čtyři zbrusu nové parní lokomotivy a jedna na koňský pohon. Stephenson spolu se synem k tomu účelu zkonstruovali Raketu, jejíž principy následně opakovaly všechny parní lokomotivy historie. Stephensonova Raketa vyhrála na celé čáře, byla na místě koupena a závěrečná vítězná jízda o rychlosti 56 km/h poslala všechny koně na železnici do důchodu.

2. RUSKO: Transsibiřská magistrála

Transsibiřská magistrála je nejdelší železniční trať světa. Byla postavena v letech 1890-1905 a od té doby je dopravní tepnou rozpínajícího se Ruska a později Sovětského svazu. Svého času ji celou ovládli českoslovenští legionáři, kteří potřebovali volnou cestu k moři 

Transsib vede z Moskvy do Vladivostoku, měří 9288 kilometrů a překonává sedm časových pásem. Express Rossija po ní jezdí obden a úctyhodnou vzdálenost zvládne za 6 dní. Při své cesta z Evropy na Dálný Východ projíždí slavnými ruskými městy Moskva, Nižnyj Novgorod, Jekatěrinburg, Omsk, Novosibirsk, Krasnojarsk, Irkutsk, Chabarovsk a Vladivostok. Míjí také spoustu opuštěných měst, která ztratila smysl poté, co bylo vytěženo přírodní bohatství v okolí.

Od Transsib se odděluje BAM, neboli Bajkalsko-amurská magistrála . Po ní cestují hlavně místní Sibiřané, jezdí nákladní vlaky a z cizinců se sem odváží jenom dobrodruzi. Trať v hloubi nehostinné Sibiře se staví od roku 1932, ale vlastně ještě není dokončená. Koleje jsou na mnohých úsecích položené jen provizorně. Trasa protíná bažiny, tajgu i tundru, stavělo se na nejistém permafrostu. Plánovaná města nevznikla, existující se vylidnila. Končí v Komsomolsku na břehu Tichého oceánu.

Zatímco Transibiřská magistrála založená z hospodářských důvodů prosperuje více než století, Bajkalsko-amurská magistrála stavěná kvůli politickým požadavkům, skomírá. Rusko nikdy nemělo dobré vztahy s Čínou, a tak Transsib jižně od Bajkalu považuje za strategické riziko. Byla tedy postavena BAM severně od Bajkalu, o pár set kilometrů dál od čínské hranice. Zatímco car Alexandr III. uvažoval pragmaticky, komunističtí generální tajemníci od Stalina po Gorbačova blouznili o obrovských nalezištích přírodního bohatství Sibiře, aniž by vzali v potaz ekonomickou návratnost těžby a dopravy.

3. EVROPA: Orient Express

Orient Express je nejslavnější vlakovou linkou světa. Jezdí od roku 1883. Na počátku všeho byla nešťastná láska mladého belgického inženýra Georgese Nagelmackerse. Rodiče ho poslali do USA, aby se vzpamatoval z citového vzplanutí. Místo žen ho tam fascinovaly luxusní rychlovlaky Pullman. Nagelmackers po návratu do Evropy požádal o souhlas belgického krále Leopolda II. a založil Mezinárodní společnost spacích vozů (CIWL). Jeho vlaky byly nejrychlejší, nejkomfortnější a projížděly celou Evropou.

Trasy se průběžně měnily podle politické situace na kontinentu a zároveň podle toho, kde byl otevřen jaký tunel, most nebo nádraží.

V době největšího rozmachu jezdil Orient Express z Londýna do Paříže, dál do Vallorbe, Lausanne a Brigue, poté skrz Simplonský tunel, Miláno, Benátky, Terst, Bělehrad, Niš a Crveni Krst. Odtud vlak mířil buď do Sofie a Istanbulu, nebo do Soluně a Athén. Cesta z Paříže do Istanbulu trvala podle jízdního řádu 56 hodin. Cestující strávili tři noci v luxusních vagonech.

Dnes je Orient Express symbolem luxusu a návratu do minulosti. Nejezdil pouze během obou světových válek. Už v prosinci roku 1945 byl obnoven spoj na trase z Paříže do Terstu. Snahu o obnovení původních tras blokovaly Jugoslávie a Bulharsko, které se ocitly za komunistickou železnou oponou. V polovině 70. let cestovali tímto vlakem především turečtí dělníci a chudší turisté. Nasazení původních restaurovaných vagonů roku 1982 vrátilo na koleje luxus a nejbohatší klientelu. Aktuálně jezdí Orient Express na trasách Benátky - Innsbruck - Paříž - Calais  a Benátky - Vídeň -Praha - Paříž - Calais.

