Lehce horolezecký přechod Vysokých Tater

Prostě jsme chtěli vylézt na pár známých vrcholů a sedel a užít si trochu dobrodružství. Trvalo nám to pět dní.

Jahňací štít

Když jsme přespali v Javorině na autobusové zastávce, vyrazili jsme v pěti (jak jsme se mylně domnívali) Bělovodskou dolinou a Zadními Meďodoly na Kopské sedlo. Několikahodinové stoupání do Kopského sedla vede sice romantickým lesem s výhledy na Belanské Tatry, ale víckrát nás sem nikdo nedostane. Je to bohapustá dřina.

Z Kopského sedla se zvedá pěkný travnatý hřebínek na Jahňací štít (CH). Asi ve dvou třetinách z něj doprava odbočuje klesající lávka. Když jsme po několika desítkách metrů zdvihli oči zpod přileb, otevřel se nám pohled do odpudivého mělkého vhloubení, kterým jsme se po trávě a lámavých skalkách dostali až těsně pod vrchol (I-II), a přes skalní stupně až na značkovanou cestu.

Ta klesá nejdříve do Kolového sedla a z něho po řetězech do Červené doliny. Nasbíraná výška přišla vniveč, protože jsme přespali v chatě U Zeleného plesa. Večer se navzájem přesvědčujeme, že je nutno vyrazit brzy ráno. Na Německý žebřík ale odcházíme až v půl deváté.

Lomnický štít

Dolní nástup s rezavými řetězy naštěstí nalézáme na první pokus a s těžkými batohy funíme přes Kotel 1986 k Ušaté věži (II). Se srdcem v kalhotách scházíme po šotolině do kotle na začátku Měděných lávek (CH). Sestup suťovým žlabem je tak prudký, že v kalhotách zřejmě nebylo jen srdce.

Po Dolní Měděné lávce se plazíme až na malinkaté sedélko a z něj komínkem přelezeme na Horní lávku. Na chvilku vyndáme kladivocepíny, abychom vylezli zaledněným komínem pod kolmé skály Vidlového hřebenu. Těsně pod ním vede trhlina šířky ramen dospělého muže na štítovou kopuli Lomnického štítu.

V trhlině je pověšený starý rezavý řetěz. Položenými plotnami se propracujeme až k observatoři (II). Puškášův ani Kroutilův průvodce rozhodně nelžou, když mluví o krajinově velkolepém výstupu.

Bivak v Jordánce

"Dolů to máte nejlepší Jordánkou," pravil bodrý lanovkář, když jsme na vyhlídkových plošinách studovali cestu k Téryho chatě. Upřímně se však zděsil, když viděl, jak při západu slunce přelézáme zábradlí a slaňujeme o kámen k žebříkům Jordánovy zajištěné cesty.

My jsme jeho překvapení pochopili až o něco později. On to totiž není jednoduchý sestup na dvě hodiny, jak jsme si představovali. Nejdříve je nutno slanit tři délky lana podél železných kramlí a žebříků, přejít šikmou plotnu a sejít po štěrkových poličkách do Sedielka pod Lomnickým (I).

Z jejího vrcholu na dvakrát slanit do Posledné štrbiny a vylézt zleva jednu délku na stejnojmennou věž (III). Další slanění nás přivedlo do Jordánovy štrbiny. Společně se svázanými lany jsme stáhli zpoza věže i poslední zbytky světla. Pohmatu zatloukám skoby a na třikrát slaňujeme do firnového žlabu.

Poslední kyvadlový traverz nás náhodou přivedl na plošinku, kde tlučeme další skoby, zakládáme vklíněnce, omotáváme smyčky a nakonec do toho všeho zašmodrcháváme vlastní lano. Hovíme si ve spacácích a diskutujeme, co se asi stalo horolezcům, kteří tady nechali to staré zpuchřelé lano.

Východná Vysoká

Po ránu z něj řežeme smyčky a zasněženými roklemi slaňujeme ke Spišským plesům. Kde to jde, vždycky uhneme o jednu rokli více doprava (I). Teprve odpoledne jsme dole a tak se utáboříme mezi kameny u plesa.

Když se zvedene, mineme Téryho chatu. Za největšího horka vyrážíme spolu s davy turistů po řetězech na Priečne sedlo. Pod sálajícím sluncem se dopotácíme na Zbojnickou chatu a celou dobu si přejeme, aby se trochu zatáhlo.

Nebe nás však vyslyšelo až příliš. Z Velké Studené doliny jsme vylezli na Smutné sedlo vedle Kupole (I) a rázem se ocitli v mracích, větru a dešti. Jako na potvoru v sedle nebyla bivakovací kamenná ohrádka. Po naší hodinové práci tam už je. Po noci strávené na tvrdých kamenech dojdeme na Východnou Vysokou, po značce na sedlo Polský hřeben a do Velické doliny (CH-I).

Gerlachovský štít

Od Dlouhého plesa vyrážíme Darmstädterovou cestou do Tetmajerova sedla mezi oba Gerlachy. Do široké rokle spadající ze sedla jsme se dostali druhým ze čtyř žlabů počítaje zleva. Bylo to ovšem kolmé, mokré a drolivé. Roklí se leze spíše zleva (II), protože vpravo jsou hladké, vodou a lavinami obroušené plotny.

Děvčata pláčou nebo sprostě nadávají, muži kličkují v bludišti ploten a žlábků se zaťatými zuby. Je to moc dlouhý výstup. K večeru dorážíme do sedla a stavíme stany na upravených plošinkách.

Za východu slunce pozorujeme skupinu turistů s horskými vůdci nastupující do Batizovské próby. My máme čas, a tak vyrážíme až po vydatné snídani. Na úzkém vodorovném hřebínku (II) si připadáme jako v letadle a po chvíli se zdravíme s právě dorazivšími vůdci. Jsme na nejvýš v Karpatech na Gerlachovském štítě.

Vysoké Tatry: Jak lezli největší klasici?

Návrat Batizovskou dolinou

Vracíme se do Tetmajerova sedla a sestupujeme žlabem do Batizovské doliny (I). Dvě místa slaňujeme. Přespáváme v jednom z četných bivaků pod Batizovským sedlem u nejvyšších Batizovských ples. Necháváme zde horolezeckou výzbroj a scházíme na tatranskou tramvaj.

Po dvou dnech rekonvalescence se sem vracíme a na týden měníme pohorky za lezečky. Stany stavíme v Bielovodské dolině. Konečně si pořádně zalezeme...

(Po návratu se ukázalo, že nás bylo šest. Ondřejovi bylo již mínus sedm měsíců.)

Nejlepší tatranské lezení II-V

Vysoké Tatry: štíty a věže

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě