Vzpomínky na Divoký Západ: drsné hospody v Karlových Varech

Koncem padesátých a začátkem šedesátých let bylo v Karlových Varech několik hospod, kde se scházelo zdejší podsvětí. Většinou si říkali karlovarští Chulí a scházeli se ve všech okrajových čtvrtích. Tam nebylo tak draho. To byla hospoda Beseda v Doubí, Dolní nádraží a Černá Plzeň za Staliňákem (dnes Milady Horákové) na kraji Tuhnic.

Nad ní nahoře v kopečku byla a snad stále je Jízdárna neboli Gáb, podle toho, že se tam čepoval Gambrinus. Na boku Národního domu byla krčma zvaná Kufr, nad Skleněným palácem Jizera, na Čerťáku Evropský dvůr, Na Vyhlídce krčma a herna zvaná Jaro a o kus dál opilecká nálevna jménem Orion. Na rozcestí u Dvorů byla taky správná knajpa U Koníčka. Bylo jich mnohem víc, ale tahle alkoholická doupata byla asi nejznámější.

Karlovarský pivovar už není

Skoro všude se čepovala karlovarská desítka a jedenáctka. Cena 1,50 Kčs a 1,70 Kčs. Zdejší pivovar byl vynikající, proto jej později koupil Plzeňský pivovar Prazdroj a zlikvidoval. Ve Varech se pivo začalo vařit už v roce 1879 a skončilo v roce 1999. Plzeňáci svou konkurenci napřed koupili a pak zničili. Vyrábělo se zde pivo 11% Karel, 12% Dukát, dále pak tmavé pivo Lord a Baltazar. V poslední fázi výroby desetistupňový Primus. Teď se snad Prazdroj pokouší pivovar prodat, ale celé zařízení je už rozprodáno a nenávratně zmizelo. Doufám, že firma, která koupila pozemky, na místě slavného pivovaru nepostaví paneláky!

Miluška je nakopala do koulí a byl klid

Nesmím zapomenout ani na nejslavnější noční Moravskou vinárnu dole v Pasáži. Tam bývalo veselo každou noc, a když se chlapům zachtělo rvačky, krásná Miluška za barem, která se sice uměla chovat s noblesou, ale zároveň nestrpěla rvačky, ihned sama zasáhla. Okamžitě vyběhla, dala každému jednu pěstí, nebo jej nakopla do rozkroku a byl pokoj. Proč volat policii? Pak si dali po štamprdli a byl klid.

Dodržoval se tam i tradiční rituál - o půlnoci se roznášela česnečka, která přišla každému návštěvníkovi vhod. Mohl jsi v těchto krčmách potkat jak špinavé opilce, co se jim nechtělo dělat, tak lidské trosky, které přišly z komunistických kriminálů. Byly mezi nimi i ženy různého věku, jako byla třeba Karina, u níž se věk nedal určit ani přibližně. Byla známá tím, že neustále točila v ruce kabelkou a nikdy neměla daleko ke slovním výpadům.

Jednou z večera vešla do dveří Gábu, točila kabelkou a vypadala zachmuřeně. Nedalo mi to a přes celou hospodu jsem na ní zahalekal: "Karino, jdeš mi zaplatit pivo?" Obrátila se ke mně, přestala točit kabelkou a s pohrdáním v hlase mi odpověděla, aby to všichni slyšeli: "Pane Nykl, vy jste somrák!"

My trampové jsme přijížděli v neděli večer z bečovských hvozdů vlakem a než jsme se rozešli domů, navštívili jsme ještě své oblíbené hospůdky. Z Dolního nádraží bylo nejblíže do Černé Plzně anebo Gábu. Bylo to naše divoké mládí a jako každé mládí bylo směsicí naivity a touhy po dobrodružství.

Udavači, estébáci a esenbáci 

Mezi drsnými karlovarskými bijci byli i ti, kteří v hospodách nadávali na komunisty a čekali, kdo se přidá, aby ho mohli udat a získat od Státní Bezpečnosti nějaké peníze na pivo.

Mezi podivnými existencemi zdejšího podsvětí byli i tací, kteří vážně pomýšleli na útěk za hranice, a také se jim to pak často zdařilo. Začal bych u party Vřídelních jezdců. Ti napodobovali před tím kriminalizované pražské Vyšehradské jezdce, kteří byli všichni pochytáni a výpovědi z jejich procesu se objevily i v rádiu. Byli předhozeni veřejnosti jako odstrašující případ mladých zločinců. Vřídelní jezdci se však jen bohatě opíjeli, pak se vytahovali, jak utečou na Západ, a sháněli zbraně. Měli mezi sebou udavače, a tak je tajná policie lehce pozavírala.