4. INDIE: Maharajas Express

Mahárádža Expres v Indii má podobnou pověst jako Orient Express v Evropě. Přezdívá se mu palác na kolejích, protože luxus na kolejích v koloniálním stylu je ohromující.

Vlak jede skrze Rádžastán, okolo hinduistických i muslimských památek UNESCO a přes národní parky se vzácnými zvířaty. Cestuje po trase velkoměsto Bombaj - jeskynní chrámy Adžanta - jezerní město Udajpur - pevnost Džódhpur - centrum karavan Bikaner - město paláců Džajpur - národní park Ranthambore - hinduisticko-muslimské město Fatehpur Sikrí - mauzoleum Tádž Mahal - hlavní město Dillí. Jízda trvá šest nocí a sedm dní, protože v každém významnéím městě se zastavuje na exkurze.

5. ŠVÝCARSKO: Glacier Express

Ledovcový expres projíždí švýcarskými Alpami dost pomalu na to, aby cestující mohli vychutnat nezapomenutelná panoramata. Je nejvyšší čas si jízdu užít, protože divoké hory jsou sice stále stejně krásné, ale ledovce z nich mizí. Za pár desítek let zůstanou už jen ty největší a po malých ledovcích už teď zůstávají jen prázdná skalnatá údolí.

Osmihodinová cesta Glacier Express vede přes 291 mostů a skrze 91 tunelů. Uvidíte to nejkrásnější z alpské přírody - horské lesy, louky spásané dobytkem, divoké alpské potoky a hluboká údolí s historickými vesnicemi, městy a kláštery. Vlak vyjíždí ze Svatého Mořice, pomalu stoupá údolím Albulatal a Rýnskou soutěskou do sedla Oberalppass. Odtud jede s kopce přes Andermatt a Fiesch. Pohled na Matterhorn je neskutečně krásný. Vlak končí jízdu na nádraží v Zermattu pod tímto ikonickým vrcholem. Připomeňme, že do letoviska je už desítky let zakázán vjezd všech aut se spalovacími motory, aby zůstal zachován čistý vzduch.

6. USA: Alaska Railroad

Aljašská železnice je nenahraditelná linka, po které se dopravují lidé, zásoby a také vojáci do aljašského vnitrozemí. Do drsné země nevede silnice, nedá se plout lodí a ani letiště tu nejsou. Jen železnice zajišťuje spojení se světem. Alaska Railroad spojuje přístav Anchorage, národní park Denali (dříve McKinley) a Fairbanks.

Pro místní lid je její provoz otázkou života a smrti. Pro turisty ve vyhlídkových vlacích je to přímý spoj do panenské přírody. Turistické vlakové výlety trvají šest dní a zahrnují exkurze do přírody i do průmyslových měst. Ve Fairbanks je možné pozorovat polární záři.

Železnice o délce 760 km není napojena na další tratě v USA ani Kanadě. Cestující i náklad musejí pokračovat loděmi po moři nebo po jezerech a řekách. Provozovatelé trati několikrát zkrachovali a i dnes je trať ve velké ztrátě. Funguje jen proto, že ji koupil stát Aljaška, který má zájem na jejím provozu nejen z ekonomického důvodu.

7. JAPONSKO: Šinkansen

Synonymem pro japonskou přesnost je rychlovlak Šinkansen. Aerodynamický doutník dosahuje rychlosti 320 km/h a jízdní řád dodržuje s tolerancí pouhých několika desítek vteřin.  

Japonsko bylo první zemí na světě, která vybudovala železnici určenou výhradně pro rychlou osobní dopravu. Byl to důsledek zničené železniční sítě během 2. světové války a zároveň zaostalého systému, který v dopravě na kolejích vládl před válkou. Úzkorozchodné tratě už nestačili mohutnému průmyslovému a demografickému rozvoji státu po roce 1950.

Šinkansen proto roku 1964 těsně před olympiádou spojil největší japonské megapole Tokio a Osaku. Trať byla okamžitě ekonomicky úspěšná. Za tři roky od zahájená provozu přepravila 100 milionů cestujících.

