Manaslu: Spolu nahoru, ale ne za každou cenu

Ahoj ze základního tábora. V sobotu jsme sestoupili se všema těma našema vysokohorskýma krámama do poklidu BC (základní tábor). Nebyly to úplně lehký batůžky (hodně přes třicet kilo), ale nechtělo se nám vracet zpět na kopec pro naše věci do nebezpečného terénu. A hlavně do kopce. 

Bohužel jsme si neužili pohodovou neděli, neboť jsme opět jako v roce 2015 pomáhali organizovat záchrannou akci. Již se mi ten krásny kopec zdá trochu prokletý. Bohužel se to týká našeho krajana. A bohužel výsledek záchranky je špatný. Stále pohřešován někde u vrcholu. Šance na přežití již téměř nulová. Umění otočit se včas patří k tomu nejdůležitějšímu, co nám často na horách zachraňuje život.

Čím víc analyzuji a ohlížím se za posledními dny zpátky, tak si uvědomuji, že naše rozhodnutí vrátit se bylo správné. Sice se může opticky zdát, že cca 3 až4 hodiny od vrcholu již nic není, ale naopak. V té výšce a hnusné zimě, která byla, je to hodně dlouhá doba!

V minulé zprávě jsem se zmiňoval, že v náš vrcholový den vystoupalo na vrchol maximálně 5-10 lidí bez kyslíku. Tak omyl. Ten den se to povedlo pouze Adamov, prvnímu Venezuelanovi v historii, který se podíval na vrchol osmitisícovky. Ale nic moc si z toho prý nepamatuje, měl hrozný halušky. Sympaťák.

Zdá se, že by se chtěl s námi vydat na jaře 2020 na Makalu. Kyslíkáři a jiná podivná individua na Manaslu jsou kapitolou samou pro sebe. Letos se jich na kopci pohybovalo mnoho, z nich okolo 50 % Číňanů. Byl to mazec, který jsem nikdy předtím nezažil. Od hlasitých večírků v BC, přes neumětele na kopci, po zácpy na cestě. 

Měli jsme docela smůlu. Po 3 vrcholových dnech před náma a jedním po nás, kdy foukalo minimálně, jsme se trefili do nejstudenějšího vrcholového dne za hodně dlouhou dobu, tvrdili místní znalci poměrů Šerpíci. Je to jenom kopec a naše heslo Spolu nahoru se splnilo, na horu jsme stoupali společně a taky společně bezpečně sestoupili dolů.

V té kose hrozilo, že vzhledem k její nemoci, která se jmenuje Reynoldsův syndrom, kdy bělají, a hlavně promrzají prsty, by mohlo dojít k nějakým ztrátám. Ve velké nadsázce říkám, že mne bohužel vůbec v té chvíli nenapadlo, jak by se mohla zvýšit její tržní hodnota.

Radek Jaroš vždy říkal, že ztráta kusů prstů po Annapurně bylo jeho nejlepší (samozřejmě nechtěné) PR. Ona zvýšená tržní hodnota. Stejně se mi nakonec zdá, že je lepší mít přítelkyni kompletní, než tržní.

Booking.com

Za normálních okolností bychom asi zůstávali ještě na nějaký další pokus. Jídla, bombiček i stanů jsme měli na kopci dostatek. Stačilo posečkat na další okno dobrého počasí. Ale upřímně se přiznávám, že letos jsme si hrábli hoooodně a další pokus se nám nechtělo vůbec absolvovat.

Kdo viděl Miri před odletem, jak si tak několik měsíců pokulhává, tak moc nevěřil, že by se mohla vůbec dobelhat do základního tábora. Došla o dost výš. Já jsem si zase nechával pro sebe špatný výsledek kontroly mého močověho měchýře, která proběhla pár dní před odletem. Musel jsem přesvědčit doktory, že další operace nádoru počká až po našem návratu z expedice. Moc to nechápali. Dobrá dvojka jsme s Miri.

Na další pokus jsme tedy neměli náladu, a ani sílu. Jeden ostrý výstup po aklimatizaci stačí. Miri si děsně mákla s její bolavou patou a moje fazóna po 4 operacích během roku a půl taky nebyla taková, na jakou jsem zvyklý. Aspoň jsem doktorům dokázal, že to jde i s rakovinou. Ale na další operaci a následnou chemošku již nebyl čas. Tak holt až se vrátíme.

Bohužel se na vrchol nedostali ani Jirka s Ongchhungem, otáčeli kus nad náma. Jirka se necejtil OK. Musím však konstatovat, že z něj mám radost. I přesto, že měl předplacený výstup se šerpou a kyslíkem, tak se rozhodl jít férově bez něj a nepřidejchávat. Aniž bych nějak tlačil samozřejmě. Příště to klapne. Třeba Makalu?

A ještě jedna taková vtipná historka na závěr. Při sestupu jsem již na relativně bezpečném místě, po dlouhém slanění žlábku, vyslechl zajímavou diskuzi tří horolezců. Nějaký Evropan, Ind a Číňan se dohadovali, jaký je nejlepší hotel v Kathmandu. No vyhrál Číňan, který argumentoval možností přistání vrtulníku s expedičníkama přímo u hotelu. Paráda. Zhruba po hodině přišli za náma do prvního výškového tábora C1 s očima na vrch hlavy. Těsně za námi a těsně před nimi spadl obrovský serak velikosti baráku. Tak jsem se jich zeptal, zda jim teď zrovna není jedno v jakém bydlí v KTM hotelu.

INFO: Honza Tráva

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

 Manaslu na Horydoly

2018 Horolezec Hlávko zemřel na Manaslu

2015 Honza Trávníček a Miri

2015 Pavel Burda a spol. + Beton team

2011 Honza Trávníček a spol. - příprava na expedici

2009 Jan Krabec a spol. v zimě

2009 Radek Jaroš