Něco podobného byla parta zvaná Malá Paříž. Po jejím rozprášení, jsem přišli na řadu my Psanci. Jako parta jsme měli ve znaku vytetovanou skautskou lilii, psali svou kroniku a také jsme chtěli utéci na Západ. Něco jako skauti a trampové dohromady, jen trochu divočejší. Napřed jsme se jen tak toulali v okolí Berounky a hledali spřízněné duše a také někoho, kdo by nám pomohl utéci přes hranice. Když jsme se vrátili, pozavírali nás.

To bylo v létě roku 1961. Já tenkrát dostal podmínku a šel jsem sedět až za rok, kdy mi už bylo 18 let. Nic na mě neměli, tak si počkali, a pak mi dali s různými smyšlenými zločiny dohromady i s tou podmínkou tři roky.

Kamarádi: jeden skočil pod autobus, druhého zastřelili

Kamarád Texi měl krutou vzpomínku na podivnou a krvavou vzpouru, které se v Libkovickém kriminále pro mladistvé zúčastnil. Měl ránu v plících a prostřelenou ruku. Nerad o tom po roce 1968 mluvil, jen u piva si zanadával, a pak si sedl před trampskou boudu k ohni a začal potichu hrát na kytaru zakázanou písničku Bratříčku zavírej vrátka. Snad to co prožil, ho pak donutilo v roce 1971 skočit pod autobus.

Pepík zvaný Černý sup s námi jezdil na vandr do Tatrovic a byl to můj soused z Bulharské ulice pod bývalou Vindobonou, naproti Lázním V. Skončil ale hrozně. Miloval palné zbraně a ve své sbírce měl mimo jiné zbraně i Parabelum a belgickou FN. S tou si jednou u něho hrál další kamarád Reďák vlastní neopatrností si málem prostřelil nohu.

Tady na Západě se ještě dlouho po válce zbraně daly sehnat. Spolužák Harry Volf měl doma dokonce německý lehký kulomet. Protože se rád chlubil, jednou v létě ho postavil na mansardě do okna a jen tak bez nábojů mířil na kolemjdoucí. Bydlel u nemocnice, a tak ho lidé brzy uviděli. Ihned  zavolali SNB (policie se tehdy jmenovala Sbor národní bezpečnosti), dům byl obklíčen a Harry byl zatčen. Dostal 3 roky za zakázané ozbrojování. 

Pepa Černý sup měl mezi tím sháněl výbušniny a pokoušel se sestavovat granáty. Na konci Tuhnic u kolejí byla za války umístěna německá protiletadlová děla. Pepa vzal krumpáč a vykopával nevybuchlou munici. Zrezavělé náboje otevíral a odebíral z nich výbušnou náplň. Měl na ruce už jen několik prstů, ale to mu nevadilo.

Když vypustili v SSSR do vesmíru první družici Sputnik, sešli jsme se s Pepou a dalšími třemi lidmi na bývalém Sokolském hřišti, a odpálili náš karlovarský Sputnik. Byla to velká pumpička na kolo naplněná výbušninou z německého granátu, opřená o kámen tak, aby mířila do nebe, a byla odpálená zápalnou šňůrou. Nastala ohlušující rána a družice zmizela v šedivém oblaku nad námi. Za pár dní jsme se dozvěděli, že se náš Sputnik donesl až k divadlu a tam u sochy Lenina vybuchl. Policajti z toho měli tenkrát manévry. Asi jsme byli po Sovětském svazu první, kdo poslal do vesmíru pozdrav, dokonce z Karlových Varů.

Bylo kolem roku 1976 a Pepíka zase honili policajti. Už ani nevím proč, asi zase kvůli zbraním, a dostali ho před hospodou v Merklíně. Tam ho SNB obklíčila. Schoval se za popelnice u hospody a začal střílet. Poranil prý dva členy SNB, a tak ho zastřelili.

Mnoho karlovarských krčem už není, zmizely pod novými jmény (i napsanými azbukou), anebo byly zbourány. Je to škoda, ale život jde dál.

Booking.com

Karlovy Vary na Horydoly

Kde potkáme básníka v Karlových Varech?

Ruské tanky v Karlových Varech 1968

Smuteční oheň za Jana Palacha a Jana Zajíce

Je to prosté: Svoboda

Doktor Máj z jáchymovského lágru

Svoboda slova na Karlovarsku?

Svatošské skály

Kopaliště a plovárny na západě

Na Teplé s prckama

Krabice od bot Thermal

Karlovy Vary mají problém s Rusy