Lezení mě bavilo i v těhotenství

Názory a zkušenosti Zuzana Hoetzelové určitě povzbudí všechny nastávající rodiče, kteří se obávají, že příroda pro ně zůstane jen snem za oknem paneláku.

Kdy by měla nastávající maminka přestat sportovat?

To je čistě individuální. Znám maminku, která jela na kole do porodnice, jiná lezla po skálách do osmého měsíce a další se vozila na běžkách až skoro do porodu. Mnohé maminky jsou úzkostlivé, že by se jejich nenarozenému dítěti mohlo něco stát. Opatrnost je samozřejmě na místě. U nerizikových těhotenství však nejde o nějaké poškození plodu, ale spíše o komplikace při porodu. Jedna moje známá upadla v osmém měsíci na běžkách a dítě se v ní přetočilo a už se nechtělo vrátit do ideální polohy hlavičkou dolů. Mechanickým nárazem se totiž občas stane, že se dítě pootočí do špatné polohy a potom je porod složitý pro matku, dítě a nakonec i pro lékařský personál. Když se vzpříčí, může to skončit i císařským řezem. To se ale netýká jen sportování, ale i domácích prací a veškeré těžké práce. Gynekologové také neradi vidí, když se chodí těsně před porodem do bazénu, aby dítě nedostalo nějaké nakažlivé choroby. Na to se ale dělají při pravidelných těhotenských kontrolách testy a jakoukoliv nákazu lze zjistit a případně léčit ještě před porodem.

Jak to bylo u tebe a malého Huga?

Na kole jsem jezdila asi do konce čtvrtého měsíce. Potom bych se už za nízká řídítka horského kola nevešla. Kdybych měla cestovní kolo s vysoko vytaženými řídítky, asi by to bylo jiné. V Adršpachu na pískovích jsem s manželem lezla v pátém měsíci, ale výhradně na druhém konci lana, abych nespadla. Ještě v sedmém měsíci jsem se zúčastnila oddílových závodů na umělé boulderingové stěně. To už šlo ztuha.

Jaké sporty jsou tedy nejlepší pro ženy v očekávání?

Nejzdravější je určitě plavání, to se dá dělat až téměř do porodu. Posiluje dýchání, nadlehčuje břicho a ulevuje bedrům, které koncem těhotenství dost bolí. Určitě je dobrá jóga a strečink. Naopak nebezpečné jsou například vodácké sporty a cyklistika, protože při nich hrozí úrazy a otočení plodu. Proč se mě neptáš na sex? To je v jistém smyslu také příjemný sport.

Jak rychle se lze zase vrátit po porodu ke sportu?

V šestinedělí by si matky zadělaly na problémy při příštím těhotenství a později by mohly by mít problémy se stresovou inkontinencí (počůráváním), bolestmi beder a hlavy. Je dobré co nejdříve posilovat a protahovat svaly nejprve vleže, později i vestoje. Nejvíce škodí dlouhé postávání, pomalé popocházení a zvedání miminka. V těhotenství jsou břišní svaly maximálně protaženy a při porodu se roztáhnou také svaly pánevního dna. Nějaký čas pak trvá, než se zase dostanou do původních rozměrů a správného napětí. Pokud se to uspěchá, tyto svaly se stanou nekonzistentními, na některých místech se zcela povolí a na jiných stáhnou jakoby v křeči a už nejsou schopny plnit svou funkci.

A jaká že ta funkce je?

Udržet se vestoje a přitom se cítit fajn! Z toho vyplývá, že v šestinedělí se vyplatí každý den věnovat deset minut posilování dolního břicha a pánevního dna a protáhnout si záda. Po šestinedělí je tak žena lépe a dříve připravena začít opravdu sportovat.

Čerstvé maminky se obvykle koncentrují především na péči o dítě, než by myslely na pohyb venku. Mají na to vliv hormony?

To je spíš instinktivní jednání. Důležitější pro outdoorové sporty je ovšem skutečnost, že se po porodu začnou víc bát o sebe, dítě, manžela i všechny okolo sebe. Já to na sobě cítím také.

Už po půl roce jsi se ale s manželem zúčastnila Prachovské čtyřiadvacítky, kdy jste měli celý den a noc lézt na pískovcové věže a sbírat body za co nejtěžší cesty.

To jsme ale měli dole babičku, která nám hlídala Huga, a mohli jsme se na ní stoprocentně spolehnout. Navíc jsme s manželem plánovaně nelezli celou noc a skončili už v jedenáct hodin. O půlnoci se stejně rozpršelo a závod skončil v polovině.

Jak těžké cesty jste lezli?

Pětky, šestky, pár sedmiček a jedno sedm-béčko. To už pro mě ale bylo dost a trochu to bolelo. Kvůli tomu jsem několikrát spadla, než jsme se dostali na vrchol.

Se čtyřměsíčním miminem jste si udělali dlouhý výlet po Vltavě na plachetnici…

…víš, jaká je tam nuda? Výhodou ale bylo, že Hugo se bezvadně otužoval. Nakonec mu nevadilo koupat se v říční vodě.

Zastavovali jste u skal, lezli…

To bylo kromě dlouhého plavání taky jediné, co mě bavilo. Bylo fantastické počasí, modrá obloha, řeka, skály, nástupy na lezení rovnou z lodi. Byli jsme na Kamýku, na Slapech a na Mařence. Na lodi nás navštívili kamarádi a s nimi jsme si také zalezli. Příští rok se chystáme jet lodí do Göteborgu a cestou najít zase nějaké skály. Mimochodem jsme zjistili, ze naklánění lodi neuvěřitelně trénuje miminko v otáčení na bříško. Mělo by to snad být na předpis od lékaře pro mimina, která se ještě v půl roce sama neotočí.

Poslední otázka se týká ekonomiky. Jak vám lezou do peněz outdoorové aktivity s prckem?

S Hugem jsme dost ušetřili. Zatím s ním nejezdíme do ciziny a cesty po Čechách skoro nic nestojí. Všechno podstatné vybavení jsme už měli sami pro sebe a vybavení pro dítě jsme podědili. Třeba ve stanu spíme s korbou od hlubokého kočárku, spacáček jsme dostali a sedačku do auta jsme přidělali na cyklistický nosič.