Hokejka, nejkrásnější cesta Vysokých Tater

Hokejka vylezená v roce 1950 má vše, co se od nádherné horolezecké cesty čeká. Vede na dominantní vrchol, přístup pod stěnu je dobrodružný, skála pevná a lezení rozmanité. Horolezci musejí překonat čtyřkový kout, vybát se na exponované pětkové liště, vzlínat položenou pětkovou plotnou, zdolat pětkový chlapský převis, prodrat se úzkým šestkovým komínem, vymyslet delikátní šestkový žlábek a na závěr se promotat dvojkovým kotlem.

Za to dolezou přímo pod vyhlídkovou lávku na Lomnickém štítu a mohou si dát předraženou kávu nebo sodovku v kavárně Dedo v budově observatoře. Tedy pokud se na Lomnický štít dostanou před soumrakem.

VYSOKÉ TATRY: Vrcholy, štíty a věže (horolezecké průvodce)

HOKEJKA

Vysoké Tatry, Malá Studená dolina
Lomnický štít (2632 m), západní stěna

Prvovýstup: František Plšek a Václav Zachoval 22. srpna 1950.  

Obtížnost

6 (5+ A1). Průvodcovský čas samotného lezení je 5 hodin. Většina družstev však leze dvakrát tak dlouhou dobu. Spolu s nástupem a sestupem za tmy se jedná o pernou celodenní túru. Mnohá družstva proto bivakují na připravených kamenných plošinkách těsně pod Lomnickou věžičkou. POZOR! Pokud silně zaprší, sbírá se voda v horním kotli (lieviku) a soustřeďuje se přesně v koutech a komínech Hokejky. Reálně tedy hrozí horolezcům v horní části cesty utonutí a v dolní části zranění padajícími kameny strženými proudem vody.

Výstup

1. Výrazným koutem cesty Stanoslawski (Orlowski) ve spádnici stěny, který ubíhá mírně vlevo. Ke štandu se lze dostat také po plotnách zleva (praktické, pokud je na nástupu plno horolezců) (3).

2. Koutem s jedním převislým místem do míst, kde odbočuje doprava výrazná police (4).

3. Koutem pokračujeme asi 20 metrů pod převis (4). Odbočíme pod ním doprava na vodorovnou lehkou lávku (1). Štand je nad komínkem. Sem se dosteme také, když od předchozího štandu odbočíme rovnou po lávce doprava a vylezeme kolmým komínkem (5). 

4. Traverzujeme doprava 6 metrů mírně v sestupu, oblezeme vytlačující hranu bez chytů a šikmo doprava nahoru dosáhneme vodorovnou spáru zvanou Kříž a vpravo od ní pohodlnou polici (5+). 

5. Z pravého konce lávky koutem vzhůru 10 metrů a potom obloukem doleva po jemných chytech položenou plotnou na poličku pod převis zvaný Hokejka (5).

6. Zářezem přímo pod převis. Exponovaně a silově v převislém terénu, ale po dobrých chytech. Na hraně převisu doprava, stěnkou a spárou do kouta. (5)

7. Komínem, spárokomínem a vytlačující desetimetrovou stěnkou pod rozdvojený komín. (6 nebo 5+ A1).

8. Levou větví komína do suťového kotle (5).

9.-10. Kotlem vzhůru pod vyhlídkovou lávku na vrcholu Lomnického štítu (2-3).

TOPO z průvodců: Bobovčák/Jacina, Puškáš, Andráši, Packo, Gálfy/Luczy

Přístup

Z Téryho chaty (2015 m) se stoupá Jordánkou přes Jordánovu štrbinu, okolo Poslední věže do Poslední štrbiny, na Lomnickou věžičku, do sedélka Pod Lomnickým a dolů pod Západní Lomnici k nástupu. Obtížnost 2 UIAA, čas 3 h. V kuloáru bývá často po celý rok sníh.

Ze Zamkovského chaty (1475 m) Téryho kuloárem. Z turistického chodníku odbočíme pod Veľkým hangem odbočíme smerom na Lomnické sedlo do Filmařského žlabu, který odspodu jeví jako obrovský rozlámaný žlab z Lomnického sedla. Pod žlabem odbočíme doleva na exponovaný trávník pod kosodřevinou, který se výše zužuje na úzký skalný pás pod kolmou stěnkou. Dostaneme se po něm do divoké rokle, která se pod námi láme mokrými plotnami do Malé Studené doliny. Nad námi je osmimetrový vodopád. Zde začína 750 m dlouhý a 10 metrů široký trávnatý pás zvaný Veľký úplaz. Přímo po skalách a travnatou lávkou k bílé plotně a okol ní kuloárem pod nástup Hokejky. Obtížnost 2 UIAA, čas 2 h.

Z Tatranské Lomnice (850 m) vyjedeme lanovkami přes Skalnaté pleso do Lomnického sedla (2189 m). Sem se také dostaneme pěšky ze Skalnaté chaty (1751 m). Ze sedla stoupáme po hřebeni k Lomnické kopě. Po 10 minútach překročíme rameno na stranu Malé Studené doliny do suťového úbočí. Po úbočí traverzujeme doleva k hrane západní stěny. V málo výrazné štrbině je upevněný řetěz. Je označená mužíkem v místě, kde Stredohrot a Gerlach jsou zdánlivě v jedné linii. Gipsyho feráta odtud jednoznačně klesá až pod nástup Hokejky. Obtížnost 1 UIAA, čas 1,5 h od Skalnatého plesa.

Sestup

Nejlepší cesty z Lomnického štítu dolů jsou dvě: 1) Nazpátek po ferátě do Poslední štrbiny a dále Jordánkou k Téryho chatě. Strmá místa pod Jordánovou štrbinou lze slanit. 2)  Sestup Normálkou do Lomnického sedla přes Emeryciho nářek. Dále se zdlouhavě schází pěšky na Skalnatou chatu, nebo až do Tatranské Lomnice.

RETRO: Výstup západní stěnou Lomnického štítu

Jasný hlas zvonícího budíčku nás probudil z klidného spánku. V nočních tmách, které nás obestírají, slyšíme jen zvuk oddychujících přátel. Když opouštíme Téryho chatu, je krásná hvězdnatá noc. Jsou tři hodiny z rána a noční chlad nepříjemně studí. Stoupáme přes matné stíny žlebů, stojících v cestě k našemu cíli. Jen občas kámen, uvolnivší se při chůzi, přeruší posvátný klid horské noci. Hluboko pod námi pozvolna blednou světla Popraduı. Volně, nezastavujice se, dosahujeme nástupu k výstupu středem západní stěny Lomníckého štítu. Je pět hodin, kolem nás se rozprostírá malebný úchvatný pohled na tatranské velikány; v barvách vycházejícího slunce zdají se mohutnější.

V němém obdivu, s pohledem upřeným na nepopsatelnou krásu nového dne, konáme poslední přípravy. Pevně dotahujeme uzly dvou lan, pojících nás při společném pokusu o zdolání Hokejky. Vzpomínáme: je tomu rok, co jsme byli připraveni k prvnímu náporu, ale zranění prstů na ruce zabránilo pokusu. Ale i tak, nemalou zásluhou slovenských horolezců jsme odcházeli z Tater úplně spokojeni.

V šest hodin, po překročení pásu sněhového pole, vkládám do karabin, zavěšených kolem pasu, různé druhy skob: je jich dvacet a stejně tolik oválních karabin. Pevný stisk ruk uzavírá přípravu a otevírá vlastní nástup.

Mírně zebou ruce, když vystupujeme bílou, hladkou, mírně převislou spárou pod hlavní klenbu Hokejky. Jdeme dost rychle, bez používání skob a oboustranná jistota nás povzbuzuje. Kolem půl desáté jsme na místě, dosaženého Slávou Cagašíkem. Neodpočíváme, povzbuzováni přáteli, kteří zatím došli pod nás do Téryho kuloáru, pokračujeme ve vý stupu. Velmi zvolna nás pouští převislá plotna, sporá na záchyty a spáry pro skoby. Bojujeme s pomocí veškerého důvtipu a zkušeností, získaných při tatranských i alpských výstupech.

Stěna se brání, při dobrání druholezce se vytahuje skoba; nepříjemný pád velice dobře skončil. Slunce, dosáhnuvší naší úrovně, nemilosrdně vysušuje. Ústa jsou vyprahlá a marně se ohlížíme po zvlažení. Postupujeme, i když velice zvolna, převislým středem Hokejky kolmo vzhůru, pod uzavírající komín, ve kterém v dobré pohodě odpočíváme. Slunce se sklání k obzoru, když dosahujeme vrcholového kuloaru; snadným výstupem se dostáváme ve 18:15 hod. na vrchol Lomnického štítu.

Zasloužené se posilňujeme a jsme rádi, že náš výpočet selhal. Počítali jsme na trvání tury dva až tři dny a dobrá kondice obou příjemně překvapila. Použili jsme 18 skob (bez smyček a jiných technických pomůcek) při 350 m výškového rozdílu, za 12 hodin, při výborném počasí. Žhavé teplo slunečního dne vystřídal chladný soumrak. Přes Lomnické sedlo se vracíme na Téryho chatu, kam jsme dorazili již za úplné tmy, v 21 hodin. O velmi srdečné přivítání se postaral Julo Parák a kamarádi z Brna.

Opis horolezeckého zápisníku Franty Plška v části, kde popisuje prvovýstup Hokejky dne 22. VIII. 1950, kterou zdolal s Vaškem Zachovalem, vyšel v časopise Krásy Slovenska 1951.

VYSOKÉ TATRY: Vrcholy, štíty a věže

HOROLEZECKÝ SVAZ: 100 nejlepších cest II-V v Tatrách

MAPA: Hlaváčkova podrobná mapa Vysoké Tatry

Cesty popsali ve svých horolezeckých průvodcích Arno Puškáš (kompletní monografie), Kroutil - Gellner (monografie) a Bobovčák - Jacina (výběrový průvodce).         

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

 Lomnický štít na HORYDOLY

Emericyho nárek 1

Jordánka 2

Medené lávky 2-3

Vidlový hřeben 4-5

Orlowski (Stanislawski) 5

Hokejka 6

Lehce horolezecký přechod Vysokých Tater

Lanovkou na vrchol

Rozhledy z Lomnického štítu