František Plšek, klíčový poválečný horolezec, zemřel

Hokejka v Západní Lomnici

Franta Plšek (6. května 1927 - 5. dubna 2021) vylezl cestu Hokejka 6- A1 / 6+ UIAA roku 1950 spolu s Vaškem Zachovalem, který zahynul o dva roky později v kamenné lavině na Lomnickém štítě. Ve Vysokých Tatrách vylezl celkem 18 prvovýstupů.

"V šest hodin, po překročení pásu sněhového pole, vkládám do karabin, zavěšených kolem pasu, různé druhy skob: je jich dvacet a stejně tolik oválních karabin. Pevný stisk ruk uzavírá přípravu a otevírá vlastní nástup.

Mírně zebou ruce, když vystupujeme bílou, hladkou, mírně převislou spárou pod hlavní klenbu Hokejky. Jdeme dost rychle, bez používání skob a oboustranná jistota nás povzbuzuje. Kolem půl desáté jsme na místě, dosaženého Slávou Cagašíkem. Neodpočíváme, povzbuzováni přáteli, kteří zatím došli pod nás do Téryho kuloáru, pokračujeme ve vý stupu. Velmi zvolna nás pouští převislá plotna, sporá na záchyty a spáry pro skoby. Bojujeme s pomocí veškerého důvtipu a zkušeností, získaných při tatranských i alpských výstupech.

Stěna se brání, při dobrání druholezce se vytahuje skoba; nepříjemný pád velice dobře skončil. Slunce, dosáhnuvší naší úrovně, nemilosrdně vysušuje. Ústa jsou vyprahlá a marně se ohlížíme po zvlažení. Postupujeme, i když velice zvolna, převislým středem Hokejky kolmo vzhůru, pod uzavírající komín, ve kterém v dobré pohodě odpočíváme. Slunce se sklání k obzoru, když dosahujeme vrcholového kuloaru; snadným výstupem se dostáváme ve 18:15 hod. na vrchol Lomnického štítu.

Zasloužené se posilňujeme a jsme rádi, že náš výpočet selhal. Počítali jsme na trvání tury dva až tři dny a dobrá kondice obou příjemně překvapila. Použili jsme 18 skob (bez smyček a jiných technických pomůcek) při 350 m výškového rozdílu, za 12 hodin, při výborném počasí. Žhavé teplo slunečního dne vystřídal chladný soumrak. Přes Lomnické sedlo se vracíme na Téryho chatu, kam jsme dorazili již za úplné tmy, v 21 hodin. O velmi srdečné přivítání se postaral Julo Parák a kamarádi z Brna."

CLIMBING GUIDE: Hokejka, nejkrásnější cesta Vysokých Tater

Vršek a Spodek Macochy

Legendární jsou jeho prvovýstupy v Macoše. Vršek Macochy 5 A1 / 7+ UIAA vylezl s Frantou Vlkem 1944, když jim oběma bylo 18 let. 

"Z vrchu se spouštělo lano a z boku se koukalo, jakej to je převis. Všichni se toho báli, staří lezci akademici z toho měli respekt, brali to jako takovou vážnější věc. My jsme o tom taky moc neuvažovali, jenomže když jsme potom chtěli nějakým způsobem uctít památku Ladě, tak jsme si říkali, že vylézt tak Vršek Macochy by byl od nás takový dar pro něj – Zábranského cesta, že na něho jako myslíme. Dolfa Fleků, výborný lezec, který by do toho se mnou šel, utrpěl při náletu na Zbrojovku úraz a prostě nemohl. On původně Dolfa vymyslel tu cestu, že tam půjdem a že mě vezme s sebou. Den před výročím Laďovi smrti jsme tam tedy vlezli s Frantou Vlkem. Ráno krásně svítilo sluníčko a tak jsme šli na věc. Z naší strany to byla docela odvaha, protože široko daleko nebyl nikdo, kdo by nám v nouzi mohl pomoci. Museli jsme spoléhat jen sami na sebe… V převislé stěně jsme se pohybovali s ručně dělanými skobami, se zkušenostmi odkoukanými z filmů a s třicetimetrovým lanem, které ani neumožňovalo bezpečný návrat dolů."

Spodek Macochy 5 A0 / 6- UIAA vylezl Franta Plšek s Borkem Kyněrovským a Hugem Pavlovským roku 1946. Spojení obou cest tehdy představovalo nejdelší a nejtěžší výstup na moravských skalách.

"Šli jsme na Spodní můstek, já jsem měl ruku v sádře, tak jsem Jirkovi Soškovi říkal, že až to budu mít zdravé, tak že tama bysme mohli lézt. No a on všechno odkejval a najednou to lezl s Pavlovským na Spodní můstek, dvakrát tam nalízali a potřetí se jim ta cesta podařila. Já jsem pak nad tím špekuloval, že spodek se musí udělat tak, aby to byla spodní cesta. Vzal jsem Borka Kyněrovýho, který nebyl špičkový lezec, ale byl společník ohromnej a taky něco vylezl. Ale ještě to chtělo nějakýho lezca, kterej by mi s tím opravdu pomohl. Tak jsem šel za Pavlovským a říkám mu: „Hugo, pojď s náma na ten spodek“. Jsme se domluvili, že on půjde zespodu do Erichovy sluje a od tama že půjdu já. Když tam nastoupil a začaly kameny padat, v tom mechu je to lámavé jak sviňa, tak to zabalil. Tak jsem šel já, a že on pak půjde z Erichovy sluje. No a jak jsme se tam dostali, tak on z toho traverzu udělal kousek, takový dva metry, vrátil se a říkal, že se mu to nezdá. Tak jsem teda šel zase já…"

Kromě Moravského krasu a Vysokých Tater lezl Franta Plšek také na Pálavě, kde má 30 prvovýstupů. Jeho prvovýstup Převisy 6 UIAA na Wilsonově skále je dnes do poloviny výšky zatopen Dalešickou přehradnou. V Alpách zdolal 27 výstupů a na Kavkaze 10 výstupů, z čehož byl prvovýstup na Pik Ščurovského 5A ruské stupnice.

V 50. letech byl členem československého reprezentačního družstva a v roce 1968 dostala titul mistra sportu.

Citace jsou uvedeny z deníku Františka Plška.

 Významní horolezci na Horydoly

Jim Bridwell

Riccardo Cassin

Bruno Detassis

Ivan Dieška

Ernst Dubke

Gustav Ginzel

Petre Habeler

Heinrich Harrer

Anderl Heckmair

Jindřich Hudeček

Davo Karničar

Rudolf Kauschka

Věra Komárková

Oldřich Kopal

Radovan Kuchař

Laco Kulanga

František Kutta

David Lama

Reinhold Messner

Adam Ondra

Wilhelm Paulcke

Eduard Pichl

František Plšek

Doug Scott

Oscar Schuster

Emil Zsigmondy

Zdeno Zibrín