Lezecký výlet mezi zelenou, červenou a bílou

INVIA.cz:
Rezervujte si ubytování ve
VYSOKÝCH TATRÁCH

Ráno nemusíme příliš spěchat. Čeká nás sice dlouhá, ale rychlá horolezecká túra.

Z chaty U Zeleného plesa zvané Brnčalka (1551 m) vyrazíme spořádaně až po společné snídani. Není důvod, proč si v pohodě neužít příjemného podzimního dne.

Neočekáváme žádné velké výkony. Jdeme na panoramatickou túru.  

Nejprve vystoupáme po žluté turistické značce do Červené dolinky. Když se dostaneme nad jezerní stěnu do pásma kleče, odbočíme doprava a téměř vodorovně zamíříme po vyšlapané stezce pod širokou Východní Kozí štrbinu.

Kozí kopka

Vlevo od ní se tyčí pilíř Kozí kopky (cca 2080). To je náš první cíl.

Nastupujeme ve spádnici mohutného pilíře na nejnižším místě, kam sestupuje do suti skála. První délka lana nás přivádí okolo několika skob na štand ze dvou borháků. Odtud uhýbáme trochu doprava na ostří, stoupáme po něm (skoby) a na závěr uděláme dva delikátní úkroky stranou doleva (vklíněnce) a dorazíme na štand zase ze dvou borháků. Stále lehčím terénem dolezeme na travnatý svah. Přes něj asi dvě délky vystoupáme pěšky pod závěrečný skalnatý výšvih (vklíněnce) a poslední délkou vylezeme na Kozí kopku.

Prvovýstup: Arno Puškáš, H. Rácz. 18. června 1954.
Obtížnost: překrok 4, dole 3, nahoře 2 - CH

Kozí hřeben

Jsme v chodeckém terénu. Dáme se po hřebeni doleva směrem na sverozápad. Za pár metrů už musíme lézt. Překonáváme jednu kopku a štrbinku za druhou. Zatím to jde bez lana. Lezeme víceméně ve stálé nadmořské výšce, neklesáme ani nestoupáme.

Jako na koni dolézáme po ostrém hřebínku nad Žltou štrbinu. Na vyčnívajícím kamenu necháváme slaňovací smyčku a pár metrů od ní slaníme do výrazné strmé štrbiny.

Následuje nejtěžší místo. Bez pořádného jištění traverzujeme po skalní lávce v severním pravém úbočí až na její konec. Odtamtud vylezem nejistým terénem (smyčky) na hřeben. Těžší varianta, ale v lepší skále, vede na hřeben přímo ze Žluté štrbiny.

Pokračujeme po ostří hřebene, uděláme několik dobrodružných kroků nahoru i dolů (vklíněnce a smyčky), až do Zadní Jahňací štrbiny, která těsně přiléhá k Jahňacímu štítu. Po celou dobu se nám ukazují v celé kráse Červená dolina (vede tudy turistická cesta na Jahňací štít) a Dolina Bílých ples (turisté tudy přechází Kopské sedlo směrem do Zadních Meďodolů nebo míří na Belianské Tatry). 

Prvovýstup: V opačném směru I. Barcza a T. Szaffka 10. července 1910, v našem směru byla přelezená o rok později.
Obtížnost: několik metrů za Žlutou štrbinou 3, jinak 2

Jahňací štít

V úbočí Jahňacího štítu vede vyšlapaná stezka skoro pro pěší turisty. Lana balíme do batohů, lezečky měníme za pohorky a stoupáme travnatým terénem těsně vpravo od ostří hřebene, který se postupně ztrácí v jihovýchodní stěně Jahňacího štítu (2231).

Prvovýstup: Touto cestou sestoupili zřejmě již R. Townson a H. Gross 9. srpna 1793.
Obtížnost: 1

Kopské sedlo

Na Jahňacím štítě posedíme s mnoha turisty, kteří sem přišli po turistické značce, rozhlédneme se po polovině Tater, neboť je to prvotřídní výhledový vrchol, a odkráčíme na druhou stranu. 

Sestupujeme severovýchodním hřebenem. Nejprve přímo po ostrří a poté doprava od něj. Hledáme nejjednodušší směr, místy nám pomáhají vyšlapané chodníčky. Pod vrcholovou kopulí se dlouhým treverzem doleva vracíme na hřeben a po něm jdeme a místy lezeme stále dolů. Už nás vede vyšlapaná pěšina.

Nakonec jdeme travnatým svahem až těsně nad Kopské sedlo (1750). Trochu se motáme v nově narostlé kosodřevině, až se ocitneme u laviček přímo na sedle. Po modré turistické značce se vracíme okolo Velkého Bílého plesa (1615) a bývalé Kežmarské chaty (stříška). Zde se napojíme na žlutou a sejdeme dlouhým traverzem k Brnčalce. 

Prvovýstup: Nahoru tudy vylezli první Károly Jordán a R. Schwiecker 27. května 1907.
Obtížnost: nahoře několik kroků 2, dole 1-CH

Celá okružní cesta i s nástupem i sestupem nám zabrala celý den. Moc jsme nespěchali. Nutno dodat, že jsme ji nešli a nelezli poprvé, a tak jsme neměli potíže s orientací. Ani počasí nám nedělalo problémy.

Tato jednoduchá túra se ovšem stejně jako jakékoliv horské výstupy může značně prodloužit, nebo na ní můžete dokonce zažít nebezpečné situace.

Například jednou nás při jarní lyžařské túře zastihla bouřka na skalním koni nad Žlutou štrbinou. Lyže na batozích bzučely statickou elektřinou jako hromosvody.

Jindy pod Kozími kopkami upadla v jednoduchém terénu karabina. Při pěší chůzi pro ní horolezec uklouzl a zřítil se deset metrů, naštěstí bez následků. Ačkoliv to bylo v létě, ukázalo se, že na plošině pod trávou byl ještě neroztálý led.

Sestup z Východní Kozí štrbiny mohl být osudný šestiletému synovi. Mezi ním a otcem bylo napnuté krátké lano a on jím strhl na sebe kámen velký jako on sám. Naštěstí upadl na zem a kámen ho přeskočil.

VYSOKÉ TATRY: Vrcholy, štíty a věže

HOROLEZECKÝ SVAZ: 100 nejlepších cest II-V v Tatrách

MAPA: Hlaváčkova podrobná mapa Vysoké Tatry

Cesty popsali ve svých horolezeckých průvodcích Arno Puškáš (kompletní monografie) a Kroutil - Gellner (monografie).

Doporučené vybavení

Na pilíř Kozí kopky se hodí lezečky, ale nejsou nutné. Dál je možné lézt v pohorkách. Základní horolezecká výbava by měla mimo jiné obsahovat dvojité lano, hrudní a sedací úvaz, jednoduchou sadu vklíněnců, nějaké expresky, karabiny a smyčky. Vhodné je kladivo a několik skob na případ, že by bylo nutno slanit. Samozřejmostí je lékárnička, čelovka, mobil, mapa, nepromokavé oblečení, bivakovací pytel a další horolezecké nezbytnosti.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě