Smítka jako Baarová, stejný průšvih?

Franta Kutta byl špičkový horolezec (Tatry, písek i nepískové oblasti), který se za doby Josky Smítky pohyboval ve stejné partě, V té byla i Bláža a Vlasta.  V naší pozdější době byl v horolezeckém oddíle Slavoje Vyšehrad jedním z nejzkušenějších, který se staral o nováčky a předával jim svoje vědomosti. Když byla nováčkem mladá žena o to se staral intenzivněji. Byl jsem s ním v této době navázan mnohokrát na stejném laně a nikdy se neprojevoval politicky. Byl ale komunista, to se vědělo, ekonom, protivník pana Šika, ale že by ostentativně nosil odznak na klopě, to se nedá říci. V tom ústavě co pracoval, už nevím který to byl, asi komunistou musel být. Také tam později povystoupal celkem dost vysoko, to když jeho protivník Šik zmizel do zahraničí, tak to měl Franta volnou tribunu.

Byl ročník 1923 (zemřel v roce 2004), nadělal úctyhodnou spoustu prvovýstupů, vychoval spoustu nováčků, ze kterých se pozdějí stali vážní alpinisté, byl specialistou na jistění smyčkami a uzly a v oddíle nezkazil žádnou legraci.

Ale Kutta byl stalinista, i když výborný horolezec a vylezl hodně krásných prvovýstupů

je počin sám o sobě vpravdě odvážný, navíc předloha sama je též poněkud diskutabilní (scénář neznám). Nemohu si pomoci, ale též intuitivně očekávám stejnou s.ačku, jakou vyprodukoval Renč. Koneckonců předcházející zpracování Urbanových předloh nebyla žádným zázrakem ....

Tady se mi líbí:-) Turek hodnotí film, který ještě neviděl a který přijde do kin až v květnu. :-) Těším se na další podobně hloupý článek nebo glosu.:-)

Smítka byl z hlediska charakteru spíš horší, než jak ho popisují Štyra i Urban. Spal s Blážou i Vlastou souběžně, kradl, pral se v hospodách, nechodil do práce, kamarádil se jen s partou oddaných mládežníků. Nakonec ho pravděpodobně udal z těchto důvodů někdo z kamarádů na gestapu. V té době by to možná jinak doklepal těch pár měsíců do konce války, protože tajná policie už měla jiné starosti, než pracně honit lidi, kteří nenastoupili na nucené práce do Rajchu.

Ohledně lezeckých schopností: Ano, byl to určující člověk s vizionářskýcm pohledem na pískovcové lezení. Zároveň jako takový byl trochu magor, protože se vždycky pro něco nadchnul a to pak prosazoval děj se co děj. Napřed tloukl spoustu kruhů, pak zjistil, že to jde bez nich a zase je vytloukal sobě i ostatním. Napadlo ho, že nechce ničit  vrcholy věží lanem, a tak dával slaňáky tak nebezpečně do stěn, že přiblížit se k nim bylo o život. Naučil se extrémně dobře smyčkovat a jeho některé cesty to vyžadují po všech lezcích. Atd, atd...

Prostě legenda. Bohužel k tomuto nimbu přispělo jeho první i druhé zatčení a hlavně jeho smrt. Jak a proč to přesně bylo, se už asi nikdy nedozvíme. Také nevíme, co by ještě vylezl, kdyby přežil válku a ve zralém lezeckém věku by se dočkal lezeček, pohorek a nylonového lana. Nebo jestli by ho za stejné věci, které prováděl za 1. republiky i za nacismu, nezavřeli hned komunisti.

Joska Smítko byl bezesporu jeden z nejlepších pískařů své doby a i dnes se mu vyrovná jen pár jedinců pokud vůbec, ale Smítkův příběh pojal autor předlohy velmi romanticky a líbivě pro nelezecké diváky. Určitě milostný příběh přiláká diváky a visení na skále taky. Hůř se mi jako člověku kouše představa, že by Smítko šel "přes mrtvoly" kvůli vdaný ženský, která je ve vztahu šťastná. Smítkova nesnášenlivost vůči "umělým" věcem ve skalách, kdy vytloukal jistý kruhy jen proto, že on to zvládl lézt bez nich je taky zvyšující tep. Radši budu věřit, že se zajistil o smyčku než o železo a románek s Vlastou byl trochu jinak vystavěný než v knize a Joska Smítko byl lepší člověk než je podle autora knihy.

..tato glosa se snad vztahuje na oba filmy a jejich případnou kvalitu, protože ty dvě osoby, o kterých ty filmy vyprávějí byly zcela rozdílné. Lídu Baarovou obdivovala tehdy celá tehdejší německá High Society v čele nacistickou elitou, dokonce i „velký Adolf “  jevil jistý zájem, zatím co Josku dlouhou dobu honili gestapáci a policie po skalách, krátkou dobu před koncem protektorátu ho dohonili a jeho cesta skončila v koncentráku v Terezíně. Lída Baarová žila nějakou dobu v Praze, později v Italii a pak zase v Československu. Emigrovala později do Argentiny, vrátila se do Rakouska a jeji životní dráha skončila v Salzburgu.

Takže jejich cesty byly, nejen svou délkou, dost odlišné. Tyto dvě osoby určitě nepatřejí do stejné škatulky.

Zamýšlet se nad kvalitou vyráběného filmu ještě před premiérou je trošku odvážné, to je jako hádat z křišťálové koule budoucnost. Asi by bylo lepší počkat s kritikou až do května, ne?

Co když se tvůrcům podaří něco nad čím budeme všichni zírat.

Copak komunista, těch bylo, ale třeba spolupráci s komunistickou vojenskou kontrarozvědkou tolik lidí nepodepsalo ...

Proč urážíš a tentokrát jednoho z nejlepších horolezců doby? Ve straně byl tehdy každý a nemusel být Stalinista.