Stěna Mařenka poprvé!

Stěna Mařenka poprvé!
SDÍLEJ:
Koncem listopadu zemřela legenda českého skalního lezení Franta Kutta. Zanechal po sobě desítky krásných směrů, z nichž mnohé se staly klasikami. O průstupu jedné z dosud dobrodružných cest napsal poutavém vyprávění.
Jak na to

Popis Franty Kutty se týká výstupu Direttissima 5 A0. František Kutta - J. Šíla - Dušan Walter, 23.7.1961. Dnes se obchází spodní nejlámavější úsek stoupajícím traverzem zleva od Komína doprava (místy fixy) pod kout Kormidelníka, a dále po rampě doprava až na okraj plotny. Trhlinou podél plotny vzhůru, poté traverz doleva a spárou na plošinu. Stupňovitou skálou na temeno.

Stará cesta 4+

Mařenka, Vltava, střední Čechy

František Kutta - Karel Rada - S. Preis, 15.4.1954

Sto metrů od ohniště pod stěnou podél řeky doprava do zarostlého amfiteátru. Plotnou vpravo od hrany do lámavého a hlinitého vhloubení a na polici. (Nebude stačit 50 m lana). Spárou do hladké stěny (štand) a lehčím terénem na vrchol. Lámavé! Exponované!

Doporučené vybavení

dvojité lano 60 m (nebo dvojčata 60 m)

vklíněnce, friendy, smyčky

6 expresek

6 karabin

přilba

lezečky

sedací a hrudní úvazek

jistící a slaňovací brzda

Mnoho nových horolezeckých cest jsme přelezli na cvičných skalách i ve Vysokých Tatrách, avšak nedaleko Prahy ve Svatojanských proudech nám dlouhá léta odolávala sto dvacet metrů vysoká skalní stěna Mařenka.

Příroda tu totiž postavila horolezcům do cesty všechny druhy překážek. Ve spodní a vrchní části ji obrnila velkými a lámavými převisy, z nichž se čas od času odlamují obrovské balvany, s nimiž se setkat není radno. Uprostřed stěny se tyčí dokonale hladná a svislá zeď, která zpovzdálí činí dojem terénu leda pro pavouky.

Avšak my se řídili zásadou horolezce Josky Smítka: "Neposuzuj zeď, dokud se jí nedržíš!" A skutečně: teprve zblízka člověk vidí, že tytéž síly, které vytvořily dokonalé dílo, samy je po léta také narušovaly. Tu a tam se vytvořila drobná puklina, do níž lze zarazit skobu, díra pro uzel lanové smyčky, malý výstupek, na němž se zachytí lidská ruka - a již tu jsou předpoklady pro to, čemu se poněkud nadsazeně říká horolezecká cesta.

Poprvé jsme se do stěny pustili právě před dvaceti lety. Mladí a plní sebedůvěry a síly jsme po celých dvanáct hodin tloukli skoby, drápali se jeden druhému přes ramena, viseli ve smyčkách v převisech, báli se padajících balvanů - a večer v nastalé tmě, na smrt unavení, utíkali jsme ze stěny vzduchem po třicetimetrovém laně.

Při tehdejší rychlosti postupu bychom potřebovali na zlezení stěny nejméně čtyři dny, a to jsme se ještě nedostali do hladkých středních srázů.

Teprve po patnácti letech se nám po několika pokusech podařilo zlézt stěnu poprvé nejsnadnější cestou. Spodní partii převisů jsme však tehdy obešli velkým traverzem, a tak přímý průstup stěnou zůstal zatím nevyřešen.

V roce 1960 nastupujeme proto znovu ve středu úpatí stěny. Je to zvláštní lezení. Soukáš se vzhůru hladkou plotnou, nad hlavou střechovitý převis z obrovských rozpukaných balvanů. Zatloukáš skobu do spáry, která se rozestoupí, balvany nad tvou hlavou zaskřípají až ztuhne krev v žilách a skoba vypadne. Přesto je nutno tento převis přejít ve visu na skobách. Potom přichází dlouhá, hladká plotna a nad ní další převis. Spodní úsek vyžaduje kombinační schopnosti, taktické využívání skobovací techniky a hodně pozornosti objektivnímu nebezpečí padajících kamenů, před nímž se chráníme dobrou volbou jistících stanovišť a lavírováním mezi lámavými převisy.

Končí příkrým lámavým pilířem, na jehož vrcholu si vykopáváme záchyty kladívkem do rozrušené břidlice. Po celodenní dřině stojíme na lávce nad převisy těsně pod hladkou stěnou, nad níž začínají již vyskakovat zářivé hvazdy podzimní noci. Při tomto druhém pokusu jsme se dostali jen o deset metrů výše než před osmnácti lety, avšak získali jsem jistotu, že příští výstup ve známém terénu nám už nebude činit velkých potíží.

