Bikeři na Závisti v Praze

Nejhezčí cyklistická vyjížďka na Závist začíná v Dolních Břežanech.

Nikdo nechodí pěšky

Pojedeme po turistických značkách. Teď na sklonku podzimu není na cestách ani noha. Občas potkáme jen osamělé bikery.

Na návsi u vesnického zámku najedeme na zelenou turistickou značku. Kilometr nás vede po silnici do kopce směrem na Lhotu.

Velmi si oddychneme, když nám ukáže, že máme odbočit do lesa. Doprava po úzkých silničkách mezi zdejšími satelitními městečky je poměrně hustá. Neradi bychom skončili sraženi traverzou na chladiči rádoby terénního auta řízeného rádoby blondýnkou.

Kouzelný traverz

Následují tři kilometry překrásného singltrailu. Uzoučká lovecká stezka traverzuje prudký svah v habrovém lese. Občas o pár metrů stoupne, jindy klesne, zatáčky jsou mírné, ale musí se v nich myslet. Tady není radno spadnout a skulit se skalnatým svahem dolů.

Všechno se dá jet na oči až na jedno esíčko do kopce. Vždy nás zastavilo a my museli pár desítek metrů tlačit kolo do kopce. Je to výzva do budoucnosti.

Skoro po rovině dojedeme na rozcestí mnoha značených cest Pod Hradištěm. Prohlížíme první informační tabule o keltském osídlení. Představujeme si, kde Keltové oseli pole, kam postavili chalupy a kudy vedly hradby.

Další kilometr jízdy po žluté značce vede do několika prudkých výšvihů, ale všechny se dají s trochou úsilí a na nejlehčí převod vyjet. Další tabule nás informují, že projíždíme bývalými bránami a okolo nás je soustava opevnění. Ještě dnes po více než dvou tisíciletích se to dá v terénu dobře poznat.

Vjíždíme bránami do keltského města

Vyjíždíme z lesa na vrcholovou planinu Závisti (391 m). Pár desítek centimetrů v zemi pod našima nohama je ukryté bohaté a mohutné keltské město. Planina zde zbyla po práci archeologů.

Když skončili s výzkumem, veškeré vykopávky zase zahrnuli hlínou. Dobře věděli, že pod zemí jsou naleziště v největším bezpečí. Příští generace vědců jistě památky zase otevřou, ale to už budou mít zase o mnoho lepší vybavení, než jejich předchůdci.

Akropole stála na nejvyšším místě

Poslední informace čerpáme v altánku, který věnován akropoli, kde právě stojíme. Je to nejvyšší a nejdůležitější místo keltského oppida na Závisti.

Patřilo Keltům. Ti ho zřejmě po vyčerpání zlata v okolí opustili, aby se ale zase po pár stech letech vrátili. Nakonec bylo dobyto, asi germány, a nikdy se již nedostalo do dobré kondice. Někteří vědci sem kladou slavné Marobudum, sídlo prvního člověka, kterého známe v našich dějinách jménem. Marobud založil na českém území germánskou říši šest set let před dnes populárním Sámem. Jeho hlavní město leželo ale spíš v Pičhoře u Kolína, než na Závisti, protože Germáni si k žití vybírali roviny, než kopce a hory.

Od pravěku do předminulého století bývala Závist holý vršek. V keltské době pokrývala většinu České kotliny lesostep. Bylo odtud vidět hluboko do údolí Vltavy na jednu stranu, na druhou stranu se táhly pole a louky. Někteří historici dokonce soudí, že odtud bylo vidět až do pohraničních hor, snad do Krkonoš, na Šumavu a možná i Českého lesa. Odtamtud se prý dávalo ohňové znamení, když nepřítel napadl zemi.

My dnes stojíme na vysekané planině uprostřed hlubokého lesa.

Vzrušující sjezd úvozem

Dolů sjedeme po žluté turistické značce, nebo některou z pěšin, která se nám namane. Žlutá nejprve prudce padá po šotolinové cestě dolů, pak přechází na rychlou hlinitou stezku mezi křovím a za vyhlídkovým zděným altánem se zase sklopí a lesním úvozem nás spustí do Břežanského údolí a k Vltavě.

Přes most Závodu Míru na druhé straně Vltavy je větší městská část Zbraslav.

 Na kole kolem Prahy

Benešov
Botič 
Dalejské údolí
Divoká Šárka
Dubeč a Lítožnické rybníky
Hrusice
Jevanské rybníky
Jílové, tady už zlato není
Karlštejn na horském kole
Kocába
Kolovraty
Královice
Levý Hradec
Pitkovice a Kuří
Okoř a Kralupy
Pitkovice a Uhříněves
Posázavská stezka 
Radotínský potok
Rokytka
Říčany
Říp
Voděradské bučiny I.
Voděradské bučiny II.
Zahořanský potok
Závist