Síť tratí Šinkansen dnes propojuje nevýznamnější města v Japonsku včetně ostrova Kjúšú a Hokkaido.

8. FRANCIE: TGV

Evropskou odpovědí na japonský Šinkansen je francouzský TGV.  Vysokorychlostní vlaky pokrývají celou Francii a zajíždí i k sousedům do Anglie, Španělska a Belgie. Z Paříže do Londýna se jede pouhých dvě a čtvrt hodiny.

Klasika je Paříž - Lyon, což je první linka, po které TGV začal jezdit roku 1981. Tehdy bylo třeba rezervovat jízdenku půl roku předem, jaký byl zájem cestujících. Dnes už to nutné není, ale stále se doporučuje kupovat lístek co nejdříve, protože nejvytíženější spoje jsou vyprodány dlouho dopředu.

TGV jezdí rychlostí 300 km/h, ačkoliv se dokáže rozjet až na dvojnásobek. Vlaky většinou jezdí po speciálních vysokorychlostních tratích, ale do alpských údolí přijíždějí po obyčejných tratích. Za ladným aerodynamickým tvarem stojí automobilový designér Jacques Cooper, který měl v té době za sebou návrhy ikonických sportovních vozů Porsche.

9. THAJSKO: Bangkok - Rangún

Železnice smrti je označení, pod kterým zná celý svět koleje mezi thajským Bangkokem a barmánským Rangúnem, dnes totalitní země nazývá sama sebe Myanmar. Oficiálně se jmenuje Burma Railway. Trať měří 415 kilometrů. Západní publikum zná její příběh především z románu a filmu Most přes řeku Kwai. 

Stavbu železnice zahájili Angličané roku 1925, ale po dvou letech kapitulovali před vražednými přírodními podmínkami - hustou džunglí a horkým vlhkým podnebím. Vrátili se k ní až Japonci roku 1942 a za rok spojili obě metropole, které během 2. světové války okupovali.  Důvodem byly strategické zájmy a také přeprava vojáků a vojenského materiálu.

Japonští okupanti nasadili do výstavby 70 tisíc britských, australských, novozélandských, kanadských a holandských válečných zajatců a 300 tisíc dělníků z obsazených území. Během jednoho roku při tom zemřelo 16 tisíc zajatců a 100 tisíc civilistů. To je nejvíce mrtvých, která si vyžádala jakákoliv stavba v lidské historii. Důvodem bylo nelidské zacházení ze strany japonských bachařů, ale také náročné klimatické podmínky, neexistující lékařská péče a nemožnost dodržovat hygienu.

Železobetonové konstrukce se stavěly bez jakékoliv mechanizace. Přes řeku Kwai byly postaveny dva mosty, nejprve dřevěný a sto metrů proti proudu železobetonový. Dřevěný byl za války zničen, ale železobetonový válku byť poškozený, přežil, byl opraven a dodnes po něm jezdí vlaky. Navíc se stal vyhledávanou turistickou atrakcí. V románu se dočteme, že byl zničen minometnou palbou, a ve filmu vidíme, jak byl podminován a vyhozen do vzduchu.

10. ČÍNA: Peking - Lhasa

Přetlakové vagony, kyslíkové masky a ochrana oken před ultrafialovým zářením jsou standardní součástí vlaků, které vyjíždějí do nejvyšší nadmořské výšky na celé planetě. Rychlíková trať z čínského Pekingu do tibetské Lhasy překonává sedlo Tanggula (5072 m n.m.), kde je tak málo vzduchu, že hrozí akutní výšková nemoc. Nebezpečí je o to větší, že vlak vyjíždí z nadmořské výšky pouhých 242 m. a lidské tělo se na změnu výšky, tlaku a kyslíku nedokáže aklimatizovat. Ke zhoubným podmínkám přispívá velmi silné UV záření. Vzdálenost 4064 kilometrů ujede čínský expres expres za 42 hodin. Tisíc kilometrů při tom jede ve výšce nad čtyři tisíce metrů.

Připomeňme, že nejvyšší evropská hora Mont Blanc je vysoká 4810 m a pro naprostou většinu lidí a konec konců i horolezců je nad jejich síly. Proti tomu na čínské železnici do Lhasy je možné vystoupit na nejvýše položeném nádraží Tchang-ku-la (5068 m) a vlak projíždí nejvyšší tunel Feng-chuo-šan (4905 m).