O rok později se třetí pokus soustředil na zdolání střední nejtěžší partie: hladké zdi proťaté na jednom místě tenkou zdola téměř neznatelnou spárou, která také určuje jedinou možnost průstupu. Vrážím do spáry ruku a nohu, druhou rukou beru odhmat a jako píďalka se soukám vzhůru namáhavou, ale účinnou spárovou technikou, vyvinutou na pískovcových skalách Českého ráje a Českého Švýcarska.

Kde se spára zužuje tak, že se do ní mé ruce a nohy nevejdou, tam vkládám uzel smyčky, utahuji jej a vyvěšuji se. Uzel drží tak, že mohu výše zatlouci pevnou skobu.Zavěšuji na ni duralový žebříček, který umožňuje získal další drahocený metr výšky, a zatloukám další skobu.

Tuto techniku lezení po skobách, smyčkách a žebříčcích, při níž horolezec často visí volně ve vzduchu jako pavouček, někteří horolezci dlouho zavrhovali jako nečistou, avšak neubránili se pokroku. Člověk chce zlézt i ty nejhladší stěny, ale bez použití železa, kladiva a umělých pomůcek nebyly by řešitelné moderní horolezecké problémy. Horolezec se vždy bude snažit zatloukat skob co nejméně, aby šetřil silami, nikdy však nebude šetřit skobami na úkor bezpečnosti a tam, kde je pro hladkost a převislost stěny průstup nemožný.

Dobírám druholezce a chvíli se oba houpáme na smyčkách na jedné skobě nad nádhernou hlubinou, která dává pocit velké volnosti. Zde spára mizí a přichází čisté lezení beze skob po téměř hladkém pilíři s pevnou skálou a záchyty pro špičky prstů.Takové lezecké úseky jemné práce jsou pro horolezce opravdovým svátkem, zdrojem nevylíčitelné radosti. Je to spokojená radost lehkého atleta z ovládání vlastních svalů a nervů a radosti letce z úžasné, závratné hlubiny a širokého vzdušného prostoru, s hloubavou radostí šachisty, který kombinuje další tah, vmýšleje se do záměrů protivníka - a k tomu přistupuje hřejivý pocit družného sepětí s kamarádem, který je s vámi doslova svázán na život a na smrt, bdí nad každým vaším pohybem, citlivě povoluje lano, aby při neočekávaném pádu zachytil váš život visící na pevném silonu.

"Hotovo, dobírám!" Nyní zajišťuji opět já kamaráda. Petr postupuje za mnou, heká a dře se ve spáře, a pak lehkými, skoro tanečními pohyby překonává pilíř. A opět je den u konce, jako pavoučci slaňujeme osmdesát metrů k úpatí stěny.

Další neděli již opět nedočkavě pádíme po vyskobované cestě vzhůru. "Tentokrát stěna padne," říkám si, abych přesvědčil sám sebe, když na deseti metrech ideálně hladké stěny nad sebou nevidím ani jediný záchyt. Avšak je tu tenká puklina s drobnými hnízdečky, v nichž výborně drží uzle. Na těchto uzlech, v nichž visím chvíli já, chvíli žebříčky a na nich opět já, překonávám nejobtížnější část stěny.

Později přicházejí ke slovu opět skoby, stále je to však krkolomné, a přece pro nás naprosto bezpečné balancování ve smyčkách visících nad propastí. Máš-li pod sebou více skob, můžeš se i stébla chytat. Poslední skoba, na které jsem před chvílí visel, sama vypadla, když splnila svůj úkol - a již se pevně držím prvního záchytu nad hladkou částí stěny.

"Stěna je naše!" Zbylých čtyřicet metrů je normální těžké lezení. kdo překoná hladkou střední část, má vyhráno. Vrcholovou část stěny absolvujeme za hromového rachotu padajících balvanů, které záměrně shazujeme, aby neohrožovaly naše následovníky a lodičkáře. Kameny padají totiž přímo do Vltavy - patrně do míst, kam prý kdysi z nešťastné lásky skočila bláhová, ubohá dívka, jejíž jméno stěna nese.

