Sopky v západních Čechách

Jestli ale chceme vidět aspoň pozůstatky po pohybech zemské kůry, musíme zajet na úplný západ naší republiky k Františkovým Lázním.

Kousek od lázeňského města si můžeme prohlédnout dosud činné miniaturní bahenní sopky a nejpozději vyhaslou sopku ve střední Evropě. Na kole je pohodlně objedeme za den a ještě se stačíme vykoupat.

Soos

Bahenní mofety, jak jsou minisopky odborně nazývány, najdeme v přírodní rezervaci Soos. Název není zkratkou volání o pomoc, ale starým německým označením pustého rašeliniště nebo slatiniště.

Po kilometrovém turistickém okruhu, který z velké části vede po dřevěných podlážkách položených na rašeliništi, si prohlédneme několik desítek kulatých kráterů, ze kterých více či méně často vystřikuje tekuté bahno. Tlačí ho ze země ven stejně jako například karlovarské vřídlo horké prameny a další podzemní síly.

Slovo Soos znamená ve starém chebském německém nářečí (egerlandština) močál.

Ve vstupní budově rezervace je instalovaná expozice modelů dinosaurů v životní velikosti a ke shlédnutí se nabízejí i jejich velkoplošné reprodukce na obrazech Zdeňka Buriana. Kousek odtud je možné nahlédnout do stanice pro záchranu handicapovaných zvířat, kde dobrovolníci léčí poraněná zvířata a pokoušejí se je vrátit do přírody.

Booking.com

Komorní hůrka

Na druhou stranu od Františkových Lázní si můžeme prohlédnout, jak vypadala zdejší opravdová sopka. Zbyl po ní sice jen už zbytek kráteru, ale i ten je impozantní. Do jeho boku je proražená štola se zamřížovaným portálem. O kousek vedle najdeme na čedičové skále portrét německého básníka Johanna Wolganga Goethe.

Jejich historie se prolíná s historií české a německé vědy. V roce 1773 uveřejnil Ignác Born knihu nazvanou O vyhaslé sopce u města Chebu. Pár let poté se objevila teorie o tak zvané nepravé sopce vzniklé požárem podzemního uhelné sloje.

V té době se rozdělili geologové na neptunisty a plutonisty podle dvou základních teorií. Neptunistické učení vykládalo vznik hornin usazením z vody (Neptun – římský bůh vodstva) a příčinu sopečné činnosti spatřovali ve vyhoření podzemních uhelných slojí. Naproti tomu plutonisté (Pluto – římský bůh podsvětí a pekla), vycházející z učení o žhavém jádru Země, vysvětlovali vznik sopek erupcemi žhavých tekutých látek, vytlačovaných sopečnými jícny z nitra na povrch země.

Zakladatel Národního muzea hrabě Kašpar Šternberk spolu s významným švédským chemikem a zastáncem uhelné teorie Jönsem Berzeliusem a básníkem, přírodovědcem a úředníkem Johannem Wolfgangem Goethe horu prozkoumávají. Shodují se, že Komorní hůrka je vyhaslou sopkou. Od té doby se stala nejprozkoumanější sopkou v celé Evropě a poutním místem českých geologů.

Už po Goethově smrti nechává Kašpar Šternberk roku 1834-1837 vyrubat do boku kráteru štolu. Detailní průzkum vnitřku sopky konečně potvrdí sopečnou činnost tak, jak si ji představujeme dnes. Horníci a vědci narazí na čedičový sopouch vycházející z nitra pahorku. Výzkum K. M. Šternberka byl prvním velkým a nákladným geologickým výzkumem učiněným z čistě vědeckých důvodů. Jeho účelem nebyl průzkum ložiska nerostných surovin, ale pouze touha po poznání. Upozorňujeme ovšem, že dnešní portál se Šternberkovým jménem je pouze pomníkem. Skutečná štola byla ražena sice ve stejném svahu, ale na jiném místě. Během let se propadla a byla zasypána.

Dlužno ještě dodat, proč se slovutný Goethe pohyboval v západních Čechách. Jezdil se léčit do Mariánských Lázní a zároveň se dvořit mladičké Ulrice von Löwetzow. Naštěstí nebo bohužel byl mezi věkový rozdíl dvou generací a rodiče ji proto po nějaké době uklidili z jeho dohledu a už se spolu nikdy nesetkali.

Sopka byla skoro celá odtěžena

Dnes víme, že Komorní hůrka je sopka vzniklá jediným katastrofickým výbuchem, při kterém byla vyvržena láva a žhavé plyny. Vlivem větru se mnohametrové vrstvy strusky navršily východním směrem od jícnu sopky v místě dnešního vrcholu. Po ukončení výbuchu vyplnila láva sopouch i kráter, výlev překryl část struskovitého materiálu v místě dnešního Šternberkova památníku. Vyvržený čedič (basalt) je pórovitý nefelínit.

Sopka byla téměř celá odtěžena. Materiál posloužil především ke stavebním účelům. Kámen byl odlámán na výstavbu Černé věže Chebského hradu. Sopečný popel posloužil na údržbu parkových cest ve Františkových Lázních. Těžbou vznikla 15 metrů hluboká jáma, o které si návštěvníci mylně myslí, že je to sopečný kráter. 

Nějvětší těžba nastala po roce 1880 a sopka byla téměř celá vytěžena. Těžební činnost zde byla ukončena až v roce 1951 v souvislosti s vyhlášením přírodní rezervace.

Doprava

Nejlepším dopravním prostředkem na popsaný výlet je bicykl. Z Františkových Lázní se k Soosu jede po málo frekventované okresce Směrem na Drahov a Hájek. Je to sem šest kilometrů. Ke Komorní hůrce to ze Soosu vezmeme přes Třebeň, Horní Ves, Slatinu a Komorní Dvůr. Najeli jsme dalších deset kilometrů. Nazpátek do Františkových Lázní jsou to už pouhé tři kilometry.

Jde to samozřejmě i v autě, ale výlet ztrácí část ze své romantiky. Do Hájku k Soosu jezdí také vlak.

Jídlo a pití

Restaurace je u vstupní brány do Soos a ve dvoře Komorní hůrka na úpatí sopky.

Tábořiště

Poblíž Františkových Lázní jsou dva kempy u rybníka Amerika a u Ptačích rybníků.

Koupání

Po celodenním výletu může přijít vhod písečná pláž u františkolázeňských výletních rybníků Amerika nebo Jadran. Z Komorní hůrky je to k němu dva kilometry.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

 Doporučujeme čtení k tématu

ZA HRANICEMI Horní Falc pěšky i na kole

INSPIRACE Krušné hory - lázně shora

HISTORIE Goethe: Kde potkáme básníka v Karlových Varech?

LITERATURA Václav Cílek: Krajiny vnitřní a vnější

BĚH Běhání po Světě

CYKLISTIKA Eurovelo 13: Železná opona