Stojíme na vrcholu nové horolezecké cesty nejvyššího stupně obtížnosti, která bude pro příští generace výborným cvičným terénem pro nejtěžší výstupy v horách. Stisky unavených rukou, rozzářené oči druhů - a náš benjamínek, mladičký Dušan, kterému připadl jako poslednímu namáhavý úkol vytloukat skoby, usíná únavou. Odvazujeme se z lan, pečlivě počítáme a balíme výzbroj a hladoví jak vlci spěcháme ke svým vařičům - k velké, společné, tradiční horolezecké večeři.

Článek je přepsaný z časopisu Turista a horolezec 1962.

SDÍLEJ:

Diskuse

Ochrana proti spamu. Napište prosím číslo dvacet-čtyři:

  • Captcha Image

Diskuze k článku

Re: Kudy pod stěnu?
Detailní popis najdeš v Užitečných odkazech na této stránce.
Reaguj
Kudy pod stěnu?
Ahoj. Občas se dostanu ke kamarádovi na chatu do osady Proudy. Nekolikrát jsem se snažil dostat se pod Mařenku, abych se na ni alespoň mrknul. Jenže tne přístup jsem nikdy nenašel. Připadá mi to dost krkolomný. Kudy se tam chodí
  • Autor Lukin
  • Datum a čas 30.12.2004 19:03
Reaguj
Opatrne
Opakuji co jsem napsal na Lezci- pozor na Kutovy popisy jim vylezenych cest. Mel misty opravdu bujnou fantazii a stary Bundal rikal ze nektere cesty vylezl s tuzkou a papirem v poloze v leze pod skalou.
  • Autor Richard
  • Datum a čas 8.12.2004 22:06
Reaguj
Diretka
Článek jednoznačně popisuje diretku. Lezl jsem ji poprvé už v r.1964 a od té doby snad 20x. Většinou však až od stanoviště u stromu na traversové cestě ve středu stěny, z níž se nastupuje většina ostatních cest. Od vody jsem to lezl dvakrát, ale upřímně řečeno to stálo za pendrek. Vršek je ale pěkný.
  • Autor PeS
  • Datum a čas 6.12.2004 21:14
Reaguj
Re: Re: Re: Re: Re: Maso!
Až ztichnou Bíléééé skáááály...poplujem spolu, tam dolu, tou peřejí...
Reaguj
Re: Re: Re: Re: Maso!
Jak jsem si početl odkaz. Tak to máme z Bílé skály podobné zážitky. :o)) Já bych snad ten popis skutečně přiřadil k té Bílé skále. Možná se jí tenkrát říkalo také Mařenka??? I když jsou to od nepaměti Bílé skály. Ale Černá a Dehtnická skála u Žebráku jsou také prohozené pro horolezce a pro nelezný lid... :o)))
Reaguj
Re: Re: Re: Maso!
Jo, Bílá skála je opravdu o hodně horší (viz Užitečné odkazy). Kuttův popis se podle mě týká Diretissimy, ale ta se teď moc neleze, proto jsem dal pro inspiraci popis Staré cesty - prvního vylezeného směru v této oblasti. Omlouvám se, že to nebylo úplně jasné.
Reaguj
Re: Re: Maso!
Děkuju za upozornění, tam doprava jsem nikdy nelezl. ty cesty z roku 1956 jsou Stará, Komín a Karlova. Podle kuttova popisu by cesta seděla spíš na Starou, ale podle obtížnosti asi na Diretku.
  • Autor Pája
  • Datum a čas 6.12.2004 10:36
Reaguj
Re: Re: Maso!
Ještě mi napadá, zda se vyprávění netýká Bílé skály na protějším břehu. U ní se uvádí výška 120m (no!) A vede tam V. A0 od Kutta-Rada. A i popis by docela seděl- traverzování a lámavé a zahliněné.Nééé že by Mařena nebyla lámavá!!! Ale Bílá je asi ještě výrazně horší. :o))
Reaguj
Re: Maso!
Strana 159-160 *Direttissima. Kutta, Šila Walter. 1961 V. A0.Nepískovcové skály. Možná máš jiné vydání (?). Ještě bych řekl, že na Mařeně byl Mistr byl docela přísný. To Kubou popsané IV+ je dost těžké IV.+. Alespoň mi přišlo.Říkám to jenom jako varování, kdyby do toho někdo chtěl naběhnout s jedním prstem nose a druhým .... :o) Pochopitelně to jde.
Reaguj
Celkem 11 příspěvků v diskuzi


Časopis Everest už nebude vycházet

Časopis Everest už nebude vycházet

Časopis Everest oznámil svůj konec. Posledním šéfredaktorem byl Jakub Cejpek. Celkem vyšlo 74 čísel jako čtvrtletník.... celý článek

Kam nelézt 2019

Himálaje AKTUÁLNĚ 2019

registrovat

Hledáte ubytování v Česku nebo na Slovensku? Doporučujeme chaty a chalupy k pronájmu za nejlepší ceny.
Cestovní pojištění od Porovnej24.cz
Turistický informační portál WhereToStay.Tips kde naleznete fantastické rady kde se ubytovat, kde jíst a co vidět, v lokalitách celého světa.





Nejčtenější články

Pallavicini patří do horolezecké maturity

Pallavicini patří do horolezecké maturity

CLIMBING GUIDE Hrabě Pallavicini byl frajer! V roce 1876 se třemi společníky vystoupal největší sněhovou roklí přímo na vrchol nejvyšší rakouské hory Velkého Zvoníka. Několik desítek let nebyl schopen výkon "nejsilnějšího
Hurá na písek!

Hurá na písek!

AKTUALIZACE Skalní města jsou plná postaviček stoupajících kolmými stěnami jako mouchy na vrcholy impozantních věží. Pískovec je ovšem velmi porézní a měkká hornina. Stačí krátká dešťová přeháňka a z pevné skály se
Himálaje AKTUÁLNĚ 2019

Himálaje AKTUÁLNĚ 2019

LETECKÁ NEHODA LUKLA Malé zprávy z nejvyšších hor naší planety.
Baranie sedlo - chodník od Téryho chaty a Zeleného plesa

Baranie sedlo - chodník od Téryho chaty a Zeleného plesa

AKTUALIZACE Baranie sedlo (2384 m) je významné sedlo mezi rozložitým masivem Baranie rohy a Spišským štítem. Nevede přes něj turistické značení, je tedy pro turisty zakázané, ale přes to je frekventované v létě
Ferátový set Ocún Torq 2 může zabít lezce

Ferátový set Ocún Torq 2 může zabít lezce

AKTUALIZACE: doplnili jsme nesouhlasné stanovisko výrobce  Systém rychlého varování pro nebezpečné výrobky Evropské unie zakázal prodávat ferátový tlumič pádu Ocún Torq 2. Zároveň přikázal výřobci, aby ho stáhnul od zákazníků

Kalendář akcí Zobrazit všechny akce

AKCE KDE INFO KDY ČAS
Travelfest - veletrh České Budějovice, Výstaviště 25.-28.4. 25.4.
Spezi - veletrh Německo, Germersheim 27.-28.4. Alternativní cyklistika 27.4.
Adršpach - povolené lezení
Broumovsko Povolené lezení 1.5.-30.11. 1.5.
Bike Festival - veletrh Polsko, Gdaňsk 6.-7.5. 6.5.
Interalpin - veletrh Rakousko, Innsbruck 8.-10.5. Horské technologie 8.5.
Lodě na Labi Nymburk 8.-12.5. 8.5.
Hanseboot - veletrh Německo, Neustadt in Holstein 24.-26.5. Lodě a čluny 24.5.
EPO Survival Polevsko 24.-25.5. 24.5.
Horolezecký metodický den Drátník 25.5.
Ratolest Fest Praha, Rašínovo nábřeží 25.5.

Diskuse

Elektro kolo nebo elektro... Horydoly , 23.4.2019 14:49, 8 příspěvků
Elektro kolo nebo elektro... Karel, 23.4.2019 13:23, 8 příspěvků
Porod císařem Katka, 23.4.2019 13:06, 7 příspěvků
Nezapomeň na gumáky HankaR, 23.4.2019 11:02, 7 příspěvků
nabízím Josef, 21.4.2019 19:08, 11 příspěvků
Sportovní výkonnost Michalec, 21.4.2019 16:03, 3 příspěvky
Elektro kolo nebo elektro... Tomas, 21.4.2019 14:52, 8 příspěvků
Porod císařem Michala, 21.4.2019 10:38, 7 příspěvků
Sportovní výkonnost Vojtech, 19.4.2019 14:19, 3 příspěvky
Elektro kolo nebo elektro... Karel, 19.4.2019 11:26, 8 příspěvků

Fórum Zobrazit všechny příspěvky

Světové památky Horydoly , 18.4.2019 23:14
Restaurace a hospody Horydoly , 18.4.2019 23:10
Ve Špindlu startuje letní... Horydoly , 18.4.2019 21:06
Jizerské hory pro turisty Horydoly , 18.4.2019 19:45
Velká cena Kouřimi Horydoly , 15.4.2019 20:37
Cestovný ruch v Bardejove... Horydoly , 15.4.2019 10:33
Sezóna ve Špindlu ještě n... Horydoly , 4.4.2019 16:44
EXPEDÍCIE 2019 Horydoly , 1.4.2019 22:54